Suspiria

Subjektiv má tu vadu, že strachy reálného života berou mu schopnost báti se u filmu. Dneska jsem, já strašpytel, třebas letěl letadlem. Tudiž je vlastně s podivem, že Argento dovedl vzbudit svou Suspirií ve mně, když ne strach, tak alespoň zájem o filmové dění. Všechna čest u nehororového diváka mého ražení. Zručně buduje atmosféru, v níž neviditelné zlo provádí nepochopitelné činy a hrdinky o samotě v zlověstném tichu čelí nebezpečí (skvělá scéna na osamělém náměstí). Lekačky má v malíku, pečlivě odhadne okamžik, v němž divák dospěje k přesvědčení: "Á, teď už se nic nestane." Či onen pocit vytvoří. A teprve tehdy se to stane. Pro zručného hrůzomistra je to možná rutina. Prostředí a vůbec celé výtvarné řešení Suspirie však do kategorie "rutinní" určitě nepatří. Fotogenické možnosti architektury (převážně secesní, hádám, ale jsem houby odborník) byly volbou osvětlení a filmového materiálu využity na 100 %.Obraz dokonale ladí architektonickým rytmem. Vrcholem filmu je však zřejmě práce s barvou. Bezvýhradná sytost a zároveň neskutečnost daná barevným osvětlením (hlavně rudým) činí ze Suspirie bezmála malířskou lahůdku. Dokonce i krvi, když ta skutečná je tak fádní, dal v souladu se svou výtvarnou vizí novou, hezčí a zářivější barvu. Nádhera. Jenže... Co je to platné, když se nakonec Argento rozhodne naplno ukázat povahu a původ oné neznámé zlé síly a odpověď, kterou dá, je přinejlepším trapná. Tímhle že budil můj zájem? Ale nee... Když plnil film klišovitými postavičkami jako byl slepý klavírista, černý vlčák, přestárlá valkýra, ruská mužatka/mužička, němý dementní slouha či dekadentní ředitelka, bral jsem to jako zábavnou hru a usmíval se pod vousy. Velké odhalení však vtipu nepobralo - ukazuje jen, že i ten největší svůdník může být impotent. Silné ***. (20.06.2010)

Suzy Banyonová, mladá Američanka prichádza z New Yorku do nemeckej baletnej školy na okraji Mníchova. Skúsenosti, ktoré tu naberie však budú diametrálne odlišnejšie ako si myslela. Musím uznať, že hudba, hra s tieňom či farbami pri podaktorých scénach pôsobí naozaj zaujímavo, možno miestami až umelecky. Príbeh mysteriózny, o horor nejde ani omylom. Prvky tohto žánru, ako gore (ktoré je rovnako lacné, ako predvolebné sľuby), mimoriadne násilie či nebodaj lakačky, nájdete skôr v správach po 19:00. Prvá hodina úplný odvar destilovanej vodky z Nórska. Výkriky "Witcheees" síce zaujali, no že by ma tento snímok nejak vystrašil, to ani náhodou. Já neviem, nemal by byť divák pri tomto žánri emocionálne zasiahnutý? Alebo aspoň pohoršený? "Suspiria" nezvládol ani jedno, ani druhé. Ja som asi ozaj bez "citu". Taktiež nechápem, ako môže niekto udeliť 2 ★ a po opätovnom vzhliadnutí, rovných 5. Zaujímavé. O jednu, možno aj dve ★ mi to príde celkom prípustné, ale "Jackpot"??? V 70' rokoch možno tento snímok vyvolal nejaké pocity, ale teraz mi to príde ako pekne zabalená, no presto všetko lacná náhrada čokolády. Ja sa snáď nikdy nepoučím. Táto "Old School" škola je pre mňa ako streľba slepými. Z 10 snímkov zaujme jeden. A Talianskemu hororu som nikdy nedal vyššie hodnotenie ako 4★, čo by malo byť pre mňa jasným ukazovateľom. Ale viete čo? Nevzdávam to! Ešte Vás pár krát svojim komentom určite naseriem. Aj tak všetci preháňate :) - 50%. (25.09.2014)

Musím se Suspiriím omluvit, neboť jí tu dodnes škodilo mé dvouhvězdičkové hodnocení, plynoucí z první nepodařené projekce, při níž jsem asi ještě nebyl na tuto italskou hororovou klasiku dostatečně připraven. Včera o půlnoci jsem však zkusil štěstí znova a hle - je to nehoráznej nářez. Jeden z nejděsivějších hororů vůbec. Unikátní výtvárná stylizace, geniální hudba, atmosféra by se dala krájet ... zamrzí jen prostý děj s několika velmi naivními momenty (počítání kroků je opravdu kravina). Jsem hodně překvapen a hodně spokojen, v nejbližší době si pod vlivem tohoto zážitku dám opáčko dalších hororů, které mi napoprvé vůbec nesedly. Horror movie of the year (02.06.2008)

Barvy, hudba!, atmosféra, střih na jedničku, všechno ostatní, jako třeba herci a děj spíš WTF, ale kupodivu mi nečinilo problém přistoupit na pravidla hry. Škoda jakoby odfláknutého konce. A bylo mi tedy trochu líto, že Argento neměl dost soudnosti opatřit sobě použitelného scénáristu, neb tohle mohlo být klidně skoro tak kulervoucí jak píseň o Kullervovi [3,5* - jelikož mě giallo většinou příšerně nudí a zde se tak kupodivu nestalo, zaokrouhluji nahoru] (26.04.2017)

Pastelkovo sýte farby rozliate do znepokojivého sna, plného príznakov tajomnej hrôzy, s hudbou zvýrazňujúcou pocity úzkosti a paniky. Prehliadka vycibrenej kolorovanej bizarnosti stojí za zážitok z pozerania samotného aj v menej strašidelných scénach. Zvláštnym posunom oproti realite sa vyznačujú aj farby predmetov (sivobiele tapety, oranžová krv....). Kostra príbehu je archetypálne jednoduchá: vnímavosťou obdarená slečna sa oboznamuje s temnou stránkou života vstupom do domu poznačeného zlom. Ďaleko od domova sa stáva žiačkou tanečnej školy plnej podivuhodných, nepriateľsky pôsobiacich figúr (učiteľky s tvárami stiahnutými prísnosťou, zlovestná bárišňa so synom, rumunský pomocník s výrazom dementného zločinca). Škola ju má naučením správnych krokov pripraviť na cestu do dospelého života, namiesto toho sa však prepadá stále hlbšie do akejsi halucinačno-ospanlivej temnoty. Veru, ako hovorí psychiater vo filme: čarodejníc ktorým ide len o vlastný prospech a v jeho mene sú schopné páchať akékoľvek ničomnosti je v reálnom živote pomerne veľa. Pozn.: Zaujímavá je rezignácia na sexualitu utešene rozvinutých dievčat (drobné náznaky vzťahov pripomínajú skôr hovory o láske na základnej), čo je možno v dôsledku pôvodného režisérovho zámeru obsadiť tanečnú školu maximálne dvanásťročnými dievčatami. (15.12.2006)