Sny o životě

Dokument o ženě, jejíž rozkládající tělo bylo nalezeno tři roky po její smrti v jejím bytě na severu Londýna.Nejzajímavější na tomto dokumentu je jeho téma, které shrnuje mrazivý tagline filmu - "Chyběl by jste někomu?" Protože jak postupně vyplouvá na povrch Joyce (Carol) Vincent nebyla nějakým asociálním člověkem stránícím se společnosti. Většina filmu je složena z výpovědí jejích přátel a právě zde, kdy autorka dokumentu nic neupřednostňuje a nenábízí ani rámující komentář (i když kostra byla připravená - minimálně v podobě textových poznámek občas se objevujících ve filmu) působí trochu zmateně. I když vlastně odpovídá vyznění filmu, že žádného člověka vlastně dobře neznáme. (14.06.2012)

Dokument prodchnutý od počátku do konce melancholickým smutkem nad zmařeným životem. Skupina tázaných je konfrontována s fakty o životě jejich známé či partnerky, milované a uznávané ženy, jejíž tělo přesto po náhlé smrti zůstalo po celá tři léta ležet na pohovce, aniž by se nad náhlým zmizením někdo pozastavil. Účinkující jsou konfrontování s touto šokující skutečností, přijímají podíl viny, zjišťují o ženině asociální povaze, která na veřejnost ani nemohla proniknout a byla skryta za její extrovertní a živelnou povahou. Emotivní, humorné i náhlé vzpomínky podané ve stylu mluvících hlav se mísí s mírně fabulovanými hranými scénami, jež tvoří jakýsi intimní protipól života Joyce mimo veřejnost. Právě ty jsou i přes jistou snahu o efektnost důležitým prvkem, který činí z postavy skutečně živou bytost, jejíž zničující rozpolcenost nás zajímá, dojímá a provokuje. I tak však nelze překvapivý osud ženy přičítat jen její nakonec stále obtížně rozluštitelné povaze. To, že člověk může v dnešní civilizaci nejrůznějších komunikačních technologií, s řadou přátel a velkou rodinou zcela zmizet z vědomí (a paradoxně i vědomí úřadů), je až mrazivou zprávou o tom, že pokrok může být pro společnost jen zdánlivý. A jak podotýká jedna z tázaných, Joyce je zcela konkrétním a varovným příkladem toho, jakou může mít jediný lidský život v dnešní civilizaci cenu. Z této destrukce našeho slastného vědomí toho, že jsme nedílnou součástí společnosti a "ví se o nás" až mrazí a po závěrečných slovech zůstává kdesi v hloubi duše úzkost. (01.07.2012)

Hodně silný téma, opravdu hodně. A to paradoxně sráží můj dojem z tohohle dokufilmu. Člověka by napadlo, že to byla nějaká divná osůbka, ale brzy zjistíme, že to byla krásná ženská, která se v určitý době rozhodně nestranila společnosti. O to větší zvědavost diváka napadne. CO se stalo? KDO za to "může"? Prostě ( ač to trochu závání hyenismem ) bombastická zápletka. Povedlo se sehnat i důležité postavy jako expřítele, kolegy, spolubydlící apod. Ale chybí rodina, početná rodina. První minus. Dokument plný dojmů různých postav. Určité náznaky, ale většinou nic konkrétního. Nemáte ani jistotu, které postavy s Joyce přišli kdy do kontaktu. Další minus. PROČ? Ano, režisérka to zmínila jako koncept - hlavně jí šlo o dojmy ostatních a nastínění osobnosti Joyce, ne o faktografickou rekonstrukci. Mě tam ale chyběla. Zejména toho posledního období před odloučením. Škoda. Snad se toho někdo chopí znovu a lépe. Pochválim aspon silnej závěr. ( 47. KVIFF ) (04.07.2012)

[47th KVIFF 2012] Poměrně dost mě překvapuje zdejší hodnocení, protože mně se film líbil. A to od začátku. Sice jsem čekala na nějaké výrazné finální a překvapující rozuzlení (nebo spíše řešení), kterého se divák nedočká, ale kvůli tomu uberu jen 1 hvězdu. Celkem dost dokážu pochopit, že mnohým divákům mohl snímek zejména v druhé polovině připadat nudný a "rozplizlý". Mně se však provedení filmu - výpovědi na kameru apod. - natolik líbilo, že mi délka filmu nevadila. Jednu výtku však mám, ale to je možná můj osobní problém. V určitých záběrech nám byly ukázány chronologické spisy a osy (zřejmě policejní) života Joyce, které možná mnohé poodhalovaly (třeba i ono rozuzlení)? Jenže ty jsem velmi těžko stíhala číst (a rozhodně jsem nebyla sama), jelikož se zároveň v pozadí ozýval hlas, který nám říkal další JINÉ důležité informace. A divák, jehož mateřským jazykem není angličtina, může mít v těchto momentech dost velký problém. Proč? Myslím si, že anglicky umím docela dobře, jenže ony policejní zápisy byly psány rukou, a to dost nepřehledně, a divákovi, jehož rodným jazykem není angličtina, může trvat dost dlouho než nápisy rozluští. Do toho všeho - jak už jsem psala - se ale ozývá v pozadí hlas, který nám přináší jiné důležité informace a není prostě a jednoduše možné sledovat informace navzájem. Ale to je snad jediný problém, který jsem u sledování měla. Jinak mi film přišel super. A i ta hlavní myšlenka... Předpokládám, že kolem sebe máte nějakého člověka (kamaráda, ale zas ne úplně blízkého přítele), který je oblíbený, upovídaný, s každým se rád pobaví. Pak ho třeba půl roku nevidíte, ale strach o něj nemáte, vždyť se jedná o toho upovídaného/tu upovídanou... Jenže co když pak zjistíte, že se "vsákl" do koberce? Působí to nechutně? Ano, to rozhodně. Ale to protože to JE nechutné a navíc i reálné. Je těžké něčemu takovému uvěřit, což dokazují i postavy ve filmu. Ale stát se to jednoduše může. Neskutečně originální dokumentární snímek, na který jen tak nezapomenu. (14.07.2012)

Zajímavě pojatý dokument, který přitáhne nejen námětem. Moc se mi líbila kompozice, v níž se střídají výpovědi spousty lidí, o nichž se až postupně dozvídáte, kdo to vlastně je. Možná trochu moc zpěvu na můj vkus - když v průběhu dokumentu zazní tříminutová píseň, je těžké udržet pozornost (zejména když jste od šesti stáli frontu na lístky). Jinak není co vytknout, možná si i trochu pobrečíte, jste-li citlivky... (02.07.2012)