Sny o životě

Je to asi půl roku, co jeden můj skotský kamarád hodil na facebook odkaz na článěk Guardianu s komentářem: "Pokud se rozhodnete přečíst si dnes jen jednu věc, přečtěte si tohle." Snad proto, že je mi vkus onoho člověka velmi blízký, jsem se jeho doporučením rozhodla řídit a na odkaz s názvem "Joyce Carol Vincent: How could this young woman lie dead and undiscovered for almost three years?" jsem klikla. A nebudu lhát, byla jsem z něj nadšená. Celá reportáž o tom, jak se kdosi rozhodl pátrat po identitě ženy, která byla tři roky po své smrti nalezena v jednom londýnském bytě, měla zajímavý námět, jasnou strukturu a spád. Pod článkem byla podepsaná jakási Carol Morley a já se v závěrečné větě dočetla, že hlavním produktem jejího pátrání nemá být jen těch několik napsaných odstavců, ale hlavně dokumentární film. Ten samý film, který jde teď ve Varech a který jsem se já rozhodla při první příležitosti vidět. Snad proto, že jsem doufala, že ve mně zanechá stejný dojem jako ony věty na stránkách Guardianu. Nezanechal. Působil totiž roztříštěně a zdlouhavě; narozdíl od článku nerozvíjel příběh Joyce tak, jak se ho postupně dozvídala autorka, ale pouze náhodně přeskakoval mezi jednotlivými vypravěči. A aby toho nebylo málo, pro mě, jakožto člověka, který byl se životem Carol už trochu seznámen, nenabídl žádné nové informace nebo poznatky. Možná si říkáte, že je nefér hodnotit film z mojí pozice, a možná máte pravdu. Nicméně stejně nefér by bylo vynášet ho do nebes, když si to podle mě nezaslouží. Takže pokud vám nedělá problém angličtina, doporučuju místo návštěvy kina strávit pár minut nad následujícími řádky. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (30.06.2012)

47th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2012 - ANOTHER VIEW - Jiný pohled (Dreams of a Life / DREAMS OF A LIFE / Sny o životě) - Odporná zpověď někde deseti "nejlepších" kamarádů zesnulé Joyce Vincentové. Všichni se trumfují v tom kdo ji měl více rád, koho byla větší kamarádka, převážná část z nich s "koňskými" úsměvy vzpomíná na zážitky s ní. Nikdo z nich ale neřekne proč svoji "nejlepší" kamarádku tři roky vůbec nehledal. 95 minut neskutečných falešností... - 4. 7. 2012 - kino Thermal - Malý sál - Karlovy Vary - 0% (18.07.2012)

[47th KVIFF 2012] Poměrně dost mě překvapuje zdejší hodnocení, protože mně se film líbil. A to od začátku. Sice jsem čekala na nějaké výrazné finální a překvapující rozuzlení (nebo spíše řešení), kterého se divák nedočká, ale kvůli tomu uberu jen 1 hvězdu. Celkem dost dokážu pochopit, že mnohým divákům mohl snímek zejména v druhé polovině připadat nudný a "rozplizlý". Mně se však provedení filmu - výpovědi na kameru apod. - natolik líbilo, že mi délka filmu nevadila. Jednu výtku však mám, ale to je možná můj osobní problém. V určitých záběrech nám byly ukázány chronologické spisy a osy (zřejmě policejní) života Joyce, které možná mnohé poodhalovaly (třeba i ono rozuzlení)? Jenže ty jsem velmi těžko stíhala číst (a rozhodně jsem nebyla sama), jelikož se zároveň v pozadí ozýval hlas, který nám říkal další JINÉ důležité informace. A divák, jehož mateřským jazykem není angličtina, může mít v těchto momentech dost velký problém. Proč? Myslím si, že anglicky umím docela dobře, jenže ony policejní zápisy byly psány rukou, a to dost nepřehledně, a divákovi, jehož rodným jazykem není angličtina, může trvat dost dlouho než nápisy rozluští. Do toho všeho - jak už jsem psala - se ale ozývá v pozadí hlas, který nám přináší jiné důležité informace a není prostě a jednoduše možné sledovat informace navzájem. Ale to je snad jediný problém, který jsem u sledování měla. Jinak mi film přišel super. A i ta hlavní myšlenka... Předpokládám, že kolem sebe máte nějakého člověka (kamaráda, ale zas ne úplně blízkého přítele), který je oblíbený, upovídaný, s každým se rád pobaví. Pak ho třeba půl roku nevidíte, ale strach o něj nemáte, vždyť se jedná o toho upovídaného/tu upovídanou... Jenže co když pak zjistíte, že se "vsákl" do koberce? Působí to nechutně? Ano, to rozhodně. Ale to protože to JE nechutné a navíc i reálné. Je těžké něčemu takovému uvěřit, což dokazují i postavy ve filmu. Ale stát se to jednoduše může. Neskutečně originální dokumentární snímek, na který jen tak nezapomenu. (14.07.2012)

Dokument prodchnutý od počátku do konce melancholickým smutkem nad zmařeným životem. Skupina tázaných je konfrontována s fakty o životě jejich známé či partnerky, milované a uznávané ženy, jejíž tělo přesto po náhlé smrti zůstalo po celá tři léta ležet na pohovce, aniž by se nad náhlým zmizením někdo pozastavil. Účinkující jsou konfrontování s touto šokující skutečností, přijímají podíl viny, zjišťují o ženině asociální povaze, která na veřejnost ani nemohla proniknout a byla skryta za její extrovertní a živelnou povahou. Emotivní, humorné i náhlé vzpomínky podané ve stylu mluvících hlav se mísí s mírně fabulovanými hranými scénami, jež tvoří jakýsi intimní protipól života Joyce mimo veřejnost. Právě ty jsou i přes jistou snahu o efektnost důležitým prvkem, který činí z postavy skutečně živou bytost, jejíž zničující rozpolcenost nás zajímá, dojímá a provokuje. I tak však nelze překvapivý osud ženy přičítat jen její nakonec stále obtížně rozluštitelné povaze. To, že člověk může v dnešní civilizaci nejrůznějších komunikačních technologií, s řadou přátel a velkou rodinou zcela zmizet z vědomí (a paradoxně i vědomí úřadů), je až mrazivou zprávou o tom, že pokrok může být pro společnost jen zdánlivý. A jak podotýká jedna z tázaných, Joyce je zcela konkrétním a varovným příkladem toho, jakou může mít jediný lidský život v dnešní civilizaci cenu. Z této destrukce našeho slastného vědomí toho, že jsme nedílnou součástí společnosti a "ví se o nás" až mrazí a po závěrečných slovech zůstává kdesi v hloubi duše úzkost. (01.07.2012)

Dokument o ženě, jejíž rozkládající tělo bylo nalezeno tři roky po její smrti v jejím bytě na severu Londýna.Nejzajímavější na tomto dokumentu je jeho téma, které shrnuje mrazivý tagline filmu - "Chyběl by jste někomu?" Protože jak postupně vyplouvá na povrch Joyce (Carol) Vincent nebyla nějakým asociálním člověkem stránícím se společnosti. Většina filmu je složena z výpovědí jejích přátel a právě zde, kdy autorka dokumentu nic neupřednostňuje a nenábízí ani rámující komentář (i když kostra byla připravená - minimálně v podobě textových poznámek občas se objevujících ve filmu) působí trochu zmateně. I když vlastně odpovídá vyznění filmu, že žádného člověka vlastně dobře neznáme. (14.06.2012)