Assassin’s Creed

Snímka sa skladá z dvoch častí, ktoré sa navzájom prelínajú a to z tej odohrávajúcej sa v aktuálnom storočí, tak o stovky rokov späť. A asi to nebude znieť veľmi prekvapivo, ale minulosť je rozhodne atraktívnejšie ako ukecaná, sterilná a mnohokrát aj nudná súčasnosť. Akonáhle sa pomocou technológie Animusu presunieme do Španielska, začne sa diať niečo, čo nás môže zaujať. Assassin's Creed bol nesporne veľmi očakávaným filmom nespočetných hráčov a tešili sa na neho aj tí, ktorí sa do vojny medzi asasínmi a templári nikdy nezúčastnili. Výsledok nie je vyložene zlý, ale že by sa nad ním dalo zatlieskať, to sa rozhodne povedať nedá. Rovnako ako striedanie časových línií, mení sa aj atmosféra a napätie, ktoré nás raz vtiahnu do súboja a druhýkrát nudia či dokonca nechávajú zmätených. Najmä koniec je s naozaj veľkým otáznikom. Možno je to náhoda, možno prekliatie, ale žáner sci-fi či fantasy v spojení s menom Jeremy Irons v posledných niekoľkých rokoch nedopadá veľmi dobre. (08.09.2019)

Jsem na vážkách. Mám k tomu hromadu výhrad - finále je jeden velký scenáristický bordel, akce by si zasloužila méně střihů a více celků, herecky to občas svou vážností pomalu klouže k parodii, konflikt je tak lehce načrtnutý, že skoro ani člověk neví, proč jdou postavy proti sobě, prostřihů na Fassyho připojeného na Animus je zbytečně moc, v supermoderním "vězení" pro asasíny nemá ochranka jedinou střelnou zbraň. ALE jako celek mě to až překvapivě chytlo. Atmosféra osobitá, v historické části správně špinavá, hudba přímo skvělá a akce strhující. Je na tom vidět, že filmaři měli vizi a šli si za ní. Škoda jen, že když už dostali k ruce správný rozpočet i šikovné herce, nenašel se nikdo, kdo by se pořádně podíval na scénář. Spálená šance roku. 70% (03.01.2017)

Šly tři vykřičníky do světa a přišly ke kinu. První z nich chtěl vidět fakt dobrej film, druhej se aspoň nechtěl moc nudit, jenže nejstarší vykřičník chtěl vidět Fassbendera s mečem, tak se šlo na Asasíny. To bylo naposledy, co někdo ty tři vykřičníky viděl, protože po filmu se ze sálu vypotácelo trio otazníků. Já byl jeden z nich. (25.01.2017)

Maně tuším, že film vychází z nějakých digiher. Tvůrci však museli počítat i s tím, že si jej pustí někdo, kdo naposledy pařil vlka, jak chytá do košíku produkty slepičích ovulací. Takže pozor, detailní spoilery, díky nimž budete o ději vědět totéž, co já po ukončení martyria! Týpek neumí jezdit na kole a přišel o rodiče. Ne tak úplně, protože za třicet let objeví otce, jak kouká z okna. To ale není podstatné. Asi. Tak tedy - náš hrdina provedl cos, pro což dostal provaz. Křeslo. Vlastně lehátko. Tam mu bylo intravenózně vpraveno něco tak rafinovaného, že se probudil až v Madridu a jeho tělo vězeňská služba vůbec nepostrádá. Ihned po procitnutí se seznamuje se slečnou disponující aparátkem, který sebou mrská, dělá vžžžhům a přenáší lidské vědomí do naprosto detailních vzpomínek ztrouchnivělých předků. Konečně tedy chápu, co je to genetická paměť. Týpkovi to nejdříve nevoní, ale poté, co bezmála zdechne a alespoň tedy trošičku ochrne, se už už nemůže dočkat, až na přístroj opět rozkročmo naskočí a zavelí hyjé. Ve vkusně násilných vzpomínečkách na život a dílo praděda se leccos přihodilo, bohužel však nevím přesně, co. Brebentí se tam španělsko - latinsky a dobroděj, jenž to frknul na net v dabingu, neměl potřebu přilepit i titulky. Ve své podstatě však všichni zkouší dohonit Adamem nahryzlé jablko, poněvadž prý ukrývá data. O svobodě. No jako fakt. Abych nezapomněl - v tom Madridu u stroje je ještě řada dalších lidí z nějaké sekty (do které právě patřil i ten tatínek, co pohledem ze zaskleného průzoru poslední čtvrtstoletí kontroluje okolí a pouští slinu) a ti se najednou vzbouří, s čímž se nepočítalo, protože má jít jen a pouze o extrémně násilné magory. Vše pak krásně vyvrcholí schůzkou templářů, kterým vládne jedubaba. Sic, hle, no toť, etc. Meeting, co měl být korunováním tisíciletých snah tohoto (jak je zde vylíčen) všemocného a paranoidního řádu, byl po bezpečnostní stránce zajištěn způsobem, který umožnil podřezávání řečníků na pódiu nemytými protivníky, rafinovaně maskovanými kápí. Slečna vědkyně, které z našeho potomka hašišínů (neptejte se mě, prostě to je asi šíita, no) přinejmenším na chvíli navlhl drn natolik, že mu umožnila zakuchnutí jejího papá, pak nečekaně otáčí kormidlo a zadělává dementním proslovem (kolikátým již) na další díly. Takže klidně do toho, třeba to pochopíte lépe. Já se ještě hodinu po dosledování motám v kruzích a narážím do stěn své unimobuńky 1+výlevka v rohu. (11.04.2017)

Obrovská škoda, že od úvodu jasne cítiť, "kto za koho kope". Tvorcom tohto dobrodružne poňatého "The Da Vinci Code", nemožno uprieť snahu zabaviť diváka všemožnými vizuálnymi prvkami či aspektami, no tajomno príbehu ani z ďaleka nedisponuje takým čarom, aký by si tento príbeh zaslúžil. Obzvlášť keď ide o cirkev, bibliu, jablko, Adama, no najmä Evu 😀 V živote nezabudnem, ako som si na "X-box" prvý krát pustil túto hru. Keď som vyšplhal na svoju prvú kostolnú vežu v Zemianskych Kostoľanoch s papagájom Rudolfom. Neskutočne ohúrený z pohľadu, ktorý sa mi naskytol. Chemické závody "Wilhelma Piecka". Smog na hlavy okolitého ľudu z tamojších komínov. Dobrodružstvo samo o sebe 😃 Ale nie! Robím si z Vás p ... 😀 Mám problém vyšplhať na višňu, nie to ešte starať sa o nejakého vtáka (okrem svojho). Trošku som odbočil, nechal som sa uniesť 😊 Skrátka, nebolo to vôbec zlé (!), no čakal som po všetkých stránkach viac ... (23.02.2017)