Když Burian prášil

Kongeniální uskupení předních hereckých osobností, jakým česká kinematografie disponovala na počátku čtyřicátých let, se s neobyčejnou odvahou a vervou zúčastnilo sofistikované prolhané historie prášilovského zámku, v němž rozhodně není nouze o překvapení. Dějová konstrukce, podnikající s každým dalším vyřčeným slovem tajuplnou exkurzi do světa fantazie, je jako dávný monolit podpírána skutečnými velikány českého humoru. Burian, Nový, Marvan, Pištěk, Trégl a konečně nezapomenutelný Čeněk Šlégl v roli víceméně životní rozehrávají před divákem fantastický koncert, plný uměleckého individualismu a osobitosti a s jistým jakoby pobaveným odstupem sledují veškeré zmatky, vytvářené v duchu prášilovské tradice. Mezi tyto giganty je jako diamant vsazena étericky plachá Zorka Janů, mladší sestra Lídy Baarové, zanechávajíc za sebou navzdory skromné filmové účasti výraznou a nesmazatelnou stopu. Jen stěží lze potom uvěřit, že by se tento snímek bez výše uvedených eventualit zařadil mezi kultovní pamětnické evergreeny. Prostřednictvím nepomíjejícího kultu hraběte Kocharowského je to ovšem stále film s nezanedbatelným komickým potenciálem, byť již více než sedmdesát let starým. Možná právě to jej činí stále milovaným a hýčkaným. (04.10.2008)

Jeden z nejlepších burianovských filmů je současně festivalem nevšedních hereckých výkonů předních dramatických umělců té doby. Některé upoutává hrrrabě Kocharrrovski Čeňka Šlégla, jiné živelné hercovství Marvanovo, další burianovská noblesa vzorné evidence alimentů a náležité svědomitosti při vyplácení těchto nedobrovolných závazků života; skvělou práci odvádí i Oldřich Nový. Pokud se nemýlím, jednu z největších ploch ve své krátké umělecké dráze tu dostává tragická sestra Lídy Baarové Zorka Janů-Babková a její křehký, i dnes působivý dívčí půvab a nepopiratelný, bouřlivě se rozvíjející talent. Český hraný film má v uchopení a zvládnutí této klasické látky lehkého žánru štěstí na dva Mistry komiky: Buriana a Kopeckého. Je to štěstí nejen naší kinematografie, ale i filmového diváka. Patrně všech žijících a snad i budoucích generací. (27.08.2007)

Tak náhodou ten "možná úplně nejlepší film Vlasty Buriana" bude právě tenhle, protože jen v něm se podařilo dosáhnout tak dokonalého akordu hned tří tolik rozdílných a přece geniálních komiků: Vlasty Buriana, Oldřicha Nového a Čeňka Šlégla, přičemž ani jeden z nich "nehraje druhé housle". Obdivuhodné! Šléglova kreace stoprocentně šlechtického degeneráta je prvotřídní, Nového promluva o jeho těžkém životě v Americe je zase jedna z nejlepších parodií na brakovou literaturu, jakou jsem v českém filmu slyšel (vizuálně by se už snad něco našlo), no a Vlasta Burian je tady stále ve své nejlepší kondici. (28.11.2017)

Jeden z nejlepších filmů s králem komiků, neprávem poněkud přehlížený. Neznám vtipnější konverzační veselohru na lehce lechtivé téma manželské nevěry, než je v této komedii. Dobová kritika uváděla, že se spojení komediálních herců Buriana a Nového v jednom filmu příliš nepovedlo, nevím proč, mě to přišlo přirozené. Marvan trochu přehrává, ale hrabě Kocharowski Čeňka Šlégla je doslova geniální figurka a už dávno se stal legendou. Stará dobrá (v tomto případě vynikající) česká komedie s plejádou špičkových prvorepublikových herců, kteří zde pod taktovkou Martina Friče doslova excelují. Film je plný vtipných hlášek a závěrečná scéna, kde baron předává svému novopečenému zeti zápisník pro zapisování nevěr mě doslova dostala do kolen ! Takový byl Archibald ! (23.12.2020)

„Karličko, co jsem ti říkal dnes o těch mužských, tak to se na tohodle nevztahuje. Poněvadž ty s brejlemi nejsou nebezpeční.“ Chyba! Arnošt, ať už je synem kohokoliv, se nezdá. Ne jako baron, jehož svědomí je čisté jako okvětí bílé…anebo ne, já vám to radši řeknu někde jinde…Burianův Prášil každopádně baví (revize alimentačních povinností vedou) a zas se jedná o 1 z jeho zdařilých exhibic (a to i přesto, že krom výstupů s Novým nemá žádného dobrého nahrávače). Ti 2 film musí táhnout sami, ze mdlých vedlejších herců bych vypíchl jen Marvana (ač to tak zprvu při jeho koulení očima nevypadá), jehož vpád do zámku odstartuje nejpovedenější část filmu. A co se týče tolik opěvovaného hraběte, tak mi na Kochanovském nejvtipnější přijde spíš to, jak je všude (i tady) uváděn špatně (jako Kocharovský či Kocharowski). Za posledních 10 minut (příchod rodičů) to budou ještě solidní 4*. „A prosím, pane barone, jak zaúčtujem to zvýšení?“ - „Ehm, no, řekněme…dobročinné účely, ne?“ - „Jak to?“ - „No mně to tenkrát dělalo dobře.“ (16.06.2019)