Když Burian prášil

Kongeniální uskupení předních hereckých osobností, jakým česká kinematografie disponovala na počátku čtyřicátých let, se s neobyčejnou odvahou a vervou zúčastnilo sofistikované prolhané historie prášilovského zámku, v němž rozhodně není nouze o překvapení. Dějová konstrukce, podnikající s každým dalším vyřčeným slovem tajuplnou exkurzi do světa fantazie, je jako dávný monolit podpírána skutečnými velikány českého humoru. Burian, Nový, Marvan, Pištěk, Trégl a konečně nezapomenutelný Čeněk Šlégl v roli víceméně životní rozehrávají před divákem fantastický koncert, plný uměleckého individualismu a osobitosti a s jistým jakoby pobaveným odstupem sledují veškeré zmatky, vytvářené v duchu prášilovské tradice. Mezi tyto giganty je jako diamant vsazena étericky plachá Zorka Janů, mladší sestra Lídy Baarové, zanechávajíc za sebou navzdory skromné filmové účasti výraznou a nesmazatelnou stopu. Jen stěží lze potom uvěřit, že by se tento snímek bez výše uvedených eventualit zařadil mezi kultovní pamětnické evergreeny. Prostřednictvím nepomíjejícího kultu hraběte Kocharowského je to ovšem stále film s nezanedbatelným komickým potenciálem, byť již více než sedmdesát let starým. Možná právě to jej činí stále milovaným a hýčkaným. (04.10.2008)

„Karličko, co jsem ti říkal dnes o těch mužských, tak to se na tohodle nevztahuje. Poněvadž ty s brejlemi nejsou nebezpeční.“ Chyba! Arnošt, ať už je synem kohokoliv, se nezdá. Ne jako baron, jehož svědomí je čisté jako okvětí bílé…anebo ne, já vám to radši řeknu někde jinde…Burianův Prášil každopádně baví (revize alimentačních povinností vedou) a zas se jedná o 1 z jeho zdařilých exhibic (a to i přesto, že krom výstupů s Novým nemá žádného dobrého nahrávače). Ti 2 film musí táhnout sami, ze mdlých vedlejších herců bych vypíchl jen Marvana (ač to tak zprvu při jeho koulení očima nevypadá), jehož vpád do zámku odstartuje nejpovedenější část filmu. A co se týče tolik opěvovaného hraběte, tak mi na Kochanovském nejvtipnější přijde spíš to, jak je všude (i tady) uváděn špatně (jako Kocharovský či Kocharowski). Za posledních 10 minut (příchod rodičů) to budou ještě solidní 4*. „A prosím, pane barone, jak zaúčtujem to zvýšení?“ - „Ehm, no, řekněme…dobročinné účely, ne?“ - „Jak to?“ - „No mně to tenkrát dělalo dobře.“ (16.06.2019)

A že se Vlastu Burianovi od huby skutečně prášilo. Tato osmdesát let stará komedie stále šlape naplno a vtipnými scénami jen srší. Ženské postavy sice nedostaly tolik prostoru, ovšem herečtí kolegové se tady doslova vyřádili. Kromě již zmíněného Buriana také Oldřich Nový, Jaroslav Marvan a nezapomenutelný Čeněk Šlégl jako hrabě Kocharowski, po jeho vstupu do už tak  zamotaného děje mi tekly slzy smíchu. Takhle jsem se už dlouho nenařechtala. „Tedy dobře, vyřízeno, k dennímu pořádku.“  (06.01.2024)

Baron prášil se pořádně rozjede až v poslední čtvrthodince, která je sice skvělá, ale bohúžel zbytek filmu tak zábavný není. Vlasta Burian má zde méně prostoru a méně komediálních čísel než jsme u jeho komediích zvyklý. Jsou filmy které na jeho komice stojí (třeba Nezlobte dědečka) a ty mám právě nejradši. Protože jeho herečtí kolegové (krom vždycky výborného Šlégla. a Marvana) toho nikdy moc nepředvedou. Ale to je můj subjektivní názor a nikomu ho nevnucuji. Ale výchazí z toho mé pouze průměrné hodnocení a celkový dojem. Burian má totiž málo prostoru a Šlégl s Marvanem se ukážou až nakonci. Všichni ostatní pouze trapně přehrávají a to u mě platí i pro Nového. A ta pravá bláznivá jízda příjde až nakonci. Do té doby mě pobavilo pouze pár klasicky Burianovských vtipů a jinak skoro nic. Je to za slabší 3. Až budu příště vybírat nějáký film s Vlastou, pokusím se sáhnout po lepším. (08.10.2016)

Tento film ma neoslovil. Je viditeľne stavaný na inú generáciu, ešte aj tá generácia pred nami sa na tom dokázala pobaviť, no o nadčasovosti by som pomlčal. Je to síce komédia, no mne tie hlášky nepripadali vtipné, tá konverzačka ma ubíjala, taktiež všeobecne ma Burian nejako neoslovil a Frič točil síce zaujímavé filmy a vysoko hodnotné, no akosi im takmer nikdy neviem prisúdiť najväčšie hodnotenie, lebo takmer vždy si nájdem niečo, čo mi vadí. Tu som to hľadať akosi nemusel, či iba pozorne sledovať, aby niečo také prišlo, lebo to išlo pomimo mňa. (08.08.2013)