Ať žije nebožtík

Taková jednoduchá, lehce stupidní prvorepubliková komedie s Hugo Haasem, který je mi jako herec celkem sympatický. Aspoň podle toho, co jsem si o něm zatím četl a také tím, že není žádný hezoun, zato má charisma. Zde hraje hlavního hrdinu Petra Suka, který nic nedělá, jen pije, flámuje a hraje karty. Jednoho dne odnese jeho sluha Baltazar do nemocnice rentgenové snímky jeho páteře. Dojde však k záměně, protože jejich skutečný majitel, čekající číslo 16, si odběhne pryč, a tak je Baltazar informován, že jeho pán má 24 hodin života. Petr Suk tak nad ničím neváhá, vyrazí na flám do baru, kde zazpívá pěknou písničku o tom, že už ho to stejně nebaví, a pak skončí na záchytce a v nemocnici. Těsně před smrtí je mu nabídnut sňatek s neznámou dívkou, která se shodou okolností stará o Petrova bohatého strýčka Petra Kornela. Další den se ovšem zjistí, že Petr neumírá, ale jeho strýc je na něj pěkně naštvaný. Petr navštíví s Baltazarem svého strýce, a zamiluje se do jeho pečovatelky Alice Machové. A zábava může začít, strýček je naštvaný a nahání nezbedného synovce, Petr je zamilovaný a chce se nechat rozvést s neznámou dívkou, a také nechat se prohlásit opět za "živého". Nebylo to špatné, párkrát jsem se zasmál, druhá polovina byla celkem napínavá a Haasovy písničky se mi líbily svou lehkou neuspořádaností a spontánností. (22.05.2023)

„Dovolíte, abych vás na něco upozornil?“ – „Na co?“ – „Na sebe.“ Úplný začátek mě zrovna nechytl, nicméně po nějakých 10-15 minutách se to docela solidně rozjelo a dech film začal ztrácet až úplně ke konci. Film stojí jednoznačně na Haasovi (ostatní jen nevýrazně sekundují a v případě „nesmělé“ Mandlové je to spíš tragédie než zábava), hláškách a v neposlední řadě hravosti. Scény jako loterie, svatba, čalouník, plat, či „vousáč“ jsou nápadité. A dokonce i některé prvoplánové vtípky typu karet či koňaku díky Haasovi stejně zafungují a nevyzní trapně, což je docela kumšt. Ani opilecká sekvence není vůbec špatná. Ale jak už jsem naznačil, k závěru filmu dochází šťáva, a to především kvůli přílišnému natahování „omylu“, kdy už má divák skoro potřebu tam naběhnout a objasnit to za postavy. Ale celkově je to solidní zábava, které rád ty slušné 4* přiklepnu. „Počkej, ještě něco. Jo pohřeb mně musíš zařídit! Ve 4 hodiny hraju ještě poker, o půl páté asi začnu tak přibližně umírat, tak řekněme v 5 hodin, aby si pro mě přijeli, ne?“ (13.07.2016)

Fričova klasická komédia už na mňa pôsobila dnes značne kŕčovito. Komédia založená na rôznych nedorozumeniach, ktoré sa vyriešia v hodine dvanástej má samozrejme potenciál, lenže ten nie je myslím využitý tak, aby pobavil aj desiatky rokov po svojom vzniku. Zo začiatku to nabudí, v strednej pasáži zase trochu unudí a koniec je už iba čakaním na to, kedy to konečne všetkým dôjde a budú šťastní až do smrti. Prečo mi má byť ale sympatický takýto márnotratný chlapík a prečo sa doňho zaľúbila Alina Mandlová, je pre mňa záhadou. Verím, že to svojho času rozosmievalo davy a preto sa prikláňam k vyššiemu hodnoteniu. (25.12.2014)

V předválečných filmech mám mezery a tohle byla jedna z nich, Hugo Haase navíc znám jen z Bílé nemoci (dr. Galén) a z Fričova Švejka (dr. Katz). Tady mne příjemně překvapil svou komikou v roli synovce - flamendra a svůdníka krásné Adiny Mandlové. Osudová záměna rentgenových snímků odstartuje vodopád Haasových skečů (splacení dluhů v loterii, kdy z vítězného věřitele vytáhne dalších 1100 Kč) a převleků - mj. i za Hitlerova čalouníka s knírkem, učitelku zpěvu, či neviditelnou hodnou holčičku. Některé scénky jsou inspirované ještě v němém filmu - třeba vzájemné polévání s hostem v hospodě a pak pomsta zapojením hadice s vodou za jeho krk. I přes občas vylouděný úsměv mne však Haasova one man show tolik nebavila jako snímky s Vlastou Burianem a Oldřichem Novým. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=w4qdchmCS2Q (08.05.2012)

V dnešnej dobe už takýto film o zámenách (najskôr pacientov, potom manželka/láska) nie je ani originálny, ani zábavný, aj keď v dobe svojho vzniku asi bol. Takže všetka zábava stojí na jednotlivých scénkach, no aj tak by som tie vtipné zrátal na prstoch jednej ruky. Ani hlavný predstaviteľ mi príliš nesedel, možno preto, že je to prvý film, ktorý som s Haasom videl, lepšie by som si v jeho úlohe vedel predstaviť Oldřicha Nového. (10.12.2015)