Ať žije nebožtík

Několik nezapomenutelných scén, třeba ta u rozvodového právníka či krátká etuda s Čeňkem Šléglem v baru, opět výborně sekundující mistr menších komických rolí Václav Trégl a klasický Haas vyšňořený tehdejší  zářivou bižutérií československého filmu, tedy Adinou Mandlovou.  Její sex-appeal je nezpochybnitelný, ale nikdy jsem ji vlastně neviděl v jiné roli než jakou hrála tady, tedy oné cudně necudné mrkací panenky.  Za psa u divadla pak dávám o jednu příjemně dojemně loztomilou hvězdu navíc do plných. (04.01.2022)

Hugo Haas, to je klasik české veselohry a jeho osobitost je ve své výborně hrané ztřeštěnosti nenapodobitelná. Film jsem viděl mnohokrát, zápletka - toť skvělý Fričův nápad; ty čtyři hvězdičky jsou možná málo, ale přec jen jsem se rozhodl pro ně, neboť jsem při bedlivějším sledování zachytil několik drobných nelogičností: dejme tomu, že Sukův pes je natolik inteligentní, že doběhne k divadlu, ale co tu řadu dní u toho divadla jedl? Proč se najednou jmenuje Kornel Suk - není to jen kvůli tomu, aby strýček nezjistil, že Mandlové manžel je jeho synovec? A samotná zápletka s rentgenovými snímky: nezaměnily se už lístky v čekárně? Alois Dvorský položil svůj štítek, Haas pak vedle taky, nevím, zda si pak vzal zpátky zase ten svůj... Kdyby došlo k záměně díky lístkům na pořadník, pak by se šestnáctka přece nejmenovala Petr Suk... No, asi jsem rýpal, v každém případě veselohra to je výborná. Skvělá tentokrát i MiládkaGampeová, která většinou hrávala paničky z vyšší společnosti. (07.02.2016)

''Lumpíku, to jsi ty? Nezlob se na mě, ale já se opil a teď nevím kde.. kde to jsem. Víš ty co, počkej na mě, já ti přinesu živýho kanárka. Ale.. kde.. kde to jenom jsem? Je tohle nádraží nebo muzeum? Tak víš co, Lumpíku, přijď k divadlu.'' Chudák malý oříšek, úžasný a skvělý mistr ve svém oboru, Hugo Haas, ho nechal čekat před divadlem doslova celý film, že mu z toho až k zemi dlouhé vousy narostly :)) Ach jo, kde jsou prostě ty krásné zlaté časy, kdy se natáčely takovéto filmy. Šílené, báječně promyšlené a na rozdíl od (ne všech, ale drtivé většiny) všech dnešních, v tomto případě českých, novodobých komedií nepostrádající chytrý inteligentní humor. 5/5 (23.12.2022)

Taková jednoduchá, lehce stupidní prvorepubliková komedie s Hugo Haasem, který je mi jako herec celkem sympatický. Aspoň podle toho, co jsem si o něm zatím četl a také tím, že není žádný hezoun, zato má charisma. Zde hraje hlavního hrdinu Petra Suka, který nic nedělá, jen pije, flámuje a hraje karty. Jednoho dne odnese jeho sluha Baltazar do nemocnice rentgenové snímky jeho páteře. Dojde však k záměně, protože jejich skutečný majitel, čekající číslo 16, si odběhne pryč, a tak je Baltazar informován, že jeho pán má 24 hodin života. Petr Suk tak nad ničím neváhá, vyrazí na flám do baru, kde zazpívá pěknou písničku o tom, že už ho to stejně nebaví, a pak skončí na záchytce a v nemocnici. Těsně před smrtí je mu nabídnut sňatek s neznámou dívkou, která se shodou okolností stará o Petrova bohatého strýčka Petra Kornela. Další den se ovšem zjistí, že Petr neumírá, ale jeho strýc je na něj pěkně naštvaný. Petr navštíví s Baltazarem svého strýce, a zamiluje se do jeho pečovatelky Alice Machové. A zábava může začít, strýček je naštvaný a nahání nezbedného synovce, Petr je zamilovaný a chce se nechat rozvést s neznámou dívkou, a také nechat se prohlásit opět za "živého". Nebylo to špatné, párkrát jsem se zasmál, druhá polovina byla celkem napínavá a Haasovy písničky se mi líbily svou lehkou neuspořádaností a spontánností. (22.05.2023)

Tak takhle jsem se už hodně dlouho nezasmál! Znaje Hugo Haase pouze jako doktora Galéna z Bílé nemoci, vůbec jsem netušil, jak obrovský komediální talent v tomto herci dřímá. Ve srovnání se salonním humorem Oldřicha Nového a živelnou improvizací Vlasty Buriana mi nenápadné sebeironické glosy a chytré parodie Huga Haase přijdou mnohem zábavnější. Při scénách, když HH telefonuje svému pejskovi, aby si pro něj přišel do hospody, když se vtírá do přízně (mimochodem velice půvabné) Adiny Mandlové hlasem malé holčičky nebo když simultánně "tlumočí" z čínštiny, jsem málem umřel smíchy. Pokud přidáme tradičně nadprůměrnou režii Martina Friče, určitou naivitu, bez které si většinu filmů z tohoto období nedokážu představit, a obvyklé "nahrávače" v podání Václava Trégla, Čeňka Šlégla či Jaroslava Marvana, nelze jinak než za pět. Jedna z nejlepších komedií, co jsem kdy viděl. "Pardon, dovolíte, abych vás na něco upozornil?" "Na co?" "Na sebe." (28.03.2009)