Můj vysvlečenej deník

Škoda, že mi ta skutečná holka Johana, co to napsala a spolupracovala na scénáři, přijde taková nějaká protlačovaná, skoro jak nějakej protekční fracek. Usuzuju to z toho, že nic moc světobornýho to nebylo, ale přesto to stačilo na to, aby se podle toho natočil film. Nic mi to nedalo, ale nemužu řict, že by to hned bez rozmyšlení patřilo do žumpy. Bylo tam totiž několik docela dobrejch momentů. Potěšil Jaroslav Plesl, Petra Špalková nebo Ján Kuric z Vidieku. (04.02.2013)

Film nabízí na první pohled zajímavou premisu, která dokáže na počátku zaujmout, ale postupem času zjišťujete, že se příběh příliš zajímavým směrem nevydá a jakékoliv další naděje na kvalitní podívanou zazdívá velmi lacině, skoro až amatérsky vyhlížející vizuál, který mnohdy působí pro profesionální produkci až neuctivě. Ačkoliv je tedy Můj vysvlečenej deník nepříliš povedeným kouskem, má několik světlejších momentů, ve kterých solidně funguje a dokáže zaujmout, ale pak bohužel hned něčím potenciál zazdí. (16.03.2018)

Dospěl jsem k názoru, že by se mi snímek mohl líbit, jen pokud bych utrpěl náhlý stav zastydlé puberty a pokud bych k tomu disponoval jiným uspořádáním chromozomů. Vzhledem k tomu, že k dnešnímu dni nesplňuji ani jednu z výše uvedených podmínek, mi film nic nedal a já se k němu zachovám recipročně. Zaujalo mě jen zjištění, že jsem snad poprvé viděl Petru Špalkovou v roli sympaťačky, ale všechno ostatní na mě působilo....no, a to byl ten problém, ono to na mě vlastně nepůsobilo. Nějakou dobu jsem prostě sledoval, jak se odvíjí jakýsi děj, který šel totálně mimo mě, pak vyjely závěrečné titulky a já jsem se ani nenaštval, že jsem ztratil půldruhé hodiny života. Prostě nic. Bez chuti, bez zápachu, bez emocí. Byla to taková dokonale sterilní záležitost. / Poučení: Vždy podélně, nikdy příčně. (05.03.2023)

Český filmový syndrom Prci, prcičky tentokrát ve formě zfilmovaného Bravíčka, bo co teď čtou mladý holky bez mozku, kde si potvrzují, že svět je jen o sexu, chlastu, možná trochu drogách a oblečení, a nic jiného už neexistuje. Prostě omezený pohled omezených lidí pro omezené lidi, povrchní věc o ničem, jak tak povrchní věci, jež ani z principu nemohou jít do hloubky, protože by na to do kina nikdo nešel, balast, neumění, nepřesvědčivost a nereálnost. Prostě svět podle Bravíčka. Měl mě varovat už začátek, kde holka tvrdí, že jsou obyčejná rodina jako každá jiná v republice, přitom si to žije na vysoké noze, finanční problémy neřeší, má to vilu a zbytečně moc volného času. (13.04.2014)

Vokatá, nosatá, bradatá, vlasatá a pusatá Verča Kubařová je dost zajímavej typ, působí přirozeně a má velkej potenciál do budoucna. Nebýt jí, tak by tahle sonda do duše teenagerky šla ke dnu tak rychle jako Titanic . Zato její herečtí vrstevníci to s hraním opravdu nepřeháněli... Nejdříve jsem si říkal, že to bude takové Indiánské léto po letech ovšem pohledem dnešních teenagerů. Zklamanou Issovou ve vaně s jablky, že nahradí právě Kubařová, Brutus vystřídá jiný band atd... Lehce jsem se trefil, je to o teenagerech a jejich strastech, pohledem teenky. Mladé zajímají i stále stejné věci, pařby, hulení, sex a vztahy.... Jen kulisy jsou modernější. Barevnější. Já ale asi nejsem ta správná cílová skupina, pro kterou byl Můj vysvlečenej deník natočen. Nejsem už pubescent a tak asi nechápu ty ,,obrovský'' problémy dospívající mládeže. I tak mám ale dojem, že i pro teenagery je tam těch vtipů a hlášek (které takový snímek musí nutně obsahovat) minimum. Nějak jsem to sice dokoukal, ale na konci jsem si řekl.. Eh.. co to bylo? A co na to Jan Tleskač ? Na komedii jsem se u toho pousmál snad jen jednou a to je opravdu slabota. Když už teenagerskej film, tak raději Vorlův Gympl. * * (09.11.2012)