Můj vysvlečenej deník

Tušil som, že názvu filmu nebude učinené zadosť (aj keď v jednom sekundovom zábere zboku bolo), takže nie som sklamaný. Film neskĺzol do erotiky ani vulgarity, iba ak verbálnej a v rámci normy. Okrem pár malých epizód je tento dievčenský príbeh zaujímavý, možno celá psychiatria mohla byť vynechaná alebo aspoň ponúknutá z trochu inej strany. Hlavná postava sa do toho naozaj vložila, dá sa jej uveriť každé gesto, úsmevy na kameru zhora sú bezchybné a musel som sa pri tom nevedomky usmievať tiež. Svoju nevďačnú malú úlohu šialeného otca a asi prvú úlohu v hranom filme zvládol s odretými ušami aj slovenský vidiečan. Mládež sa vo filme baví, ja som sa bavil tiež, ako oddychovku odporúčam. (13.04.2014)

Dospěl jsem k názoru, že by se mi snímek mohl líbit, jen pokud bych utrpěl náhlý stav zastydlé puberty a pokud bych k tomu disponoval jiným uspořádáním chromozomů. Vzhledem k tomu, že k dnešnímu dni nesplňuji ani jednu z výše uvedených podmínek, mi film nic nedal a já se k němu zachovám recipročně. Zaujalo mě jen zjištění, že jsem snad poprvé viděl Petru Špalkovou v roli sympaťačky, ale všechno ostatní na mě působilo....no, a to byl ten problém, ono to na mě vlastně nepůsobilo. Nějakou dobu jsem prostě sledoval, jak se odvíjí jakýsi děj, který šel totálně mimo mě, pak vyjely závěrečné titulky a já jsem se ani nenaštval, že jsem ztratil půldruhé hodiny života. Prostě nic. Bez chuti, bez zápachu, bez emocí. Byla to taková dokonale sterilní záležitost. / Poučení: Vždy podélně, nikdy příčně. (05.03.2023)

Čerstvá posila Dejvického divadla, která téměř z plátna/obrazovky nezmizí. Ženský ansámbl potřebuje v Dejvicích posílit, Melíšková a Babčáková jsou tam válcovány mužskými hereckými titány. Veronika Kubařová je talentovaná, hezky se na ni dívá, ale celý film zatím neutáhne. Kdyby mi bylo o deset let méně, asi by mi pohled na pěknou herečku stačil a hodnotil bych výše. Stihnul jsem u toho uvařit večeři, sníst ji, učesat psa a zacvičit si. Čili jako komplementární činnost dobré, na druhou stranu, abych jen nekritizoval, oceňuji, že se nekonal přehnaný americký konec. (25.01.2015)

Vysvlečený deník Martina Dolenského má dva problémy, bohužel asi dané i tím, jak vypadá svět jeho cílové skupiny - za prvé nemá o čem by byl, a díky tomu, za druhé, je o ničem. Půl hodiny čekáte, jestli se ty náhoďácké odnikud nikam se plácající záběry, v nichž mladí a obvykle celkem schopní adepti héreckého umění opovrhují city všech kromě svých vlastních, uberou k něčemu, co by jim dalo nějaký smysl, ale ne... a kupodivu to tak zůstane až do konce, kde je nám objasněno, že život nejsou sluníčkové happy endy atd. Problém je, že konfrontace zpovykané sobecké mládeže s vážnými věcmi je natočena tak, že vám dokáže být naprosto lhostejná, a když naskočí závěrečné titulky, zmůžete se jenom na myšlenky "Ehm, no, kde se stala chyba, že jsem nic z toho tenkrát takhle nevnímal, a když jsem se s tím setkal, chtěl jsem tomu dát pěstí?" a "No ty vogo, jak zařídit, aby z mých dětí tohle nevyrostlo?" Záměr byl možná dobrý, ale díky režii si z celého tohohle "zážitku", kterým byl zabit nedělní hlavní vysílací čas na veřejnoprávní televizi, pamatuju jen to, že když mají fiktivně bestsellerové (ne tak úplně jako Ultraviolet, která neznámo proč dělá, že je podle comicsu, když není, ale celá Johana Rubínová je jakýsi zvláštní sociální projekt Jana Hlaváče) týnejdžerky splín - pardon, deprese s naordinovanými prášky - tak jdou chlastat šáňo do fontány uprostřed nákupní galerie - hlavně ty z nich, které jsou těhotné a vědí o tom. Palec nahoru pro Petru Špalkovou a vlastně vůbec všechny dospělé herce... ale o nich to jaksi být nemělo, že?;) Z hlediska diváckého je tohle naprosto zbytečná záležitost - kdyby se tu deziluzivně fetovalo, poslouchala se Nirvana (opožděně přeju všechno nej k jubileu nalezení osvícení, Kurte;)), a páchaly se sebevraždy, chápal bych to líp, i když bych to svým dětem asi taky nepouštěl. Veronika Kubařová by měla brát rozmanitější role než štětkoidní sociální retardy - svým z některých úhlů hezkým ksichtíkem to totiž opravdu nezachrání. Ačkoliv otázka - přiznačná i pro celý Deník - zní, co vlastně tato mladá žena, nejprve neuvěřitelně zaláskovaná do o 17 let staršího rejžoproducenta Karla Janáka a poté do "jen" o devět let staršího režiséra Pavla Kheka (náhoda, že?;)) od života chce... 40% (14.04.2014)

Na tenhle film jsem se hodně těšil, protože Veronika Kubařová je mojí velkou oblíbenkyní. Bezprostředně po zhlédnutí ale vidím, že nebylo zas tak moc o co stát - ten film je v podstatě sračka, plná celé řady příšerných hereckých výkonů, unyle splácaného děje (zoufale neschopného doříct někdy nějakou pointu), nevýrazné Wajsarovy hudby a hromady pitomých dialogů. Naopak potěší představitelka hlavní role, celkem příjemná kamera a animované sekvence, které film zajímavě zpestřují. Hledat tam však jakousi generační výpověď je marné - ten film je povrchní jak holčičí časopisy a v nesděluje v podstatě vůbec nic. Celý ten epizodický děj je tak zoufale obyčejný až fádní, až to bolí, a jedinou scénou, ve které funguje nějaké dramatické napětí a emoce, je ta, v níž postava Johaniny matky (výborně zahraná Petrou Špalkovou) seřve a následně vyžene otce Johaniny těhotné kamarádky od jejich domu. Mimochodem když jsem zde zmínil onen dům, nemohu nezmínit svůj údiv nad rozhodnutím zasadit bydliště Johaniny rodiny do Linhartovy vily - odkdy hrome obyčejné rodinky (jak nás o té své - otec: bulvární pisálek, matka: učitelka - v úvodu snímku ujišťuje hlavní postava) žijí v klenotech funkcionalistické architektury z konce 20. let? Celkově se obávám, že zde nemohl vzniknout dobrý film prostě už proto, že sama předloha za nic nestojí. Můj vysvlečenej deník je zbytečný film, na který se rychle zapomene. A současně doklad nedostatku kvalitních scénářů ze současnosti, které by byly schopné sdělit něco o současné české společnosti. Tenhle film neříká vůbec nic, nanejvýš tak usvědčuje českou literární scénu z úplně stejné bídy, kdy se tady vydávají prvotiny literárně impotentním puberťákům, kteří se rozhodli přispět k současné knižní nadprodukci rovněž svou troškou do mlýna, a podpořit tak gradující inflaci tištěného slova. K čertu s těmihle prokletými pisálky. (03.02.2013)