Kapitán Phillips: Prepadnutie lode Alabama

Piráti z Adenského zálivu: Prokletí Foresta Gumpa je prý napínavým, dobrodružným, akčním krimi. Jako ne, že by ten hrdinný kapitán Korkorán nebyl frajer! Ono vydržet dva dny ve vzduchotěsné kabině se čtyřmi zpocenými nouplisáky, co vám mávají nervózně před xichtem ákáčtyřicetsedmičkami, aniž by měl jeden bednu banánů na uklidnění, to je skutečně čichově vyčerpávající výkon. Takže to máme hodinu stříkající lodi, hodinu konejšení opálených vychrtlíků a čtrnáct minut Nejvysíls, co tahají Tomáše z opičího výběhu. Kapku jsem se nudil. Navíc, ten punc toho, že je to podle skutečných událostí, donutí člověka ke škodolibému úsměvu! Když nákladní lodi svítí na displeji velkým červeným "POZOR! U SOMÁLSKA JSOU PIRÁTI!!!!", je lepší vykešovat šest mega za unesenou kocábku, než vysmahnout pár desítek tisíc za ozbrojenou ochranku. HAHA! Podle toho, kolik už tam toho ti piráti pounášeli, musí být Somálsko těžce za vodou. To mi připomnělo jednu historku, taky podle skutečných události. Jednou šli dva Američané takhle k večeru v Somálsku po břehu řeky a na druhé straně žral Somálce krokodýl, už jen hlava mu čouhala z tlamy, a jeden povídá druhému: "Vole, všude se povídá, jaká je to Somálsko chudá země, a kdejaký negr tu má spacák LaCoste!". (02.12.2013)

Greengrass trafil do čierneho - nielen vo filme, ale najmä výberom námetu, ktorého spracovanie si vyžaduje prístup jemu vlastný. Perfekcionizmus za, aj pred kamerou. Pred kamerou stávka na istotu, ďalšia Hanksova oscarová nominácia do zbierky, vyzdvihujem však prácu so somálskymi hercami a pokiaľ sa nominácia ujde Hanksovi, tak by ju automaticky mal dostať aj Barkhad Abdi. Ak mi vadil Greengrassov vizuálny štýl v treťom Bourneovi, tak mi to nemôž(t)e mať za zlé, predsa len roztrasená kamera sa viac hodí takémuto typu filmov, kde sa pomocou nej vieme viac vcítiť do deja a máme pocit väčšej autentickosti. Gradácia napätia perfektná, najmä v dlhých scénach tvorcovia využívali divácku nevedomosť príbehu. Napätie však nebolo na úkor nádielky emócií, ktorých si z kina ponesiete množstvo, a tie sú umocnené najmä záverečnou scénou. V hlave vám bude rezonovať najmä bezmocnosť jednotlivca voči veľkým hráčom vo vyhrotenej situácii, dekadentný rozdiel kultúr a myslenia, a čo všetko dokáže spôsobiť a zapríčiniť beznádej. Všetko krásne vystihuje vystrihnutá časť konverzácie: Kapitán Phillips: "Surely there must be something other than fishing and kidnapping people you could do?" Vodca pirátov Muse: "In America, maybe". 90%. (02.11.2013)

Báť sa o život rukojemníka Phillipsa/Hanksa moc nejde, pretože každá postava vo filme vie, že by jeho zabitie nikomu nič neprinieslo. Táto istota, znižujúca napätie filmu, oslabne až v posledných minútach. Mimo ne je Kapitán Phillips skôr zaujímavou hádankou "ako sa mu podarí vyviaznuť". United 93 umožňoval v tomto smere Greengrassovi silnejšie emocionálne zdrtenie diváka. Kamufláž US Army propagandy do strhujúcej akčnej filmárčiny i pre náročnejšieho diváka by však žiadny iný sučasný rejža nejzvládol lepšie. A Hanks ruluje. (22.11.2013)

Kapitán Phillips se dá brát jako další příklad toho, jak Greengrass minimálně od Bournova mýtu používá nejrůznějších formálních prostředků k zpřehlednění svého zdánlivě nepřehledného hyperkinetického stylu. Tentokrát si k tomu dokonce bere na pomoc i několik typů kamer a kontinuálně střídá záběry z 16mm a 35mm filmu. V úvodu se zdá, že tímto způsobem bude rozlišovat mezi Somálci (zrnitější look "šestnáctky", bližší rámování, víc roztřesené záběry) a Američany ("pětatřicítka", vzdálenější rámování, klidnější kamera), ale v průběhu filmu - poté, co se situace zásadně změní a vyprávění nabere nový směr - tyto techniky kombinuje i v jiných souvislostech, hlavně v závislosti na prostoru. Nedochází tak k tomu, že by se černošským pirátům "rasisticky" přiřadila diametrálně odlišná stylistická strategie než "hodným" Američanům, ale obojí se prolíná. Podobnou funkci jako rozdílné formáty tu mají i barvy, které pomáhají rozlišovat mezi různými typy prostředí, takže interiér válečné americké lodi je převážně nasvícený sytě modrou, ve strojovně je oproti kapitánské kajutě tma, a tak dále. Stejně tak se v závislosti na velikosti prostoru využívá typů rámování, kdy například skoro celé scény v záchranném člunu jsou snímané v detailech a velkých detailech, v prostornějších lodních místnostech zase dominují polocelky. Je to všechno nesmírně precizní a Greengrass opět dokazuje, že je mistr ve zpřehledňování nepřehledného, akorát je trochu škoda, že tohle všechno nemá tak dobrou oporu ve vyprávění - v některých scénách (a že je jich celkem dost) jako by film vytvářel napětí jen stylem. Čekal jsem to prostě opojnější, ale celkově spokojený jsem, i díky dobře zvládnutému závěru, kde happyend dost narušuje strojová, šokující exekuce pirátů a následná posttraumatická stresová reakce. (21.11.2013)

Na základě srovnání Kapitána Phillipse s tematicky podobným dánským počinem Únos by byl určitě dobře vidět rozdíl mezi evropskou (více úspornou) a hollywoodskou (spektakulární) kinematografií. Tato komparace by si jistě zasloužila nějakou hlubší analýzu. Vůbec celá Greengrassova novinka je hodna podrobné analýze (vyprávění a stylu a jejich vzájemným vazbám), to bych ale nosil dříví do lesa. P.S. Fascinace nad tím, jak byl prezentován tým SEAL a rozhodující moment celé záchranné akce, stále nepolevuje. (31.12.2013)