Recenzie (30)
I allways love the dance. Tak jsem se na moment, v pravém slova smyslu, opět na chvíli přehoupl k Lynchově surrealistické krátkometrážní tvorbě. Jeden z jeho nejnovějších, zdánlivě nic neříkajících kraťasů je pro mě snad nejnepochopitelnější a zároveň nejpovedenější. Zajímavá volba potemnělého kinosálu s pravým dějem promítaným na plátně dodává originalitu a upoutává pozornost. Vnější subjekty, kužel světla a abnormálně velké nůžky, dodávají nádech nesmyslnosti spolu s podbarvením nejrůznějším pískáním a hučením. Jakýsi bezpředmětný dialog je protkán hrůznými vsuvkami přibližující se tanečnice a zkrvaveného muže a zdánlivě nesmyslný konec je pouze důkazem, kdo že je vlastně autorem. Klidně si tu nechápejte a udělujte nízká hodnocení, pokud někdo nechápe Lynchovu tvorbu, pak nerozumím, proč o něj vůbec trousí. Pro mě opět nezhodnotitelné, každý si odnese svůj vlastní dojem. ? % ()
To, že se jedná o lynchovsky klasicky neuchopitelný snímek, je asi jasné. Co zde ale můžete primárně vidět, to je lynchovská láska ke kinu a k filmu. Ale hlavně jeho chápání filmu. Ten se zde prolíná s realitou, a to doslova. Film vstupuje do skutečnosti, nereálné věci se dostávají ven a naopak. Lynch smývá hranice mezi skutečností, filmem a snem. Tohle je poselství, které je třeba si vzít z každého jeho filmu. Ale je pravda, že těch jeho kraťasů už mám celkem dost... ()
Tieto Lynchove šaškárne sú veľkým výplodom nemohúcnosti. Inak si neviem vysvetliť uznávané režiséra, ktorý vo svojej kariére preferuje krátkometrážne faily, kde ani samotný David netuší, čo tým chcel povedať. Aj ja si viem na telefóne natočiť rybník, zobrať nožnice a tieňovú karikatúru a s prštekmi uspokojiť divákovo blaho. ()
Davida Lynche mám coby režiséra velice rád a některé jeho filmy doslova zbožňuju, ale tento krátkometrážní kousek mě nechal zcela chladným. Popravdě se mi ani moc nechce pátrat po tom, co to mělo vlastně znamenat. Hlasy čtyř lidí, kino, nůžky a závěrečný tanec na podiu – toť vše, co mi z toho utkví v paměti. Pro mě asi nejslabší Davidův snímek. ()
Aký zmysel má film, ktorý pochopí len hŕstka ľudí aj to si to možno len domýšľajú? Podľa mňa veľmi malý až žiadny. Je to absurdné, tak ako názov, ale mám tomu dať plný počet za absurditu, len preto, že to bolo absurdné, čiže to vystihlo svoju podstatu? Nie, nedám, práve naopak, nevidím v tom žiadny prínos, nič mi tento surrealizmus nepovedal, niektorým ľuďom už umenie naozaj prerástlo cez hlavu a mali by sa vrátiť späť na zem, ak chce Lynch ukázať, že aj v súčasnosti mi má čo ponúknuť, nech sa pustí do nejakého dokumentu alebo kľudne aj takýmto krátkym filmom zasiahne nejakú dôležitú oblasť nás, hoci aj metaforou, ale hlavne nech sa k tomu intelektuálny človek môže nejak dopracovať, dopracovať k pointe, aby ju zbytočne dlho nehľadal, čas je vzácny na to, aby sme tvorili nezmysly. Pre mňa bolo toto dielo prázdne, možno má hlbší zmysel, ale je tak skrytý, že je to vlastne podstatná chyba. ()
Galéria (2)
Reklama