Modus Anomali

Na Modus Anomali jsem netrpělivě čekal prakticky od oznámení, jelikož předchozí Anwarův snímek, Pintu terlarang, mě před třemi lety velmi příjemně překvapil. S velkými očekáváními přicházejí často velká zklamání (viz Doomsday Book), ale Modus Anomali mě naštěstí nezklamal ani trochu. Anwar rozehrává na ploše osmdesáti minut atmosférickou podívanou, která dokazuje, že má své řemeslo v malíku. Muž se probudí pohřben zaživa uprostřed lesa a nemá ponětí, kde se tam vzal ani kdo mu to udělal. Spolu s ním tedy postupně zjišťujeme, co se vlastně stalo. Musím uznat, že pointa se dá zhruba od poloviny odhadnout a hororoví znalci se zřejmě napálit nenechají. Já jím nicméně nejsem, takže jsem si „nelogické“ chování postav vysvětloval jejich pokročilou demencí a s klidem se přiznám, že jsem Anwarovi naletěl. I když mám pocit, že už jsem nějaký film s podobným námětem kdysi viděl a pokud o něčem takovém víte, klidně mi osvěžte paměť (i když předpokládám, že takových filmů bude víc), rád se podívám (ale spíš mi to doporučte nepřímo a až za nějakou dobu, protože pokud budu vědět, o co jde, tak se vytratí moment překvapení). Poněvadž se chci vyhnout spoilerům, tak jen naznačím, že film prakticky postrádá antagonistu a staví výhradně na stupňující se atmosféře, která v závěru krásně vygraduje (i když možná jen v případě, že film tak jako já neprokouknete). 70% (01.03.2013)

"POZOR, UKRYTÝ SPOILER!" Tááák, a co mám teď s tebou dělat, drahý Joko? Buďto ti poděkuju za prvních 40 minut, v nichž napětí šponuješ do délky bombarďáků mojí babičky (a ty jako fakt jsou...), nebo ti vulgarismy zaspamuju email za těch druhých 40 minut, během kterých vytáhneš tu svojí - násilím naverbovanou - pointu, která do předešlého psycho-survivalu vážně nesedí. Tenhle klon mamá ujíždějící na Houbičkách a papá, který zas dával přednost Zábavným hrám, je však i přesto lehce stravitelný. Největší zásluhu na tom má ona hustá atmosféra z prvního dějství, nápaditá kamera a výraznější násilí pak z dějství druhého. Takže připomínek by bylo hodně, ale těma se tentokrát zabývat fakt nebudu. (70%) (28.03.2013)

Být to kraťas, bylo by to super. Jenomže hlavní hrdina hodinu jen běhá po lese, absolovuje sáhodlouhou cestu a to všechno bez nějaké výraznější atmosféry nebo napětí. Představitel titulní role se sice snažil, div se nepřetrhnul, ale to nestačilo. Pořádně zajímavé to začalo být až ke konci, kdy přišla pointa, přičemž její polovinu vytušíte už na začátku. No a ta druhá polovina..........já nevim. Určitě překvapí, ale na mě je až moc přitažená za vlasy. Od Indonésanů je to hezký pokus, ale u mě to na víc jak 30% stačit nebude. (26.01.2014)

Nejlepší je úvodních pár minut s lesem, kudlankou, plošticí, pavoukem a ještěrkou. Vůbec les je to nejlepší z celého filmu. První dvě třetiny působí dojmem, že scénář psal magor. Chlap s debilním výrazem běhá po lese s baterkou, aby ho každý viděl (jistě, v závěru divák pochopí proč, ale...). Pak se vrší oblíbená klišé jako: nechtěně zabiji dceru a podobně. Posledních deset minut zdánlivou hovadinu vysvětluje, i když odvázanej jsem z toho nebyl, jelikož jsem do té doby bojoval s vypnutím. A jelikož jsem si většinu filmu opravdu neužil, posílám ten hnus do kanálu (jo, už vidím, jak někdo s prostřelenou rukou nosí mrtvolu v náručí a bez problému řídí auto). (10.04.2013)

ANOmální naháněčka, kde je nouze o koblihy, ale zase nebude problém sehnat dostatečné zásoby krevní tučnice. Ne zcela originální téma je naštěstí osekané o klišovité nesmysly a nelogické chování, pár zajímavých nápadů malinko srazí až moc křečovité rozuzlení, ale veskrze se jedná o zábavnou sondu do duší indonéských občanů, se kterými by nechtěl sdílet dvoudomek ani zarytý multikulturalista. Silné tři, nebo možná slabé čtyři, ať nežeru. (23.11.2015)