Černý čtvrtek
Czarny czwartek. Janek Wiśniewski padł
Réžia:
Antoni KrauzeKamera:
Jacek PetryckiHudba:
Michał LorencHrajú:
Marta Honzatko, Michał Kowalski, Piotr Andruszkiewicz, Wiktoria Kraszewska, Zofia Smagacka, Marta Kalmus-Jankowska, Cezary Rybiński, Wojciech Pszoniak (viac)Obsahy(2)
Jaká je cena za svobodu a důstojnost? Demonstrace proti komunistické zvůli a jejich krvavé potlačení v prosinci 1970 v Gdyni... Na film o událostech prosince roku 1970 v Trojměstí se čekalo v Polsku celých čtyřicet let. Vlna demonstrací a stávek se přelila nejen tzv. Trojměstím, které tvoří města Gdyně, Gdaňsk a Sopoty, ale i v přilehlých městech jako Elbląg a Štětín. Tehdy 12. prosince 1970 vláda rozhodla o skokovém zvýšení cen potravin a dalšího spotřebního zboží. Vzhledem k nepokojům, zhoršující se společenské náladě se vláda „připravila“ na odezvu dělníků na zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti. Vždyť jen v komplexu Gdaňských loděnic bylo zaměstnáno téměř 18 000 lidí. Následné nepokoje, demonstrace a stávky byly krvavě potlačeny polskou armádou, jednotkami ZOMO (Motorizované zálohy Ministerstva obrany) policií a složkami tajné policie. Tzv. Gdaňský prosinec 1970 začal 14. prosince, kdy dělníci Gdaňských loděnic nenastoupili do práce. K nim se postupně přidávali další závody a podniky. Tato vlna odporu byla krvavě potlačena střelbou do lidí, mlácením, mučením a samozřejmě zatýkáním mnoha stovek lidí. Příběh sledujeme očima zaměstnance loděnice Bruna Drywa a jeho rodiny... Film Antoni Krauze je emotivním dramatickým svědectvím o u nás všeobecně málo známých událostech, které předcházely založení polského odborového hnutí Solidarita v čele s jejím předákem Lechem Wałęsou. Díky tomuto filmu máme možnost objevit či připomenout tyto krvavé události, neboť odpor proti komunismu a jeho oběti jsou i naší historií. (Česká televize)
(viac)Recenzie (57)
Poučení z československého krizového vývoje v praxi. Mordercy! ()
Silny namet, ktery je vyborne zpracovany. Dobove zabery jsou velice dobre zakomponovane do deje a vytvari tak autentickou atmosferu. Dialogy straniku jsou bezchybne. Film, ktery ma atmosferu a ma co rict! Solidni vyprava. Kdyz opomenu postsovetskou kinematografii, tak mam pocit, ze Polaci natocili vice kvalitnich filmu nez zbytek postkomunistickych statu, vcetne nas. ()
Nezbývá nám nic jiného, než tleskat a tiše závidět, jak polští tvůrci bravurně zpracovali nechvalně proslulé události prosince roku 1970, kdy komunistický režim krvavě potlačil dělnické protesty na baltském pobřeží. Bez jakýchkoliv příkras a laciného sentimentu na pozadí dějin nastínili pohnutý příběh rodiny zaměstnance loděnice Brunona Drywy. Povedlo se jim tak velice autenticky přiblížit tehdejší dobu současným divákům. Kéž by se někdy i naši filmaři obdobně dokázali popasovat s okupací Československa v srpnu 1968. (85%) ()
Poláci se nikdy nebáli a to je pár let před tím Rusové převálcovali tanky...(1956) Během povstání a následných represí bylo zabito nejméně 39 osob. Nelidský zásah státní moci v období před vánocemi hluboce otřásl s písničkářem Karlem Krylem který složil písničku Varhany v Oliwie kterou věnoval těmto událostem. ()
"Neplačte matky, nebylo to nutné ,nad loděnicí vlaje černá kokarda za chléb a svobodu a nové Polsko, Janek Wisniewski padl….“ Hodně drsné (a přitom velmi autenticky natočené) drama o demonstracím proti komunistické vládě a jejich krvavému potlačení v prosinci 1970 v Gdyni. Z některých záběrů mi vůbec nebylo dobře po těle a svírala se mi "kudla v kapse". A to nejen z toho policejního a armádního násilí, ale třeba i z toho, jaký způsobem (v nočních hodinách) probíhal pohřeb dotyčného otce od tří malých dětí. Tyhle záběry přitom silně kontrastují se záběry ze schůze režimních špiček, kde se soudruzi snaží sami sobě namluvit, že tuhle krizi nezpůsobil jimi naordinovaný velký nárůst cen potravin, ale že jde o kontrarevoluci. A že tedy ,,S KONTRAREVOLUCÍ SE NEVYJEDNÁVÁ. DO KONTRAREVOLUCE SE STŘÍLÍ....“ ()
Poľsko, 1970, pred Vianocami. Poznala som fakty o r. 1980, keď sme prvýkrát počuli meno Lech Wałęsa, ale o týchto nepokojoch sme sa v škole neučili. Pamätám si len rôzne vtipy na tému, prečo v Poľsku nevideli mäso. Ťažká minulosť, uvedomíte si, že sa diali ozajstné zverstvá na vlastných národoch socialistických krajín a väčšinou boli ututlané. Hlavne, aby sa o nich nehovorilo v Moskve a nezopakoval sa priateľský akt ochrany Československa, z augusta 1968. Deje sa to na rôznych miestach našej Zemegule - niekto mocný rozhodne, že správnym riešením je strieľať do vlastných radov. Pri takýchto záberoch zostáva divný vnútorný pocit, že diabol hľadá naše najslabšie miesta a teší sa. ()
Tak tohle se Polákům vážně povedlo. Film rekonstruuje události ze čtvrtka 17. prosince 1970, kdy se zvedla vlna protestů kvůli zdražování potravin. Demonstrace se brzy změnila na boj o holý život, když se na dav lidí vrhla jak armáda, tak polská milice. Toho dne zahynulo celkem 18 lidí a přes 500 jich bylo zraněno. Film je navíc obohacen o autentické záběry z ulic plných demonstrantů, které přidávají filmu na síle. Rozhodně stojí za to vidět. ()
Už se v poslední době po několikráté opakuji, ale polská kinematografie opět nezklamala. Jak už bývá častým zvykem u ČT, tento vyjímečný film šel v "atraktivním" nočním čase a bez předešlých upoutávek (ty jsou asi rezervovány pro jiné typy pořadů a hlavní vysílací čas). Ale přesto díky ČT za jeho uvedení, i když s výše uvedenými výhradami (nebýt toho, že jsem měl nastavenou ČSFD upomínku, tak bych film prošvihnul). Velice působivé drama mapující na osudech jedné z rodin události z prosince 1970 v polském trojměstí. O těchto událostech se u nás obecně skoro nevědělo, protože v té době už u nás byla normalizace v plném proudu a celonárodní euforie po srpnu 1968 i pohřbu Jana Palacha už začínala vyprchávat. Film působí syrovou, ale realistickou formou o tom jakým způsobem se tehdejší moc vyrovnávala s těmi, kteří na nedemokratické poměry upozorňovali. Současně působí i na mladou generaci, kteří tu dobu "vytváření světlých zítřků" či komunistickou totalitu (nehodící se škrtněte) nezažili. Ale současně působí i výstražně, protože je obecně známo, že historie se dost často opakuje a mění se jen vůdci a jejich propaganda. Já jsem měl to štěstí, že někdy kolem roku 1975 jsem se do Trojměstí dostal a až tam jsem se dozvěděl bližší informace o tehdejších událostech a známí z univerzity nám postupně ukazovali i různá zajímavá místa (pomník obětem, který se objeví na konci filmu byl samozřejmě mezi nimi). Solidarita byla v té době ještě 5 let na houbách, ale podhoubí bylo už tehdy zaseto. Je škoda, že tento závažný film z historie ne tak dávné šel na okraji pozornosti, protože by si zasloužil důstojnější místo ve vysílacím čase. Tajně doufám, že po zkušenostech z minula, že filmy, týkající se herců či režisérů bývají dost často ve dvojicích, že by ČT jako druhý mohla uvést od stejného režiséra film Smolensk. To jeho hodnocení na ČSFD je asi hodně subjektivní dost pravděpodobně díky výblitkům různých trollů( ()
"Vrazi, gestapo." ()
Zajímavý lidský příběh o polským povstání z dob totáče. Komouši byli dycky svině a dycky budou, naštěstí už za chvíli snad uplně vyhynou a všechny ty čubky, který se k nim u v dnešní době hlásí bych hnal do ruska, ať se podívaj... U nás to bylo v 68 taky hodně drsný, ale to bylo krapet něco jinýho, to na nás přijely armády. Tohle začalo obyčejným povstáním, do kterýho ovšem začly pražit kulomety... Taková ta komoušská férovka. ()
Syrové vyprávění režiséra Antoni Krauze má působivý a mrazivý účinek. Bez jakýchkoli kudrlinek předkládá divákům historické události hladových bouří, které v prosinci 1970 zasáhli "trojměstí" Gdyně-Gdaňsk-Štětín a stali se tak předzvěstí pádu komunismu v Polsku. Díky tónování barev do šedých odstínů je doslova cítit chlad prosincových dní a všeobjímající tísnivá atmosféra. Nejen díky použití dokumentárních záběrů, ale hlavně kvůli civilní formě vyprávění má člověk pocit, že se stal součástí osudových událostí. Zdařile se střídají scény, politického vedení utápějícího se v planých diskuzích, s pohnutými událostmi na ulicích, kde probíhal nerovný střet demonstrantů s ozbrojenými složkami. Smutný film o tom, jak si bolševická zvěř vzala za rukojmí svoje vlastní občany ve špinavém boji o politické pozice. Tragická událost z dějin Polska je předkládána skrze pohled obyčejných lidí, kteří se dostali mezi mlýnské kameny neúprosně se valící vládní mašinérie, protože s kontrarevolucí se nevyjednává, do kontrarevoluce se střílí. ()
Nedávno jsem si sednul na zadek z polského Výslechu a dnes mnou pořádně zacloumal jejich Černý čtvrtek. Filmy z dob komunismu s takovou razancí neumíme, už vůbec se nic takového českému filmu nepodařilo po roce 1990. Přitom to působí nenápadně, možná až jaksi uskříple, ale nakonec se to žene vpřed s intenzitou parního válce. Jinak jsem na vlastní kůži nezažil ani náznak podobného násilí a opravdu nemůžu pochopit, kde se to v nás bere. Pochopitelně se to nevytratilo a já jen doufám, že se to v nás nehromadí. ()
"Zawracajcie, bo będziemy strzelać!" "To strzelaj do Polaka!" Historická dráma, ktorá silne ťaží z daných krvavých udalostí, ale čo sa týka nejakého filmového umenia, nič svetoborné neprináša. Film strieda dokumentárne zábery s reálom, pričom tie prestrihy pôsobia dosť chaoticky. Na pozadí historických udalostí sa odohráva tragický príbeh rodiny Drywovcov, ktorý mal byť zrejme dojímavou drámou, lenže tvorcovia v tomto zámere zjavne zlyhali. Veľkou mierou k tomu prispieva miestami až zúfalé herectvo predstaviteľov rodiny (čudne sa škeriacich). Z amatérsky pôsobiacej kamery s nepríjemnými filtrami mi bolo niekedy až nevoľno, ako sa, väčšinou neúspešne, snažila triafať do záberu. No a kapitola sama o sebe je tá monotónna (presnejšie povedané dvoj-tónová) hudba. Ak mám niečo na filme vyzdvihnúť, tak to budú niektoré veľmi pôsobivé scény (pochod s mŕtvym telom, desivé krvavé scény, ako z apokalypsy) a ešte jeho informačná hodnota. Tá ale len v obmedzenej miere, keďže nezainteresovaný divák sa toho veľa nedozvie o pozadí daných udalostí, či nebodaj o dôvodoch, prečo k nim došlo (okrem toho, že išlo v prvom aj v poslednom rade o prachy). Dozvieme sa síce pomerne dosť o bande idiotských súdruhov, ktorí spustili to nezmyselné vraždenie, ale na napr. násilné akcie zo strany demonštrantov (demolovanie, podpaľovanie, zabíjanie) nám ostanú do veľkej miery utajené. Hodnotenie filmu na ČSFD je poriadne premrštené (toho času 83%), používatelia akoby nehodnotili samotný film, ale tie šokujúce udalosti, ktoré opisuje (hodnotenie na imdb je výrazne nižšie (66%), čisto priemerné). Poliaci v poslednej dobe nakrútili množstvo skvelých filmov, ale tento k nim určite nepatrí. "Dzwonil Breżniew. Tam towarzysze radzieccy nie mogli spać całą noc." ("Volal Brežnev. Tam sovietski súdruhovia nemohli spať celú noc.") ()
Nás, co jsme tu dobu zažili, tu žádné překvapení nečeká. Dost mi tu vadily ty prostřihy na archivní záběry a filmařsky taky žádná sláva. Holt nejsou v Polsku samí Wajdové a Holland. ()
Opět zdařilé drama účtující s nedávnou minulostí Polska. Velice se mi líbila forma, kombinace historické rekonstrukce s dobovými záběry a do nich zasazené příběh rodiny ovlivněný onou situací. Zobrazení samotných protestů a krvavé reakce na ně je zobrazeno velice autenticky a syrově, vyvolává v divákovi spoustu emocí. Trochu mě jen zamrzelo, že Poláci, ostatně stejně jako my, po pádu komunistického režimu, nedokázali nijak s viníky těchto ohavných činů (nejen členů strany, ale i příslušníků bezpečnostních složek) zúčtovat. ()
Překvapivě strhující film o jedné krvavé demonstraci, kterou ti komunisti zadupali do země. Takhle si Poláci reflektujou historické události, což jim můžeme závidět . Tady neexistuje důstojný film, který by zachytil náš 17. listopad ( jen Renčův Polojasno, komedie Něžné vlny a nejvíc šokující je, že zatím nejlepší verze je v růžovém seriálu Vyprávěj!!! ) Naprosto detailní rekonstrukce prokládaní skutečnými záběry sladěné s těmi filmovými. Naprosto vzorový film v této kategorii. PS: Tady si člověk uvědomí jací ti komunisti byli ZMRDI ( jsou a budou ). ()
Přehlídka komunistických dovedností v její odporné zrůdnosti. Strhující pohled na hrůzu z polské strany uzavřené Evropy sovětským impériem. Film protkávají autentické záběry z tehdejšího roku 1970, které jen umocňují nevšední slzavý zážitek. 85% ()
Velmi smutny,tazky a silny film podla skutocnych udalosti,ktore sa udiali v Polsku v meste Gdyna 17.decembra 1970,kde robotnicka trieda zacala protest voci zdrazovaniu potravin,no demonstracia bola krvavo potlacena armadou a polskou miliciou,velmi emotivna zalezitost,vynikajuco natocena,spracovana a zahrana,ktora nenecha nikoho chladnym,klobuk dole pred tvorcami tohto filmu,aj pat hviezd je malo ako hodnotenie...:-) ()
Slušné zpracování, ale velmi ráda bych viděla něco aktuálnějšího, nikoliv 50 let starou událost. Lidé jsou dál mláceni po celé EU jen za názor (i po celém světě) a o cenách např. masa, bydlení, energií ani nemluvím. Na stávku už nepomyslí dávno nikdo, protože se každý tetelí blahem, že nějakou tu práci má. Chápu, že současnost není žádoucí jako nakonec nikdy nebyla. Ale hlavně, že si libujeme, jak je všechno napraveno odchodem těch zlých. ()
"S kontrarevolucí se nevyjednává, do kontrarevoluce se střílí!" Tuhle polskou historii jsem neznal a chtělo se mi zvracet, byli snad horší než gestapo... ()
Súvisiace novinky
Movieng Music 2011
První ročník festivalu Movieng Music 2011 zakládá tradici nového festivalu úzce zaměřeného na velmi důležitou součást filmové tvorby – filmovou hudbu. Inspirací byl především jediný obdobně úzce… (viac)