Song to Song

Malick ako jeden z mála dnešných režisérov ešte chápe, čo je to filmové umenie. Literatúra udivuje človeka slovom, hudba zvukom, film obrazom. Hejteri budú hejtovať, karavána ide ale ďalej. Toľkokrát som rozmýšľala nad tým, že hudba mi veľakrát doslova zachránila život. Práve pre vyššie spomínané delenie mám najradšej hudbu inštrumentálnu, pretože to je tá skutočná sila zbavená akýchkoľvek posolstiev. Na tie predsa slúži poézia a próza. Miešanie hudby s filmom ale akceptovať môžem, hlavne v tej podobe, v akej ju podáva Majster. (06.07.2017)

Filmová Malickova poezie pokračuje, režisérovy filmy se formálně i tematicky přelévají jeden do druhého, rozdíly se smazávají a vzniká mnohahodinová duchovní meditace. Zajímavé je přemýšlet o úloze herců, kteří jen těžko můžou chápat komplexní Malickovu vizi, přesto na jejich procítěném výkonu mimořádně záleží. Trochu to připomíná běžný život, kdy člověk netuší, jaká je jeho přesná úloha v "božím" plánu a jestli jeho život bude nakonec dávat smysl. Jednou z možností je plná důvěra, odevzdání se a schopnost radovat se z malých věcí. Třeba to nakonec vyjde podobně, jako to vychází hercům v Malickových filmech, kteří se nakonec stávají součástí vysoce promyšleného a smysluplného díla, a ještě se u toho podívají na řadu zajímavých míst, proletí se balónem, projedou lodí nebo si zkusí stav beztíže. Malickovi jeho podmanivá spirituální hra opět vyšla, jakkoli se - taky opět - nelze ubránit pocitu, že zkrácení o několik desítek minut by ničemu příliš neuškodilo. (01.07.2017)

Typický Malick. Povrchné putovanie po emóciach a pocitoch, ktoré podporuje Lubezskieho kamera, ktorá ale ani v tomto prípade nemá čo zachytiť. Song to Song je ukecanejší ako predchádzajúce filmy a s dejom, ktorý má určitý naratív, hoci časovo to skáče z miesta na miesto. Tento štýl mi príde už značne nudný. To, čo v Strome Života rezonovalo ako túžba ukázať akúsi poetickosť sa stáva umeleckou masturbáciou. Buhú, že je všetko tak nespravodlivé a že láska je dakedy komplikovaná. Chytiť za srdce film nechytí. Ale hudba je super a Natalie Portman je v tomto filme neskutočné krásna. Tri hviezdy kvôli tomu, že je to iné. Ale znova pozerať to asi už nebudem. (01.12.2018)

Byly doby, kdy jsem Terrence Malicka bezmezně uctívala. Považovala jsem ho za naprosto unikátního tvůrce, který na mě dokázal přenést takové emoce jako máloco. Postupně se mi však Terrence začal vzdalovat a já mu přestala rozumět. Knight of Cups jsem stále nebyla schopná dokoukat. Song to Song by se dalo říct, že je Malickův návrat ke klasické filmové koncepci a bez debat se jedná o jeho divácky nejpřístupnější film za poslední roky. Film má jasně definovaný žánr, úvod, zápletku a vyvrcholení s pointou. Opět místo dlouhých dialogů Malick vypráví pomocí obrazů, doteků a vnitřních monologů. Song to Song je zajímavý film, ale divák musí zcela přistoupit na tak specificky Malickův styl, jinak pro něho ty dvě hodiny můžou být doslova ubíjející. Mi se bohužel potvrdilo, že tento tvůrce se mi emočně zcela vzdálil, ale jeho starší díla (včetně Stromu života) budu stále považovat za mistrovská díla. (02.07.2017)

Tak, a s Malickem končím, nedokázal mě oslovit ani na čtvrtý pokus. Teda jo, umí natočit pěkné záběry, i tady jich je dost, ale ta jeho poetika mi připadá naprosto vyprázdněná. Jak jsem psal u To The Wonder, někdy ten jeho pokus o poetiku působí až směšně. Ale co se Song to Song týče - je to lepší a záživnější než To The Wonder, ale to není pochvala. Je tu dost pěkných záběrů po celý film, ale tím to, jako tradičně, končí. Nějaká hloubka, nějaké poetika - ne. Teda jo, je tu o ni pokus, ale... Vždyť už jsem o tom psal. Dějově to je taky dost chabé. Možná kdyby Malick natočil film s délkou 75 minut, tak by se na to dalo dívat líp a třeba by to ani nenudilo, ale co jsem viděl, Malick je jeden z těch, co má potřebu natahovat svoje filmy na dvě hodiny a víc, takže asi nic. 2* (26.01.2019)