Phenomena

Jennifer Connelly hrá dievčinu, ktorá po tom, čo ju niekto tresol obuchom po prašine, vyšla z mentálnej inštitúcie a ocitla sa vo nie veľmi závideniahodných situáciach, z ktorých vyklzne s úsmevom na perách a akoby hned' zabudla, že sa niečo desivé vlastne dialo. No a jednotlivé dialogy mi pripadali, že boli skôr určené pre nepočujúcich, aby mohli ľahšie odčítavať od pier. No a už ku koncu filmu inšpektor Užneviemaký dopichaný, dorezaný, celý od krvi a prikutý na reťaziach k stene, zdrapí za ramená hlavnú hrdinku a miesto toho, aby kričal o pomoc, kričí, že on je tu aby pomohol... Jednoducho si myslím, že Argento na úkor hnusu zabudol na racionálne reakcie a prirodzené chovanie sa postáv. Toto išlo kilometrovým oblúkom mimo mňa... (21.11.2012)

Tak, v krátké době mé čtvrté a na nějakou dobu zase poslední setkání s Argentovou tvorbou mi do cesty přihrálo mnohými opěvovanou Phenomenu. Rovněž i v tomto případě se jednalo o mé první zhlédnutí (stejně jako v případě Inferna a Tenebre) a Dario opět nezklamal. Sice to bylo z jiného soudku, než jsem u něj zvyklý, ale to mi v tomto případě vůbec nevadilo. Příběh mě zaujal již od první minuty a to nejen díky mladičké Fiore, ale i následnému gore. Takové lahůdky si nechám líbit a bylo mi hned jasné, že v podobném duchu se bude rozhodně pokračovat i nadále. To jsem však ještě netušil, že na řadu přijde mladičká Jennifer Connelly, která se své role zhostila s naprostou bravurou i v takto mladém věku. Nejen že se na ní pěkně dívalo, ale ona předvedla i velice solidní herecký výkon. Dario následně rozpoutal další atmosférické „peklo“, do kterého jsem se zcela ponořil a přestože měl tento příběh několik slabších pasáží, užíval jsem si ho po celou dobu. Vražd tu bylo dostatek, nechybělo ani několik „zvratů“ a jediné co mě trošku mrzelo, byl ten digitální roj much. Nicméně tu hrál zajímavou roli i můj oblíbenec Donald Pleasence a „jeho“ opice. Musím však souhlasit s názory, že tentokrát se příliš nevyvedl hudební doprovod. Hudba jako taková nebyla vůbec špatná a klidně bych si jí pouštěl pořád dokola, ale v některých scénách byla nevhodná. No a úplný závěr bych taky lehce vylepšil. Poté co Jennifer vyleze z jámy plné hnijících těl a červů, jsem se musel následnému vyvrcholení potutelně usmívat. Ale to je jen můj názor. Každopádně Phenomena jako celek na mě zapůsobila velice pozitivně a i přes několik negativních prvků, jde pořád o solidní nadprůměr. Určitě jsem jí neviděl naposledy. 80% (07.03.2018)

[FOD 2024] Ať žijí červi a jiná lehce teleptická havěť v podivném a nepříjemně gradujícím atmosférickém snímku o jedné vnímavější dívce, která jako jediná dokáže najít místního šíleného vraha. Pokud ji předtím nezavřou do blázince nebo ji neudolají šikanátorky z dívčí akademie. Jedním z nejlepších herců je šimpanz. Většina ostatních hereckých výkonů je žalostná, ale to zas tak nevadí. Spousta scén postrádá logiku, ale způsob, jakým je Phenomena natočena, vám vše bohatě vynahradí a jako třešničku na dortu dostanete závěrečné hektolitry mrtvol a nejhorší metalový soundtrack v historii kinematografie. Ach bože, ten pohřeb... (15.03.2024)

Hodně zvláštní a zajímavý film, který mě ale (kromě mladičké Jennifer Connellyové) příliš nenadchl. Ani poprvé, ani podruhé. A potřetí už asi nikdy nebude. Nesedl mi, nebavil mě, nelíbil se mi. Nudný a roztříštěný děj, trapné postavy, otřesně prkenné herecké výkony i dialogy, ruční kamera, hudba... hudba sama o sobě byla sice dobrá, místy vynikající (Goblin), ale v kombinaci s obrazem se s ním nesnesitelně tluče, a to nejen heavymetalové songy. Objektivně dokážu pochopit, že právě kvůli tomuhle stylu filmování někdo obdivuje režisérovu originalitu, nebo že si nostalgicky vychutnává specifickou filmovou poetiku osmdesátých let, ale mě to zkrátka neoslovilo. Ale zakomponování hmyzu (a hmyzofilní dívky) do zápletky byl zajímavý nápad, držtička malého hnusáka byla roztomilá, no a opice s břitvou na konci byla samozřejmě pocta mistrovi E.A.Poeovi (Vraždy v ulici Morgue). (07.02.2014)

Hodně zajímavá věcička. Vezmu-li v potaz dobu vzniku, pak musím smeknout. Výborně hustá atmosféra, kterou ještě více umocňuje, bohužel někdy né příliš se hodící, hardrockový hudební doprovod, naprosto dokonalá a neuvěřitelně roztomilá Jennifer Connelly (čtrnáctiletá!) a stylové a emotivně vyhrocené finále. Tři hlavní body, na kterých stojí tenhle film. Plus špetka mystična, tajuplné Alpy a sériový vrah, který nezanechává mrtvoly. Ta opice tam možná být nemusela, ale jsem s tím prostě smířený a beru to tak, jak to je. Je to mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami a za ten excelentní závěr musím dát čtyři. [únor 2006] (15.02.2006)