Pekné svinstvo

Prapodivný snímek o trefně nazvané situaci v Londýně - Špína Londýna.Turecká emigrantka Senay je plná ideálů,že za hranicemi své turecké země najde něco mnohem lepšího a přitom se z ní stane typický vyděděnec v zaběhlém systému angličanů. Pro ni bylo výhodou setkání s Okwem,který ji poskytl azyl sice v márnici ale přece jen lepší něco než nic a jaksi se o ni postaral..Poté si našla šikovná slečna práci a nakonec se málem nechala rozřezat na části kvůli penězům.Způsobem jakým někteří lidé žijí tzv.destruktivním-z toho je člověku kolikrát zle.Konec dobrý všechno dobré. (21.07.2012)

Scénáristu Stevenu Knightovi a režiséru Stephenu Frearsovi se podařilo dokonale pošramotit „čistotu turistického“ Londýna. Knight napsal jeden z nejoriginálnějších a nejtemnějších scénářů, ve kterém se velmi ostře pustil do problematiky přistěhovalců a ilegálních imigrantů. Na atypickém příběhu nigerijského uprchlíka a turecké „cestovatelské snářky“ představuje těžký život těchto lidí, kteří stojí nejen proti vlastní minulosti, ale zároveň i krutější přítomnosti a nejasné budoucnosti. Předložit tento materiál vypravěči neveselých příběhů, režiséru Frearsovi, se stalo vynikající volbou. Frears vypráví příběh v rychlém tempu a strhává s sebou diváka do děje. Jenomže tempo a vyprávěný obsah je hlavním bodem režisérova zakopnutí. Frears vypráví „jenom“ příběh, postavy nemají rozměr díky kterému by jsme je mohli plně chápat. Stačí si jenom položit otázku, kde vzal Okwe tolik ochotných přátel a nebo jak se dokázal dostat do takové blízkosti Senay, která je typickou tureckou muslimkou – vůči chlapům téměř „alergická“. K tomu, aby tohle všechno bylo povězeno, by filmu stačila dvacetiminutovka navíc, kterou by každý divák snesl. Jenomže, víte co? Tohle všechno vám bude při sledování jedno. Frears je totiž přesně tím typem vypravěče, který si diváka omotá kolem prostu a dá mu na všechno zapomenout. Za doprovodu nezvyklých syntenzátorů Nathana Larsona vám poví i to, co jste slyšet nemuseli a co jste vidět nechtěli. A i přes kapku skřípající - téměř až pohádkový – závěr, který však má hodně nepohádkovou formu, není jediný důvod, proč film neodměnit plným hodnocením. Oprávněně? Možná? Asi? Ano (30.06.2005)

Všechno je špatně. Očekávala jsem zajímavou detektivku a dostala jsem bezzubou snahu vylámat z diváka co nejvíc slz a soucitu. Věřím, že realita ilegálního imigranta může být všelijaká, to ovšem neomlouvá styl, jakým je Dirty Pretty Things natočeno. Herci střídavě nedělají skoro nic a přehrávají, příběh je snůška klišé a vykonstruovaných situací. (20.01.2007)

Pokud si chcete zničit iluze o moderním Londýně, podívejte se na Harryho Browna a ne na tuhle disneyovku. Nechytlo mě tady vůbec nic - a není to jen problém scénáře, podle mě je solidně zvrzaná i režie, která chyby předlohy nafukuje do karikaturních rozměrů. Přehrávající herci, invazivní a rušivá hudba ... Celý příběh by byl možná dobrý materiál na bizarní filmovou povídku, po roztažení na celovečerák ale nudí zbytečnými detaily a nevtipnými humornými vyplňováky. Není zde ani jedna uvěřitelná postava, všichni jsou buďto ultraslušní dobráci nebo černočerní, fyzicky odpudiví záporáci coby zástupci orgánů útlaku. Obětavá, naivní turecká panna, dobrácký ruský medvěd, ty jsem ještě jakž takž spolkl - s Okwem to ale trochu přepískli: brilantní šachista, chirurg, vdovec, nespravedlivě odsouzený, multilingvní dříč, odpůrce úplatků - už jen chybělo, aby ve volných chvílích hrál na píšťalku středověké madrigaly. Tenhle übermensch bojuje s chlápky s imigračního - agresivními, necitlivými hovady s kruhy pod očima a nedbalým strništěm, plachou Senay zase zneužívá oslizlý, tlustý majitel dílny. Frears je fakt mistr decentních detailů. Jako pohádka dobrý, jako cokoli jiného - drama, komedie, krimi - naprostá katastrofa. (09.03.2014)

Atypická lovestory a trio výrazných postav. Nadějeplná romance se silným sociálním podtextem ukazuje jiný Londýn než obletující Tower Bridge nebo obchodní Westminster. Je plný ilegálních imigrantů, kteří se snaží být neviditelnými a v případě ohrožení jsou ochotní zaplatit i cenu nejvyšší. Lhostejnost, zoufalství, strach, cynismus, špinavá tajemství, mizerné vyhlídky. O poslední zbytky důstojnosti tady bojuje i lehce naivní Turkyně Senay a Nigerijec Okwe. Přes den taxikář, přes noc recepční hotelu, přitom doma byl lékařem. S muslimskou uklízečkou Senay si pomáhají, platonicky se milují a věří v lepší příští. A tak nějak se přimotají ke kšeftování s lidskými orgány, které osnuje zvrhlý Juan. Tvůrci sice v příběhu poměrně kalkulují, ale pořád nás drží v docela reálném vyprávění, předkládají dost průhledné figury (ta špatná, ta hodná až andělská) a ač se třeba na Senay sápou upocení šéfové, vždy se držíme v takovém „milém“ vyprávění (nevím, jak jinak to pojmenovat) se světlem na konci tunelu. Výsledek má skvělou atmosféru, silné vedlejší party, jistou režii a hlavně výborné duo Chiwetel Ejiofor a Audrey Tautou. (12.03.2020)