Most

Esence severských kriminálek se vším co k nim neodmyslitelně patří. Z kladů jsou to pochmurná atmosféra, soustředění na postavy, nebývalá nekompromisnost či sociální přesah v podobě (zdánlivě) společensky uvědomělého pachatele. Ze záporů právě postava neomylného vraha a především neduh většiny severských kriminálek a to sice z prstu vycucaná překombinovanost. A zároveň překombinovanosti navzdory i určitá dějová průhlednost; v tomto případě mnohdy o několik epizod napřed. Na napínavosti to tomu neubírá ani zbla, ale zamrzí to, ne že ne. To co z toho ve výsledku dělá více než pouhou setsakra dobrou žánrovku je ústřední duo, na které nelze než pět ódy a těžko určit, zda je lépe napsané či zahrané a které by samo o sobě utáhlo i mnohem horší seriál než jakým Broen je. O druhé sérii pak platí slovo od slova to samé co o té první; jak v kladech tak i záporech. Jen tu jde dle pravidel pokračování "o více a ve větším měřítku". Má to stejný průběh, styl, syžet i strukturu; akorát v hávu nového případu. Speciálně podzápletky jsou typově skoro jedna k jedné. Jestli je to (ne)výhoda je věc jiná a závislá čistě na tom, co od toho očekáváte. Přesto to ve výsledku je dostatečně své, aby to nepůsobilo pouze jako srabácké lpění na osvědčené formuli. Opět hlavně a především díky postavám; a tentokrát to již není jen o té ústřední dvojici, byť ta stále nemá (nejen) v žánru konkurenci. | S1: 5/5 | S2: 4/5 | (24.11.2012)

Bron/Broen je kriminálka, kterou v obou sériích zdobí hlavně dvě věci. Obě hlavní postavy policistů jsou daleko víc než jejich profese (opravdu hodně se dozvíme o jejich soukromí), mají zásadní charakterové vady a v případě Sagy i regulérní psychické problémy. Za druhé se tu řeší série vražd, které mají - rozhodně ve druhé řadě - hlubší společenský kontext. Tvůrci nemají problém ukázat Kodaň a Malmö v ošklivém hávu a vyprávět o nesympatických vedlejších postavách. Právě ve vedlejších postavách je asi největší vada - jejich počet a zasazení do příběhu vede k překombinovanosti a u některých si nějakou dobu počkáme, než pochopíme, proč nám o nich tvůrci v rámci ostatních příběhů vyprávějí. Pokud nezkousnete jiný jazyk než angličtinu, můžete zkusit americký remake The Bridge nebo britský remake The Tunnel, ale budete ochuzení o unikátní chladnou atmosféru a předpokládám i nemilosrdnost tvůrců vůči hlavním i vedlejším postavám. (10.01.2014)

1. série: Pro milovníky "over-twisted" a sociálně uvědomělých severských detektivek něco jako obchod s luxusní čokoládou. Seriál sice rámcově následuje model amerického thrilleru o tematickém zločinu, ale samozřejmě ho překládá do severského hodnotového systému a vnímá ho v kontextu společenských fenoménů - tajemný zločinec pak do určité doby funguje jako Nolanův Joker, tedy inscenátor jevů, které odhalují zálibu poklidné společnosti v excesu. Některé jeho "zkoušky" jsou brilantní a jejich hraniční morálně-etická povaha překračuje rámce běžné politického korektnosti. To, že pak Most přeci jen směřuje ke "smířlivějšímu" motivování pachatele je něco jako očekávaná daň, která nijak nekazí rozkoš z chaosu, který "TT" páchá. Navíc na tuhle daň připadají závratné zisky - nádherně asymetrické ústřední duo s žoviálním Kimem Bodniou a mimozemskou Sofií Helin (její Saga mi konečně osvětlila, co je pro některé ženy na Cumberbatchově Sherlockovi tak sexy), metrosexuální light design i rámování záběrů, které je chladně krásné a chrání Most před úpadkem do sentimentu a žánrových klišé. Čistá rozkoš z vizuálu promyšleného do posledního nepodstatného záběru (i vycpávková scéna, v níž detektiv vystupuje z auta a jde domů je nasvícená tak, že člověk vidí, jak o ní někdo přemýšlel jako o nedílné významové součásti celku), studená a odtažitá atmosféra, zajímavá sonda do skandinávského svědomí a navzdory předvídatelnosti i silně emotivní finále... Pokud jenom trochu berete na jména jako Mankell, Nesbo či Larsson a občas fetišisticky slzíte u BBC verze Wallandera, tak tohle musí jít skrz krunýř do omrzlé krajiny srdeční. 2. série: Trochu víc oslích můstků a zvláštních nesouladů, opět opakování trochu účelové práce s vedlejšími liniemi (postavy a jejich osudy se objevují jen jako účelové "komplikace" zápletky), na druhou stranu se tvůrci tentokrát poučili a konstantně udržují napětí i "globální" perspektivu případu. Pokud první série šla kolem 7. dílu trochu dolů, tady je tempo konstantní a gradace se paradoxně dostavuje přesunem do intimní roviny postav. Závěr patří k nejlepším, co jsou v žánru k vidění, nechybí monstrózní cliffhanger hlavní zápletky, ale největší sílu do vyprávění vnáší opakování motivu pomsty z koncovky série první. Jens jako "dědictví" první série funguje po celou dobu skvěle a i když možná už dialogy a sociální "faux pas" Ságy a Martina nemají tu intenzitu, vyhublý přízrak "teroristy pravdy" posouvá jejich vztah dále až k hořkému finále. Moc se těším na pokračování, protože tvůrci ukazují schopnost držet kvalitu, neměnit koncept a přitom se posouvat dál. Saga na rozdíl od Sherlocka navíc nepodléhá pozici "asociální superstar" a čím více se otevírá, tím více je lidská, nedokonalá a tím i méně cool. Vlastně je svou umanutostí dost otravná a v některých aspektech začíná evokovat kolegyni Lundovou. (02.01.2013)

Neboť své komentáře rád otevírám novinářskými floskulemi, neodpustím si Most charakterizovat jako seriál, ze kterého na vás dýchne chlad. Nejenom chlad nevlídného prostředí, rámovaného mrazivě dokonalou kamerou, ale také chlad mezilidských vztahů. Psychologická drobnokresba sice ve vyprávění nehraje prim, od začátku je však zřejmé, že na velká vyznání lásky a srdceryvná objímání nedojde, což pomáhá zvýraznit, že nemocný není jenom hledaný vrah, ale také společnost, která ho zplodila. Saga Norén, podle mne dosud nejpřesvědčivěji napsaná a zahraná postava s Aspergerovým syndromem, pak představuje ztělesnění této citové netečnosti. Díky její mimořádné zásadovosti, ostře kontrastující s větší morální ohebnosti (a tedy větší lidskostí) ostatních postav, si seriál zachovává nadhled a nikdy nezvážní natolik, aby začal být směšný (jako Luther). Zároveň ovšem nedochází ke zveličování protagonistčina problému nebo k přehnané snaze vyvažovat její neschopnost empatie genialitou při vyšetřování zločinů. Saga je pouze maximálně oddaná své práci, od které se nechává vyrušit jen tehdy, potřebuje-li ukojit některou ze základních tělesných potřeb. Vedle ní pro mne byla hlavní přidanou hodnotou Mostu snaha prezentovat vrahovy úchylné nápady v ambivalentnějším balení jejich vsazováním do širšího společenského kontextu. Od diagnostikování tzv. vyspělých západních společností se tvůrci v závěru série bohužel odklánějí k osobním traumatům a velmi přízemním motivacím, vinou čeho dostává dost zabrat pravděpodobnost zápletky (možná ale jen podceňuji odhodlanost skandinávských sociopatů). Rozšíření záběru standardního vyšetřování o to, k čemu dochází v globalizovaném světě, však považuji za chytrý scenáristický tah, neboť jsme jim vedeni k hodnocení také menších konfliktů z makro-perspektivy. Smělá narativní struktura „od mikra k makru a zpět“ ale zároveň způsobuje, že některé navenek důležité postavy poslouží čistě účelově k tomu, aby upozornily na další ze sviňáren, které se v dnešní světě dějí (natáčení BDSM porna), a pak jsou odklizeny ze scény. Podobně jako vrahova pravá motivace organicky neprorůstá celým seriálem a vyznívá hlavně jako výsledek snahy o nečekaný zvrat, také samotné vyšetřování má podivně klopýtavý vývoj. Jeví se jako série dílčích odhalení, která na sebe těsně nenavazují, a pátrání tak vlastně začíná několikrát nanovo. Spíše než o překombinovanosti bych tedy mluvil o nedůsledném kombinování jednotlivých motivů. Semknout rozvolněné vyprávění pomáhá zejména ledový vizuální styl, v němž není pro teplejší barvy žádný prostor, a kontrastní dvojice vyšetřovatelů, z nichž především Saga je pro mne dost silnou motivací k načetí druhé série. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, DaViD´82, Lischai, Bluerider (08.12.2013)

Poněkud překonstruovaná detektivka (Hannibal hadr) dovede vtáhnout. Sází na pošmourné severské kulisy (to možná nevědomky, nevím, zda je tak seveřané také vnímají), ale především na perfektně prokreslené postavy. Ke konci druhé sezony už jsem říkal nahlas, co jsem si dosud jen myslel, totiž, že ti Švédové a Dáni jsou asi magoři úplně všichni. Alespoň podle tohoto seriálu :-) Docela jsem na rozpacích, zda nedovysvětlenost je úmyslná ("scénářová"), nebo čistě střihová ("bylo vypuštěno")... např. typu "jak se stalo, že pachatel dostal na mušku vedlejší oběť?" Inu, protože bylo naznačené, že ji kontaktoval způsobem, o kterém se mluvilo či ukázalo mezi řečí nikoli v souvislosti s ním... sice to logicky funguje, ale nevyplývá přímo. P.S. mám doma Sagu, heč! (10.03.2015)