Most - Série 4

V komentáři ke 3. sérii Mostu jsem napsal, že mám dost sil a chutě zhlédnout ještě 4. návrat k podivínskému kriminalistickému švédsko-dánskému tandemu, ale už po dvou epizodách 4. série jsem cítil, že můj zájem rychle opadá a až na dřeň se odhalují všechny nedostatky projektu, které jsem dřív velkoryse přehlížel. Katalyzátorem ke změně pohledu na tenhle druh severských krimikonstruktů založených na absurditě, náhodě a zcela odtržených od reality bylo seriál Půlnoční slunce, kdy jsem si uvědomil, jak moc hloupé to překročení určité meze může být. Vydržel jsem jen půlku série a vzdal jsem další sledování. Ono se to příliš neliší od předchozích řad, jen se mi tenhle druh produkce přejedl a rozhodl jsem se věnovat svůj zájem realističtější a věcnější linii žánru. Hodnotit hvězdičkami nebudu, bylo by to pro projekt, který jsem měl v počátcích tak rád, dost kruté. Jediné, co mohu ocenit, je motiv pobytu ve vězení u Sagy Norénové, který ale bohužel tvůrci rychle opustili... (27.07.2020)

Most jako symbol vztahu mezi lidmi, most mezi Dánskem a Švédskem, most spojující hlavní postavy s minulostí...vyberte si dle libosti. Tvůrci opakují už počtvrté stejný vzorec vyprávění a pořád jim to u diváka prochází. Ale tentokrát to vypadá, že je to naposledy. Každá řada se aspoň zlehka, bez velkého moralizování otřela o nějaký společenský problém. Tentokrát únosy dětí, přistěhovalectví... . Ale ústředním motivem je případ, který je opět velmi osobní. A tím se Most zásadně liší od většiny detektivních seriálů. Nesledujeme jen více, či méně bizarní, kuriózní, nebo komplikovaný případ. Jsme svědky poměrně dost překombinovaných útoků na vyšetřovatele samotné. Téměř bez výjimky motivované pomstou s mnoha vedlejšími liniemi, které diváka svedou do slepých uliček. Po čtvrté řadě už Most nevnímám ani tak jako kriminálku, ale spíš jako příběh o jedné svérázné vyšetřovatelce a její cestě k vykoupení. Víc. než kdo je vrah, mě zajímalo co bude se Sagou. I kdyby tedy bylo jediným pozitivem této řady, že se dočkáme epilogu...stálo těch 8 hodin za to. Navíc...tvůrci se s postavami nemažou, takže to klišé, že v seriálech hlavní hrdinové přežijí, tady tak úplně neplatí. Abych to vše uvedl do kontextu, rozhodně nejsem milovníkem kriminálek a přesto mě Henrik Georgsson, Rumle Hammerich, Hans Rosenfeldt, Camilla Ahlgren a především Sofia Helin přiměli několik hodin denně zírat, jak si Saga a ostatní povedou. To za hvězdu navíc určitě stojí. (23.07.2020)

Tak jsem se po pár letech dostala k poslední sérii Mostu. Když už mám v plánu se na ten most podívat, tak bych to měla vidět celé, že. No, nevím, jestli to ještě nepřehodnotím. Zdá se, že mezi Kodaní a Malmö se toho děje trochu moc a ne vždy jsou to věci, o něž by člověk stál. Jak mě ta třetí řada trošku nasírala příliš dotěrnou emotivností, tak ta čtvrtá, vzdor taky trošku prvoplánové emotivnosti, to seriálu vyžehlila závěrem. Přesto o hvězdu navíc nedostane, těch momentů, co se z vás snaží mačkat slzy, tam bylo přece jen trochu moc. Každopádně asi, pokud se na tu cestu na most vypravím, s sebou pro jistotu neberu svoje (byť už dospělé či skorodospělé) děti. Jistota je prostě jistota. (17.10.2022)

Takhle nějak bych si představoval závěrečnou řadu seriálu. Bavil jsem se u ní skvěle, stejně jako ve všech třech předchozích případech, užíval jsem si tradiční propletenec, který často uváděl vyšetřovatele do slepých uliček, ale i osobnostní vývoj jednotlivých postav, to vše doplňovala všudypřítomná tísnivá atmosféra a velmi dobrá práce s napětím. A když už jsem si myslel, že to lepší být nemůže přišlo dokonale zpracované zakončení, po němž mi bylo opravdu líto, že seriál už nebude mít další pokračování. Skvělá práce. (26.03.2019)

Oba jsou pěkně v prdeli a společně s nimi vstupujeme do (prý) závěrečné série. A znovu jsou u toho důležitá současná společenská témata. První díl má tři nosné linie: zlomený Henrik a jeho boj s myšlenkou, že jeho dvě pohřešované dcery někde „žijí“, Saga v zařízení, do kterého nepatří a úplně to v něm nedává, a pochopitelně začátek dalšího vyšetřování, které odstartovala krutá smrt šéfky imigračního úřadu. Zahrabaná do hlíny a ukamenovaná. Objevují se nové postavy, zase v tom všem máme zmatek, ale to si brzy opět sedne. Mrtví přibývají. V polovině série Saga přijde na stěžejní spojitost vražd – ukamenování, elektřina a jed. Tři metody vykonání trestu smrti. Jenže způsobů je víc, takže nepůjde o konečné číslo mrtvých. Velmi zajímavě se vyvíjí i vztah Sagy a Henrika, zasáhne do něj totiž něco, s čím zrovna nepočítali. Saga ovšem (jak je u ní ostatně zvykem) udělá zásadní krok sama, kolegu rozvzteká, tak se alespoň vrhne do starého případu zmizení Henrikových nejbližších. Finále silné. A nakonec i Saga nachází jakýsi vnitřní klid. Povedená tečka. A kdo ví, kde nakonec skončí. Výtečný seriál. (12.11.2020)