Zimnica

Vlastně to byla obyčejná road movie s klasickým příběhem o cestě na jedno zvolené místo neznámou krajinou a různých setkání během této cesty. Ale díky prostředí zasněženého Islandu v zimě, navštíveného z pohledu cestujícího cizine, dýchala na mě Zimnice zároveň jistým neobyčejným kouzlem. Krásné naplnění jednoho cíle vycházejícího ze silného pouta... Fridriksson stejně jako v Dětech přírody tohle putování prodchnul podmanivou atmosférou s chvílemi až mysteriózním nádechem. Navíc mě potěšilo, že hodně atypické koprodukční spojení Islandu, Japonska a USA se tu plně odráží i na příběhu, protože Japonec zde cestuje po Islandu, setkává se mj. i s Američany a také se tu autenticky mluví více jazyky... a oceňuji to o to víc, jelikož mám občas pocit, že dnes už se filmové koprodukce podnikají často ryze z finančních důvodů, aniž by v nich příběh, prostředí nebo obsazení podobně mezinárodním charakterem oplývaly. [75%] (09.12.2022)

Máte i vy utkvělou představu, že z Islandu pocházejí téměř samé zvláštní, prapodivné a leckdy až tajemné a mystické věci? Vzpomeňme například jen islandskou divu Björk (TANEC V TEMNOTÁCH) či neméně nestandardní band Sigur Rós. Pokud tedy i vy trpíte touto utkvělou představou, pak tato road-movie vás v tomto pocitu ještě více utvrdí. Hlavní postava příběhu - Acuši Hirata - se chystá na svou krátkou dovolenku. Sám by si tento čas přál strávit někde v teple, ale okolnosti jej nakonec dovedou na studený a mrazivý Island. A právě zde se odehrává série bizarních, neobvyklých, vtipných a groteskních situací, které se pro Acušiho samotného - a zprostředkovaně i pro filmového diváka - stávají cennou životní zkušeností. Fridrik Thor Fridriksson natočil skvělou road-movie. Navíc o to poutavější, že se odehrává na krásném a v mnohém tajemném Islandu. (11.09.2003)

Klasická pohlednice zobrazující svéráz jednoho národa očima příslušníka jiného, úplně odlišného. Tentokrát jde o Island, na který nedobrovolně přilétá mladý Japonec vykonat pohřební rituál na místě, kde zemřeli jeho rodiče. Občasné absurdity islandské mentality a kultury pobavily, ale jinak jde o chatrný soubor příliš mnoha příliš kratičkých a nicneříkajích situací. (13.04.2012)

najpristupnejsi, najkrajsi, najfarebnejsi a najlepsie vystavany fridrikssonov film vobec. jedna z ukazok, ze aj ked japonci na dovolenku lietaju vsae inde len nie do skandinavie, predsa len maju so severom europu VELA spolocneho. naladu. odlucenie. melancholiu. japonske mono aware. slast zo smutku. (25.01.2006)

tento film bol u mňa filmová láska na prvý pohľad! V úvode na troch situáciách minimalisticky no úplne presne vykreslená celá atmosféra Japonska a japonského životného štýlu (aspoň ako ho nazerajú západné civilizácie) a potom jedna z najúžasnejších road movie (fyzických i metafyzických), aké som kedy mal možnosť vidieť (konkuruje jej čiastočne austrálska "The Goddess of 1967"). Spojte mystické a nádherné japonské náboženské rituály a zasaďte ich do prostredia Islandu - ktoré je samotné akoby rituálom prírody - a vyjde vám vizuálne strhujúci, no pritom nesmierne hlboký film plný čudnej mágie. (19.06.2010)