Číslo 5 žije II

Klasika, něco bylo úspěšné = vydělalo to, tak uděláme druhý díl. Ne, že by to bylo přímo špatné, ale logicky tomu chybí originalita, bohužel také sympatické vedlejší postavy (Ben to sám nevytrhne) a příběh mi přijde nastavovaný. Jednu hvězdu uberu, a pokud si budu chtít zavzpomínat, sáhnu po prvním dílu. (11.04.2019)

Se změnou režiséra vůbec nepřišla horší kvalita filmu, jak tomu většinou bývá. Kompletně sešrotovaný Johnny 5 mi ve druhé polovině filmu rval srce, což vyvrcholilo jeho oživováním, kdy jsem byl skutečně naměkko. Navíc se lze poučit, že ošklivost a zloba tkví v něčem jiném, než ve vzhledu. Rytmická doprovodná hudba a zmatkářský Ben ještě posílili hodnocení, takže není důvod robotovi nedůvěřovat. (06.12.2006)

Dějově je to slabší než první díl, ale hlášky v něm jsou opravdu dobré. např. číslo 5: Neboj se. Můj synovec byl Harley Davidson. Fakt. A nebo moje oblíbená. (Fred jede na čísle 5 jako na motorce.) Fred Ritter: Teď už je ale vážně nedoženeme. číslo 5: Že ne? Vyzkoušíme tohle, bejby. Fred Ritter: Ne, ne, ne, ne. To není dobrej nápad. Ááá. (Oba zmizí v kanálu.) číslo 5: Věř mi. Zkratka. Vzdušnou čarou. Viděl jsem to v mapě v knihkupectví. (10.05.2013)

Fajn bylo, že Benova postava dostala oproti jedničce víc prostoru, kterej se povedlo sympaticky zužitkovat a kvalita vizuálních efektů je i po letech koukatelná. Míň už potěší slabší příběh (spoustu náhod a nelogičností budiž prominuto jako přirozená součást tohohle žánru před několika desetiletími zpátky), skromnější výprava, menší porce akce nebo nepříliš zajímavej Benův parťák, tři slabší hvězdy. (13.08.2016)

Samozřejmě, ten plný počet není z filmařského hlediska zasloužený, ale já prostě nemůžu jinak. Doteď si vzpomínám, jak jsem byl na pokračování Číslo 5 žije s maminkou v místním kině a hltal každou minutu na velkém plátně. A finální scéna s písní Bonnie Tyler byla prostě úžasná. Navíc si myslím, že pro malé dítě má film mnoho emočně vypjatých scén, které nemusí každý snést :) (24.06.2008)