Číslo 5 žije II

"Nejsem Mitsubishi, jsem Johnny pětka." Návrat po datech bažícího robota mě potěšil. Číslo 5 mne opět nezklamalo a Benovo komolení američtiny rovněž neztratilo na kvalitě, ale příběh bohužel nebyl zdaleka tak zábavný. Zejména proto, že obsahoval příliš melancholických pasáží, kdy je Johnny smutný z toho, že je málo člověk, Bůh ho nemá rád a padouši se neštítí ho rozmontovat. Naštěstí si punkáč Johnny občas parádně zařádil a Ben k tomu přihodil telefonování z kalkulačky, ale ani to tu čtvrtou hvězdu tentokrát nezachránilo. (23.04.2016)

8/10 - "Johnny Five goes Manhattan". Kvalitativní sešup? Neřekl bych - skoro tak dobré jako jednička. Já osobně tomuto pokračování dávám dokonce přednost, jelikož setkání s velkoměstem přináší nové skvělé možnosti a nápady (pankáči, knihkupectví, kostel, rande apod.). Fisher Stevens a Cynthia Gibb úplně v pohodě nahradili Guttenberga a Sheedyovou. "Máš nesmrtelnou duši. Proto jsi jako ostatní. / Duši? Ó, ano! Informace o duši mám z Bible a Koránu... / No, já osobně vycházím z Bible. / Mám nesmrtelnou duši? / Jistěže máš, můj synu. Jsi člověk, že ano? / Ó ne, jsem stroj. Ale žiju!" (28.01.2020)

První film, který jsem kdy viděl v kině. Nevím, jestli mě víc nadchl on nebo kino jako takové. Jinak než za 5 to ale nejde, protože dojmy ve mě přetrvaly a ten film si ještě pořád pamatuju. Moje mamka byla vždycky odpůrkyně kin, přičemž nám dětem argumentovala tím, že za rok ty filmy stejně budou v televizi. Vzala mě teda mamka kámošova. Děkuju jí za to, protože takový pocity v kině bych chtěl zase někdy zažít. Už to ale asi nejde, všechno je jednou poprvé a zároveň naposled, s jedinečnou atmosférou, která se vpije do srdce a občas je cítit její sladkobolnou vůni. Někdy si to pustím aspoň na počítači, už teď se těším :) (25.05.2012)

Klasika, něco bylo úspěšné = vydělalo to, tak uděláme druhý díl. Ne, že by to bylo přímo špatné, ale logicky tomu chybí originalita, bohužel také sympatické vedlejší postavy (Ben to sám nevytrhne) a příběh mi přijde nastavovaný. Jednu hvězdu uberu, a pokud si budu chtít zavzpomínat, sáhnu po prvním dílu. (11.04.2019)

9 / 10 Jeden z filmov môjho detstva, pri ktorom krásne spomienky hravo prebíjajú triezve uvažovanie - neviem, ako sa na to pozerajú iní, ale pre mňa je toto pokračovanie rodinnej komédie nádhernou exkurziou do čias dávno minulých, akási priepustka zo šedivej a smutnej reality, v ktorej som nadobro uviazol. Viem, v takýchto situáciách by som sa zrejme mal vedieť odosobniť, ale vraziť Johnymu Päťke nôž do chrbta? Nikdy! (16.12.2005)