Číslo 5 žije II

Samozřejmě, ten plný počet není z filmařského hlediska zasloužený, ale já prostě nemůžu jinak. Doteď si vzpomínám, jak jsem byl na pokračování Číslo 5 žije s maminkou v místním kině a hltal každou minutu na velkém plátně. A finální scéna s písní Bonnie Tyler byla prostě úžasná. Navíc si myslím, že pro malé dítě má film mnoho emočně vypjatých scén, které nemusí každý snést :) (24.06.2008)

Nikdy jsem druhý díl, pokud mě paměť neklame, neviděl, až dneska, ale zklamán nejsem. Srovnání s prvním dílem se zkrátka nabízí: více akce, dynamičtější střih, méně osmdesátkového vizuálu, méně příběhu, jednodušší zápletka. Někde více, někde lépe; někde k lepšímu, někde k horšímu. Já jsem se ale bavil víc než u jedničky, takže spokojenost lehce nadprůměrná, byť stále dostačující pouze na 3*. (18.06.2016)

Velmi roztomilý robůtek Johnny Pětka. Jeho dabing je super. Vzpomínky na mé dětství. Stejně dobrá jako jednička. Mohli by po 40 letech natočit trojku, Pětka by ani nemohl zestárnout. Je to ikona osmdesátek. Bylo mi ho fakt líto, když ho ničili a málem zemřel. Jeho optimismus bych chtěla ale mít bez té dětské naivity. Líbilo se mi taky, jak měl na sobě nálepku “Love animals. Don’t eat them.” (17.01.2023)

9 / 10 Jeden z filmov môjho detstva, pri ktorom krásne spomienky hravo prebíjajú triezve uvažovanie - neviem, ako sa na to pozerajú iní, ale pre mňa je toto pokračovanie rodinnej komédie nádhernou exkurziou do čias dávno minulých, akási priepustka zo šedivej a smutnej reality, v ktorej som nadobro uviazol. Viem, v takýchto situáciách by som sa zrejme mal vedieť odosobniť, ale vraziť Johnymu Päťke nôž do chrbta? Nikdy! (16.12.2005)

Vsadím se, že v hrané lidské filmové historii není žádný stejně charakterní a dramatický herec-robot, jako Johnny Pětka alias Číslo 5. Druhý díl není o nic horší, než první. Možná ještě v některých ohledech lepší, například atraktivnější prostředí velkoměsta nebo převedením hláškujícího Bena do hlavní role. Tenhle film dýchá tou nádhernou atmosférou rodinné pohody, úsměvnosti a zábavy, atmosférou, kterou se málokdy opravdu povede nastolit. Hlavní hrdina je i jako plechový chromovaný robot lidštější a vícerozměrnější, než většina ostatních postav filmového plátna. Jediná vada na kráse je podle mě závěrečná scéna, kdy Pětkovi nabídnou občanství. Něco takovýho totiž není možné ani v pohádce o Pinocchiovi, jakou tato SF komedie bezesporu je. Lidé si totiž na své lidství nenechají nikým sáhnout, ani nějakým klonem, který je kromě původu ryzím člověkem a už vůbec ne náhodně obživlou ocelovou rakví na pohyblivých pásech. Bohužel nenechají. Jinak je ale ten konec skutečně dojímavej a člověku se při něm minimálně sevře hrdlo. A to mu nemusí být ani pod deset let. (02.01.2007)