Dítě džungle

Hodně zajímavý film. Mě se to vážně líbilo, je to takový svérázný pohled na film tohohle druhu, pojatý z pohledu německého dítěte, které vyrůstá v Jungli. Hezky zpracované, ale chvílemi jsem se, možná i kvůli délce filmu lehce nudil a přišlo mi, že se děj nikam moc neposouvá. Ale v celku určitě stojí za shlédnutí, pěkný zážitek. (16.01.2013)

Tak takových míst v rozličných končinách naší krásné planety je už hodně málo, což je neoddiskutovatelný fakt. Vizuálně je film sice velmi funkční, ale taky ve své podstatě hodně zidealizovaný. Místní domorodci mě sem a tam spíše připomínali malý kluky zápasící na pískovišti. Celé se to pokouší namluvit, jak by to v kontaktu s moderní civilizací vše krásně fungovalo. Z realistického pohledu si myslím, že společenství lidí na stupni doby kamenné nepotřebují ani nestojí o zušlechťování ducha, protože zcela preferují jiné hodnoty. Skoro se chce říct a domnívám se, že čím víc se tam civilizovaný člověk bude snažit jezdit, tím víc to bude mít na ně nepříznivý vliv. (02.03.2014)

Iba nedávno som videl Barabášov film Pururambo a tento sa od neho líši iba dramatizáciou. Oba priznávajú, že objavovaním neznámeho to objavené súčasne ničíme. A je úplne jedno, či tým "civilizáciou" nedotknutým tvorom vnucujeme nejakého neznámeho bradatého bieleho človeka, či ich ženy nútime nosiť podprsenky alebo ich ohromujeme výdobytkami našej techniky. V každom prípade budú po odchode misionárov, bádateľov, lingvistov alebo trebárs prospektorov v pôvodnom kmeni žiť úplne iní ľudia, než tam žili predtým. Vo fyzike som sa kedysi učil, že pozorovanie extrémne malých objektov limitujú vlastnosti pozorovacieho média čo môže viesť až k zničeniu pozorovaného. Preto neznášam filmy o archeologickom barbarovi Indiana Jonesovi a môj obdiv patrí archeológom, ktorí polovicu nájdeného znova zahrabú, aby aj naši nasledovníci mali čo objavovať a skúmať. Tento film je nakrútený z pohľadu mladej ženy, ale aj tak som si neodpustil napísať predchádzajúci text, aj keď by sa zdalo, že s inscenovaným príbehom nemá nič spoločné. (31.07.2019)

+3* film o životě německé rodiny a dospívání dětí v deštném pralese u domorodého kmene je zajímavý, ale jinak mi nepřinesl kýžený zážitek jaký jsem od něho očekával. Možná je to tím, že je na něm znát rukopis ženské autorky a je spíš o emocích než faktech o chování v džungli. Přišlo mi taky zbytečné, že je film rozdělen na kapitoly, i když na sebe mnohdy dějově navazují. Kdo je však na film zvědavý, tak na mě moc nedejte a zkuste posoudit sami, protože podobných filmů moc není. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (16.03.2018)

Papua Nová Guinea je oblastí, která stále přitahuje pozornost nejen badatelů jako byli Lévi-Strauss (čti stros, je to Francouz) či Mirceau Eliadu, ale také nás všech. Všichni chceme vědět (alespoň něco) o tom, jaký život vedli dřívější lidé, jaký byl jejich pojem času, přítomnosti v pojmech minulosti a budoucnosti, organizace společnosti, rození a péče o děti, vztahy mezi muži a ženami, pojem smrti a magie živých, duchů a nadpřirozena. Dílčí informace se dozvídáme i z televize, díky mnoha cestovatelům (nedávno tam byl i jeden Slovák), kteří si chtějí vysloužit mediální ostruhy tím, že budou postupně narušovat místní komunity, až do jejich úplného konzumního zblbnutí... Zkusme ale věřit Sabině Kueglerové alespoň v tom, že je to tam dnes tak, jak popisuje (na jedné straně je třeba těžko uveřitelné, že domorodá dívka navštíví bělošku; i když na druhé straně kniha "Dítě džungle" (zvláštní název, když do džungle nesměla vstoupit) obsahuje několik skvělých fotografií - dost se lišících od filmových kulis; na jedné z nich, velice pěkné, je Sabina s dívkami s kmene Danuwar Rai). Takže tu máme tři zdroje, které jsou často v rozporu: poznatky strukturálních antropologů, vlastní zážitky Sabine Kueglerové a film. Tyto rozdíly nejsou zásadní, ale jsou velmi důležité. (Ve filmu např. říká otec, že domorodí muži jim nepomohou se zavadly, protože to jsou válečníci a ne nosiči, zatímco Sabine píše ve své knize: "S transportem zavazadel do dřevěného domku nám pomáhali kmenoví válečníci (podobně se liší dřevěný domek na fotografii a ve filmu)." Zřejmě obě informace jsou pravdivé, odehrály se však v jiné době. Pozn. 1: V úvodním komentáři se ptá (Sofia), zda je Sabine "Evropanka nebo příslušnice kmene Fayu? Odpověď na totu otázku je tak jednoznačná, že úplně ztrácí smysl. Sabine samozřejmě porovnává oba typy společností, ale to na věci nic nemění. Pozn. 2: Tak jako tak fungovala Sabinina rodina v prostředí domorodců jako pátá kolona. Potraviny a artefakty vyměňovali za nože, rybářské háčky, provazy, zrcátka atd. Ostatně neznám případ, kdy by to fungovalo jinak. Navíc ukončit letité války mezi kmeny vstoupením mezi válečníky a zlomením několika šípu a kopí, je třece jen za pomezím naivity. Je to jakoby Fajuové příšly do Ameriky trhat bojovým vrtulníkům vrtule. Pozn. 3: Hudba dobrá, včetně písničky před hořícím domem (téma "V Hodoníně za vojáčka mě vzali"). Svět už prostě víc než nějaké variace neutáhne. Druhá půlka filmu už byla režijně nezvládnutá. (24.03.2018)