X Factor USA

Výborné. Zahraniční hledání talentů má vždy větší přínos pro svět hudby, než české a slovenské rádoby pokusy. Téměř každý vítěz americké či britské Superstar nebo nějaké jiné talentové soutěže vždy zaujmul širší obecenstvo ve světě a ne jen hrstku fanoušků ze svého rodného města. Stejně tomu je při americkém X Factoru. Talentovaní lidé, kteří se jen tak neztratí a důležité je, že máte motivaci někomu fandit (narozdíl od účastníků českých či slovenských talentových soutěží), i když samozřejmě nemusíte a můžete si jen užívat výkony soutěžících. A až nyní se děsím srovnání s českým X Factorem z roku 2008 či právě poběhlou 2 sérií ČS má talent. (20.12.2011)

Hodnocení se vztahuje spíš obecně k celému pořadu, bez rozdílu jednotlivých ročníků. V zásadě bych se obešel bez všeho toho načančaného emo divadýlka (každý má svůj dojemný příběh). Celé tady té extrémně manipulativní rovině bych se nezdráhal napařit odpad. Nicméně, samotné výstupy některých účinkujících jsou skutečně kulervoucí (vlastně moc nechápu proč se tento obrat používá v pozitivním slova smyslu) a bez nadsázky jsou tím nejsilnějším co jsem v rámci živého zpěveckého přednesu kdy viděl, tudíž se i ty tisíckrát vyvařené álelůje a nessun dormy dají vstřebat. To samé platí o UK verzi, kde jsem si našel favoritů snad ještě víc. Navíc v porotě bývájí fakt velmi pěkní inteligentní lidé ženského pohlaví. (18.01.2015)

Taky jsem se díval na X Factor. Bylo to super. Konečně jsem viděl opravdové hvězdy, a né, ty trapné osoby z ČSMT. Jaro Slávik a Lucie Bílá by se měli konečně podívat, jak vypadají opravdoví talenti, a nemuseli by zbytečně 15x v jednom pořadu vstávat ze židle a říkat, že nic lepšího nikdy neviděli. Je to od nich trapné. X Factor US má temperament, skvělou porotu, akčnost a hlavně je v originále. Nemám co vytknout ! (24.09.2011)

Předpokládám, že takhle nějak by také mohlo vypadat Peklo. Všichni se culí jako v nějaké hodně špatné parodii na self-help programy, semtam přijde někdo, kdo zazpívá jako Whitney Houston a zboří sál… a porota se může přetrhnout, aby ochránila křehký jemnocit soutěžících. Simona Cowella tady vyloženě nepoznávám. Neustále se žvaní o "upřímném projevu", "procítěnosti" a podobně - v show, která o těchto aspektech není ani trochu. Samozřejmě že všichni zpívají hezky americky - i když přijde někdo očividně zaostalý, jde přeci o "toho ducha", musíme přikyvovat a tleskat, protože to je americký občan a je tedy nádherný a čerstvý. Byť je X Factor zrůdnost sama o sobě, britská verze byla alespoň o poznání míň sterilní a rozhodně ne tak nechutná. Někteří možná mají hlas, ale nápaditost a originalita by se dala spočítat na prstech ruky vlasteneckého dřevorubce z Montany. Ale očekávám, že nějaký Justin Bieber 2 nebo New Kids On The Block 6 se tady najdou. (08.10.2011)

Dnes jsem si zapnula Prime Love a dala si čistou hodinku tohodle hnusu. Nevím, jestli jsem zrovna chytla špatný díl, každopádně to, že hned na začátku avizovali: "dnes máme díkuvzdání a tento díl bude o emocích", mě okamžitě vyděsilo. Nicméně koukám dál, protože po několika sériích superstar i talentu vím, jak se v podobných soutěžích každý snaží prodat svou nemocnou babičku a jiné věci. Nálož, jakou jsem schytala v tomto případě, jsem však vskutku nečekala. Pardon ale dívka, která mluví o své mrtvé sestře, dozpívá se slzami v očích a já vidím jenom ten ošklivej kulatej ksicht Demi Lovato, jak se usmívá, protože je jasné, že nic nezapůsobí na diváky víc, než mrtvé dítě a procítěný zpěv, který rozplakal samotnou interpretku. Panebože! To byl asi nejhumáčtější moment, ale zdá se mi, že v této soutěži o talenty ani tak nejde. Zpěváci sice nejsou špatní, ale je vůbec možné vyhrát takovou soutěž bez toho, abych v pubertě žila na ulici, rodiče se rozvedli a následně jeden z nich umřel na rakovinu, narodila jsem se předčasně a nebo v každé větě projevovala svou nekonečnou lásku a úctu k našemu pánu Stvořiteli? Přiznávám, že podobné soutěže, co se konaly u nás, mě bavily sledovat bez ohledu na to, o jak brakovou zábavu se jedná. Především první řady Talentu (ale jenom toho na Primě) a Superstar byly vážně fajn. Po hodně opakováních jdou už i další řady postupně do kytek a citové vydírání se tam koná vždy, ale nikdy ne v takové míře. Nicméně, co je moc, to je moc. Hodina tohoto pořadu přispěla jen k mému překvapivému zjištění, že Britney Spears je vedle kachnohuby Lovato vlastně docela sympatická a je vážně hezké, že v Americe evidentně nikdo netrpí anorexií. Se slzami v očích děkuji, už nikdy více. (24.11.2012)