Réžia:
Dario ArgentoScenár:
Dario ArgentoKamera:
Romano AlbaniHudba:
Keith EmersonHrajú:
Leigh McCloskey, Irene Miracle, Eleonora Giorgi, Daria Nicolodi, Sacha Pitoëff, Alida Valli, Gabriele Lavia, Dario Argento, Paolo Paoloni, Ania Pieroni (viac)Obsahy(1)
Studentky Rose a Sara objeví alchymistickou knihu architekta Varelliho, podle níž postavil někde ve světě tři budovy jako útočiště Třech matek nositelek zla. Když mladé ženy začnou pátrat po tajemství, Saru někdo zabije a Rose zmizí. V jejich pátraní pokračuje Rosein bratr Mark. Jak se ukáže, on jediný je schopný zastavit zlo, které chce ovládnout svět. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (119)
Vizuálně patrně nejopojnější a nejkrásnější film Daria Argenta. Surreálná atmosféra, nádherné barvy a děje tak málo, že by se ho za nehet vešlo. Kdysi jsem Inferno zavrhnul, stejně jako Suspirii, ale při opakovaném zhlédnutí jsem je docenil. Takže rada - pokud začínáte se starou hororovou Itálií, nechte si Argentovy čarodějnické fláky až na později. Inferno je nádherná podívaná, ale toho děje mohlo být opravdu alespoň trochu víc - proto o stupeň nižší hodnocení než u první Matky. ()
Dario Argento se ve svém nejdražším a nejodvázanějším filmu zcela odtrhl od reality a vytvořil si v něm vlastní fantasmagorický vesmír, ve kterém dal plný průchod svým hororovým fantaziím. Interiér hotelu, v němž se většina děje odehrává, je architektonicky nesmyslný a připomíná spíš divadelní jeviště, konstantně zalité křiklavě barevnými světly, vycházejícími neznámo odkud. Hlavní postavy, které se střídají každých dvacet minut, jsou jen bezmocné figurky v rukou zlovolných sil a umírají velmi nepravděpodobnými, zato vizuálně poutavými způsoby. Argento kvůli navození snové logiky hercům dokonce nařizoval, aby se před kamerou chovali tak, jak by se normálně nechovali. Inferno bývá mnohými kritizováno kvůli nesouvislému a absurdnímu ději, stupidním dialogům a příšerným hereckým výkonům. Jiní ho zase vnímají jako pozoruhodné autobiografické snové dílo ve Felliniho tradici. Podle Argenta jde o jeden z jeho nejupřímnějších a nejčistších filmů, na který ovšem nemá moc dobré vzpomínky. Kvůli vážné nemoci musel některé scény režírovat vleže a párkrát ho dokonce zastoupil proslulý Mario Bava, který měl na starosti druhý štáb (natočil např. známou scénu v zatopeném tanečním sále). Výsledek je ryzí hororová symfonie, jejíž síla spočívá v Argentově vizuální virtuozitě, surreálné výpravě a burácivém rockově-operním soundtracku. ()
Jak tak koukám na jednotlivá hodnocení, tak nejsem sám komu to přišlo roztěkané a na Argenta prostě podprůměrné. Pochválit můžu hru světel, relativně příjemný casting, interiéry, sem tam hezký obraz, ale jinak je to neuvěřitelně prázdné, nemá to hlavu ani patu, potenciál většiny scén vyznívá naprosto do vzduchoprázdna a celkově tomu schází Argentovská atmosféra i soustředěná režie. Tentokrát ne-e. ()
Legendární dílo od Argenta,kterému sem se dlouho snažil přjít na chuť jen kvůli jeho popularitě mezi všemi milovníky klasických hororů....Určitě jeden z nejoriginálnějších nápadů,co sem v hororech postřehl,originální zvraty a pěkně houstnoucí atmosfera.Ale pořád mi tam maličko chybí...Nevim...Budu si to pořád omýlat dokola,dokud na tu speciálnost,díky které se stal tenhle snímek takovým kultem,nepřijdu... ()
Když se v roce 1977 rozhodl Dario Argento společně se svou tehdejší partnerkou a matkou jeho dcery Asii Darii Nicolodi natočit trilogii o třech sestrách / Matkách neměl ještě ani tušení, že mu to bude trvat dlouhých 30 let. Bohužel Inferno se ke mně dostalo až jako poslední, ale to nemá na můj úsudek vůbec žádný vliv. Všechny tři filmy jsou svým způsobem specifické něčím jiným a každý z nich na mě udělal dojem něčím jiným. Což v podstatě znamená, že se mi všechny Matky líbily skoro na vlas stejně. Na rozdíl od některých považuji celou trilogii za nadprůměrnou podívanou a odnáším si z ní opravdu převážně jen dobré pocity. Zatímco Suspiria mě okouzlila hlavně po vizuální stránce, Inferno dost přitvrdilo a nabídlo mi ponuřejší atmosféru. Navíc zde bylo k vidění mnohem více mord scén, z nichž některé byly opravdu znamenité a nejednoho diváka u nich jistě nepříjemně zamrazí. Samozřejmě nesmí chybět ani několik nechutností a gore scén. Taková scéna se sklem coby improvizovanou gilotinou, nebo noční setkání s krysami – přesně toto považuji za vrchol tohoto filmu. Trošku mi sice vadila jistá forma nelogičnosti v některých situacích, ale nad tím jsem protentokrát mávl rukou. Navíc se dočkala i samotná Daria Nicolodi, která si zde tentokrát zahrála ve vedlejší roli a i její osud byl velice zajímavý. Však sám asistent producenta Lamberto Bava prohlásil, že po natáčení měl panickou hrůzu z koček (zůstat s nějakou v jedné místnosti pro něj bylo na nějakou dobu nemyslitelné). 80% ()
Galéria (89)
Fotka © Produzioni Intersound
Reklama