Deň nezávislosti: Nový útok

Čekal jsem větší škvár, nakonec to nebyl ve srovnání s jedničkou IMHO skoro žádný pokles úrovně (slovo "kvality" bych u tohoto typu filmů moc nepoužíval). Willa Smithe jednoduchým trikem odstranili, ale aby snad někdo netesknil, jeho místo zaujal jiný sympaťák, brácha od Thora (a ne, Loki to nebyl), takže děvčata ochuzena nebyla. Triků hromada, ufounů taky, no a jak to všechno dopadlo? Hádejte, a nemusíte ani třikrát. (16.03.2021)

Nejsem si úplně jist, co tamní divák očekával? Druhý díl Den nezávislosti zašel do absolutní lidské krajnosti, kterou bychom si jakožto diváci nedokázali ani představit. Tudíž se Roland Emmerich opět překonal a připravil si budoucnost s emzáky a se vším všudy kolem toho. Nejkřiklavější ze všeho je americký patriotismus, který vysloveně teče proudem snad z každé scény. Kdyby dodal, že film v jednu chvíli vysílá live TV Amerika do sto padesáti států světa, kdy na dvě hodiny zrušili všechny kanály a nechali by běžet jenom toto, nikdo by se mu nemohl divit. Na druhou stranu mě trošku mrzí, že si Roland neumí udělat legraci sám ze sebe a nedokázal z tohoto filmu udělat druhý díl Hvězdné pěchoty. Po straně scénáře v tom naděje rozhodně byla. Za to si ale připravil dokonalý digitální vizuál, který ho zachraňuje všude kde se dá a vlastně ho zachránil i po zbytek filmu. To jediné totiž zaručuje kvality tohoto filmu a vyvyšuje ho alespoň do standardní Emmerichoviny. Takže, co že jsme to vlastně vůbec chtěli? (10.05.2017)

Emmerich by už klidně mohl jít na odpočinek. Své si odtočil a bylo by fajné se s ním rozloučit dřív, než přijde o dvě své poslední devízy. Jeho filmy vypadají extrémně draze, trikově vycizelovaně, takže měřítko, ve kterém operuje, trumfuje všechny popcornové blockbustery. A občas se jeho postavám povede fórek. Což jsou všechny klady, které mě na vrub druhého Dne nezávislosti napadají. Jinak jde o klasicky beztvarou nastavovanou kaši, ve které je všeho víc, ale bezvýrazně, hůř, sterilně, zkrátka v tom klasickém tuctově sequeloidním podání, jež víc nudí, než že by bavilo. Parta matných dorostenců nebo nezajímavých navrátilců úplně náhodně (nebo rovnou nesmyslně) čelí ještě větší emzácké invazi, aniž by jejich boj měl hlavu, patu a vypravěčský náboj. Z dvojky je prázdný festival triků bez hlubší podstaty, který je zároveň uspěchaný a zároveň má příliš dlouhou stopáž. Po parádní popcornové palbě, jakou byl první Den nezávislosti, obří úpadek. (23.06.2016)

Mrzí mě jen tři věci - že scenáristé nevěnovali novým postavám tolik péče jako jejich kolegové, kteří psali Star Wars: Síla se probouzí, že film není delší (to by totiž bývalo mohlo vyřešit i první problém) a že se Willu Smithovi nechtělo, ačkoliv mohl klidně hrát to, co hrál William Fichtner. Škoda. Jinak je ale druhý Den nezávislosti přesně takový, jaký jsem doufal, že bude. Monstrózní, zábavný, překvapivý i uvědoměle prostý a s příslibem třetího ještě monstróznějšího dílu. Nebudu Rolandu Emmerichovi vyčítat, že nepoužíval miniatury, ale všechno je digitální, neboť kdyby šlo všechno digitálně udělat už před dvaceti lety, s nějakým stavěním sádrového bílého domu by se jistě neobtěžoval. Zkrátka doba pokročila a on si především během 2012 vyzkoušel, že matičce Zemi může provést úplně cokoliv si zamane. A tak jí to taky provádí. Z herců navrátilců mě nikdo nezklamal, naopak mě strašně moc potěšil Brent Spiner, který dostal mnohem více prostoru než jsem doufal, no a Jeff Goldblum je pochopitelně klasik a jeho scény s Juddem Hirschem mají stále to na setinu přesné komediální načasování jako před lety. ___P. S. Film je na tom vlastně úplně stejně jako jeho soundtrack, který tvoří zcela nová, ale tak trochu povědomá hudba pánů Klosera a Wankera, v níž lze s přibývajícím časem tu a tam zaslechnout náznaky známého Arnoldova motivu, který se v plné síle vrací až zhruba v poslední čtvrtině alba. A pak už je to regulérní Den nezávislosti se vším všudy. (24.06.2016)

Vymejvárna nejtěžšího kalibru. Blockbuster bez mozku ale zato s obrovským srdcem, které bohužel nestíhá přepumpovávat všechnu tu hloupě přepálenou sci-fi smršť... a tak se v ní jindy hravý Emmerich jen nešťastně utápí. A to nejen v hektolitrech neředěného patosu. Na jednu super akční trikovou atrakci připadá v Novém útoku čtvrt hodiny hloupých scén, trapných gagů a úsměvných klišé hlášek. Takových, při nichž praskají ušní bubínky a oči vylézají v neuvěření z důlků. Jakkoli jsou akční sekvence zábavné a perfektně vymazlené, tak jsou naopak postavy a veškeré dialogy mezi nimi čirou nudou a jakoby ryze do počtu aka intermezza mezi spektakulární destrukcí. A to je v kostce celý film. Budu si z toho víceméně pamatovat jenom bomba úvodní titulky (při kterejch sem se v IMAXu skoro poblil závratí) a mrzí mě, že už to v životě nechci znovu vidět. (21.06.2016)