Utomljonnyje solncem 2: Citadel
Die Sonne, die uns täuscht - Die Zitadelle
Burnt by the Sun 2: Citadel
Obsahy(1)
Vyvrcholení epické válečné trilogie Nikity Michalkova. přemoci nepřítele za každou cenu – i kdyby přitom jeho země měla vykrvácet. Hon na bývalého velitele divize a hrdinu Kotova zavede Mityu, plukovníka tajné služby, do Citadely - nedobytné německé pevnosti na ruském území, při jejímž obléhání již padly tisíce ruských vojáků... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (38)
Jestliže byl Odpor jen stěží dokoukatelným sledem cimrmanovských živých obrazů z Velké vlastenecké války, pak Citadela dokumentuje hlubiny šílenství, jež se zmocnilo scenáristů (včetně N.Michalkova). S vážnou tváří divákovi předkládají absurdní výjevy ze své hysterické epopeje, vrcholící kreacemi "Němý Bobeš" (Michalkovova dcera) a cameo rolí Inny "Marfuši" Čurikovové. Toho se však dočkají pouze ti nejotrlejší, kteří vydrží předchozí dvě a půl hodiny... ()
Úvod s komárom a jeho preletom cez rôzne časti bojovej techniky ma trochu zaskočili. V duchu si vravím, že ruský maestro má čas na chujoviny a začal experimentovať. Oproti druhému dielu je Citadela najmenej akčná, je tu iba jedna bojová scéna, ktorej predchádza dobrá a úsmevná lekcia stratégie od opitého generála. Vďaka takýmto tupcom Rusi vyhrali vojnu...Tento tretí diel je podstatne lepšie naviazaný na prvý, oscarový diel a keď sa zamyslím, druhý, napriek tomu, že je lepší ako Citadela zrazu v sérii pôsobí ako zbytočný. Hromadná scéna pochodu na smrť s palicami mi pripadala dosť trápna, podobne ako záver s dcérou Naďou a mínou. Nadstavený záver som celkom nepochopil, neviem ako Kotov( Michalkov) v závere mínu vyriešil(podľa mňa nijako), pretože posledné minúty sa dajú vysvetliť aj ako sen. Tie sa ale zvyknú točiť trošku ináč. Aj vďaka takýmto krátkym momentom potom výsledok pôsobí prinajmenšom čudne. Je tu niekoľko dobrých momentov, ale stále platí, že sú skvelé ako scény sami o sebe, nie film ako celok. Michalkov je sympaťák, ale bohužiaľ, trochu prestrelil. Druhé pokračovanie ma navnadilo, ale záverečná Citadela vlastne iba potvrdilo moju myšlienku a názor na pokračovania, ktoré mali niesť úplne iný názov, rozprávať trochu iný príbeh a nemali mať nič spoločné s oscarovým filmom Unavení slnkom. Doteraz som mal za najdebilnejšie ruské meno "Šúrka" a tromflo ho ženské meno "Ňura", ktoré vo filme zaznie. V závere aspoň trochu poteší " Marfuška" z Mrázika. ZHRNUTIE: Unavení slnkom 100%, druhý diel Odpor 80%, tretí diel Citadela 60%. ()
Ona je Naďa vážně milá, ale vyjma produkcí svého otce zřejmě nebude mít moc šancí to divákům dokázat. A ten, unaven mocí, egem a leštěním vlastního mediální obrazu, "Odporem" a "Citadelou" pouze znásilnil kdysi tak dokonalý oscarový úspěch. Rozumím jeho touze vyjádřit se k dějinám své vlasti, chápu, proč nenatočil jiný příběh jinou formou, ale hořkosti z těchto přemrštěně dlouhých, drahých a vlastně zbytečných filmů se dlouho nezbavím. Několik hezkých momentů a ani ta jedna krásná, michalkovsky emotivní scéna (да, Никита еще молодец), kterou mne "Citadela" opravdu dojala, na tom nic nezmění. ()
Napriek tomu, že to bolo dlhé, že už mnohé postavy môžme detailne poznať z predchádzajúcich dielov, tak to podľa mňa bolo ešte slabšie než predchádzajúci diel a upútalo to len scénami s útokom palicami na nacistické opevnenie, scénou s mínou, či záverom s tankami smerom k Berlínu, možno ešte scéna s ušetrením života v lese, inak chaotické, bláznivé, ukecané a kedysi zaujímavé postavy sú tu už akoby iné, ľudskejšie, čo neznamená hneď rozumné, či dobré, no naozaj sa na toho Menšikova stále dobre pozerá, vlastne aj Michalkova. Priam epopej ako Vojna a mier, no nie s tak umeleckým štýlom. Problém je, že už to ťažko nejak rozviť, či dokončiť s Berlínom a časom po jeho dobytí, asi by to už nebolo tak šťastné a ani postavy by už veľa nemali čím zaujať, možno len pre tých, čo si ich obľúbili by nejaké scény z Budapešti, Bratislavy, Prahy, či Berlína mohli priniesť nejaké zaujímavé malebné, či veľkolepé scénky, no myslím, že už aj stačilo, pretože do hĺbky do už podľa mňa nemá čo priniesť, za spomienkami a traumou už dala posledná časť bodku. ()
Unavené slunce něžně s mořem se loučí, v tu chvíli přiznáváš, že mě nemiluješ. Unavený divák dokoukal třetí, zbytečný a opravdu hodně přepálený, díl kdysi skvělého filmu a rovněž přiznává, že tohle nemiluje. Jak ještě Odpor byl dobrý válečný film, tak tohle je vysvětlování něčeho, na co se nikdo neptal, ukázka explicitního násilí a mučení, na kterou nikdo nebyl zvědavý (ten obrázek budu z hlavy dostávat dlouho), pohled na zmařené životy, sny, plány a představy lidí povšechně životem tak smýkaných, že by se nad tím nemohl kochat ani sadista (takže divák má hořký pocit zmaru a sucho v puse) a do toho kdysi sympatický hlavní hrdina chodí po světě a vyplazuje jazyk. Druhý, kdysi sympatický, hlavní hrdina se projevuje jako totálně bezcharakterní, nehrdinný, zato však pragmatický hajzl a divák je za to paradoxně rád, protože aspoň nedojde k dalšímu mučení. Proč tedy hodnotím stále relativně vysoko? Protože na Menšikova se pořád hezky dívá, protože jsou tam dobré, sice s ničím nesouvisející, ale dobré, scény, protože Naďa opravdu skvěle předvedla válečné trauma a protože jsem raději unavená sluncem než sněhem. Nikito, tohle není výzva! ()
Reklama