Mud

Poprvé to může být náhoda, podruhé je zaděláno na (vysoký) standart, potřetí je to pravidlo. Osobně doufám resp. ze srdce si přeji, že mě v tom Jeff (i se svým dvorním hercem M. Shannonem) v Midnight Special definitivně utvrdí. Kombinace inteligentního vrstevnatého scénáře s volně plynoucí, nikam nespěchající (plíživou) režií je kombinace vzácná. O to více potěší, když nese pečeť jedné osoby. Čím snadněji resp. radostněji se mi však Nicholsovi snímky sledují, tím hůře se mi následně hledají slova, aby se to nezvrtlo v (patetický) blábol. Přemýšlel jsem, bolelo to a jak :-), v čem tkví kouzlo resp. síla jeho snímků a nepřišel jsem na nic objevného. Čistota, upřímnost, smysl pro (pomalé) vyprávění bez snahy o šokující zvraty, dobrá volba resp. znalost ústředních témat (prostředí), plnokrevné charaktery a s tím související dobré vedení herců. To jsou hlavní atributy jeho snímků. Jeff si je moc dobře vědom, co chce natočit a jak toho následně i docílit. Potom i takový M. McConaughey, když zrovna nebrázdí nekonečné saharské písky, dokáže podat, řekněme uvěřitelný výkon. Přesto středobodem (pro mě) není postava Muda, ale příběh nazíraný optikou (očima) čtrnáctiletého Ellise. Tedy pohledem zkresleným resp. nezatíženým nemilosrdnou realitou, úměrným jeho věku. Divák je tak přímým svědkem jeho postupného dospívání, konfrontace s realitou (rozpadající se vztah jeho rodičů, první pusa, první zlomené srdce...) a tak je ochoten pro naplnění (jeho představy) čisté lásky, v podobě Muda a Juniper, udělat cokoliv. Přičemž není nezajímavým, sledovat ten rozdílný pohled (přístup) obou chlapců, utvořivší se výchovou resp. prostředím, které je formovalo. Zatímco Neckbone již dávno (předčasně) dospěl, Ellis teprve dostává (pravda, i rozdává) první facky. Přesto je pojí přátelství a touha po dobrodružství a je to právě to, co je svede dohromady s Mudem. Vrstevnatou, nečernobílou postavou, nesoucí v sobě jak duši věčného romantického snílka se smyslem po dobrodružství, tj; „uvězněného malého kluka v dospělém těle“ , tak dospělého, životem otřískaného, nesoucího si s sebou spoustu šrámů, muže, pohybujícího se na resp. za hranou zákona. Je na zvážení, zda-li snímku neškodí (mnohými zde zmiňovaný)akční závěr. Já jsem opačného názoru. Realita zde byla definitivně konfrontována se zkreslenou (dětskou) představou a došla naplnění. Ledy se pohnuly a je načase jít dál. Ta paralela s rozebráním domu u řeky není náhodná. Nastává nová životní etapa. Jak pro Muda, tak pro Ellise. [Někdo si stačí vyžehlit puky na všech kalhotách resp. vytrhat tarzaní prales na mužné hrudi.. to já si nestačil vytrhnout ani ten jeden chloupek z nosu. A že mi tam zatraceně překáží]. 90% (19.12.2013)

Empatie, láska, nenávist, dobro, zlo a nad tím vším přátelství v rámci iniciace dvou kluků do věčně rozbitého kolotoče zvaný život. A nebo taky důkaz, že muži jsou pro ženy moc snadní a ženy pro muže příliš komplikované.. Tempem vyprávění není Mud nějakým útočným ploskolebcem, ale až na konci doplujete k ústí řeky Arkansas a zbyl ve vás ještě kousek toho kluka, bude vám dobře.. P.S.: Pro ty, jenž nemohou pochopit, jak se loď dostane na strom, mám dvě dobře míněné rady. Myslete si, že je to letadlo a nebo se podívejte na Coenovic O Brother, Where Art Thou? (21.11.2014)

V místě, kde si chlapi na dohodu plivou do podávající ruky, v místě, kde se nebojí ukázat sílu svých pěstí, v místě, kde vztahy mezi některými lidmi už dávno vyprahly. Primárně ovšem sledujeme dobrodružství dvou dospívajících přátel – jeden rodiče nemá, druhého si nemají co říct. Setkání s tajemným mužem, který sype z rukávu nejrůznější moudra, tak berou jako odklon od všednosti dnů. Stejně jako pomoc, kterou mu nabídnou. Přímočará story nutí vrátit se myšlenkami do dětských (klukovských) let, připomene úlohu přírody i dnes vzácný fakt, že se oba hoši nechovají jako ufňukaná hovada, která si právě vyhlédla nový tablet. Jsou na svůj věk přemýšliví a citliví, vnímají, co se okolo odehrává. Režisér je zastihl v době intenzivního poznávání: světa rodičů, rozčarování, dívek, zklamání. Jejich naivita a zaslepenost krutě naráží na drsnou realitu života. Dětští herci jsou velmi přirození, Ray McKinnon znovu přesvědčuje, že je velmi zajímavým vedlejším hercem, Matthew McConaughey jasně dokazuje, že cukrkandlování s Penélope Cruz nebo Kate Hudson už má na plátně tak akorát dost a Reese Witherspoon si podruhé v řadě vybírá poměrně utrápenou postavu. Podivné žánrové rozkročení mezi dramatem, romancí a thrillerem nakonec až tolik nevadí. Na hraně tří a čtyř hvězd. Looserovský Zabiják Joe s Matthewem ode mě čtyři dostal, tady budu trochu přísnější. I kvůli té rozvláčnosti.. (29.10.2014)

Voda je mokrá, nebe je modrý, ženský mají tajemství, chlapi jsou pod tlakem a dobro je relativní. Koho to sere? Přírodu určitě ne. Působivost Nicholsovo převyprávění dobrodružství Huckleberryho Finna a Toma Sawyera tkví paradoxně v tom, jak málo se Mud od těchhle klasických děl liší. V (lehko dostupném) jádru jde o prostý, nezáludně přímočarý příběh s postavami, které mají spoustu času na povídání. Moderní kinematografie nás ale učí hledat za takto staromódní uživatelskou přístupností nějakou zradu. Tím, že se nás zradit nesnaží, je film magický. Představte si příběh z ranku těch, které budou otcové jednou vyprávět svým synům jako největší klukovské dobrodružství svého dětství. Dětská perspektiva není dodržována příliš důsledně, některé dialogy mladí hrdinové slyšet nemohli, a není ani konfrontována s pohledem dospělého, jako ve Stůj při mně. O to víc se po nás chce, abychom se myšlenkami sami vrátili do dětství. Do životní fáze intenzivního poznávání opačného pohlaví, světa dospělých, zákonů přírody… . Teprve pak vyniknou mytologické kvality navenek tak prostého vyprávění, přizpůsobeného dnešku zejména odstraněním výchovného podtextu a relativizací pozitivních vzorů. Ellis a Neckbone podstupují stejnou cestu jako tolik kluků před nimi, jenom jejich pouto s přírodou je díky prostředí pevnější. Nejsou otupělí jako městská mládež, citlivěji vnímají, co se kolem nich děje. Stejně tak si kamera tady všimne běžícího pavouka, támhle letících ptáků. Že je někdy moudré věnovat pozornost detailům, se vyjeví v závěru při epizodě s hady. Jenom zdánlivě Ellis a Neckbone nic velkého nezažili. Ve skutečnosti setkání s neodhadnutelným týpkem, který trousí indiánská moudra, od základu překope jejich pohled na svět. Náznaky toho, o jak zásadní změnu v jejich životech půjde, Nichols dávkuje velmi opatrným zvyšováním sázek. Snad až příliš opatrným a nenápadným. Nebýt vyprávění rytmizováno hudebními vsuvkami, jde o podívanou nikoli hypnoticky pomalou, ale jednoduše utahanou. Nichols z filmu za každou cenu nedělá Příběh o dospívání nebo o jiném jasně vymezeném tématu. Nechává otevřených více možností čtení, čím brání, aby Mud sklouznul do banality. Dialogy můžeme vnímat doslovně i alegoricky (řeka k nám naplaví spoustu odpadu, loď byla spuštěna na vodu). Mytologickou rezonanci v sobě mají také atypická jména postav (Juniper, King, May Pearl). Dvojímu kódování odpovídá v neposlední řadě paralelní rozvíjení dětské a dospělé verze téhož příběhu. Možná dětsky prostého, ale dospěle vyprávěného. 75% Zajímavé komentáře: Radek99, Šakal, MA.KI (24.04.2014)

,,Proč nám pomáháš?'' --- ,,Protože se milujete! '' --------- Mud je filmem, který dokonale spojuje svět dospívajících kluků a teď si půjčím slova od Wabi Daňka ,,co nevědí a zatím jenom tuší'' se světem dospělých v celé jeho složitosti jíž ani oni sami často nerozumí. Je zde krásně vidět to elementární dobro, které má každé dítě v sobě i schopnost rozlišovat co je správné. Děje se tak jen na bázi pocitů a svědomí, bez jakýchkoliv zkušeností a přitom je to však pravdě a dobru nejblíže. To celé se odehrává na břehu Mississippi, kde je Amerika jiná. Je to kraj chudých osad z hausbótů a prkenných chat v bažinách, domků v nichž se zastavil čas kolem roku 1960 s odranými gauči a starými tranzistoráky na poličkách. Hlavní obživu přináší řeka v podobě mušlí, krabů a ryb, které lze prodat v blízkém městečku. Vydělané peníze stačí tak akorát na chod domácností, benzín do aut a člunů a tak se zde jakýkoliv rozvoj dávno zastavil. Sem tam voda přinese nějaké harampádí, které se dá ještě využít, když je člověk šikovný a umí to s nářadím. Místní sice ví o lepším životě dál od řeky, zároveň s řekou ale žijí a milují jí. Hlavní hrdina hrál skvěle, připadalo mi chvilkami, že ty emoce ani nehraje... Matthew byl tradičně super a místy mi to celé připomínalo Prodloužený víkend (2013). Škoda toho konce, byť to k tomu zvolna všechno gradovalo, přeci jen mi ten závěr přišel až moc akční, protože film se celou dobu jen zvolna táhl jak proud Mississippy. Dávám za 4 vytetované ptáčky a jsem spokojen! * * * * (01.03.2019)