Winnetou

Německá tv série, která renovuje tři ze čtyř ikonických zfilmovaných mayovek, samozřejmě nedosahuje velikosti a slávy původních , ale není špatná ( dokonce si říkám, že kdyby někdo dvacetiletý viděl obě zpracování dnes poprvé, asi by mu ta barevná, dušínovsky čistá legenda moc neříkala ) . Nové zpracování je syrovější, moderně realističtější a jestli má pro mne geniální plus tak osvětluje lépe vývoj Odl Shatterhanda z inženýra s fousem v pionýra divokého západu ( ten závěr opravdu evokuje Tanec s vlky ) a perfektně odpovídá na následující otázky přesvědčivěji než šedesátkové filmy: Jak potkal Vinnetoua, jak získal svůj nickname, jak koně, pušku, kožené oblečení atd. Samozřejmě film sráží malý rozpočet a některé hlouposti, ale pár věcí krom jmen a příběhů spojuje s Vinnetoui s Bricem: Chorvatsko jako Amerika, muzika a záporák Mario Adorf (!!!! bravo ) plus Gojko Mitič . (29.07.2019)

Tak jsem protrpěl i třetí díl nejnovější verze slavného příběhu. Kdyby to režisér natočil jako samostatný, samonosný příběh ze života indiánů, nebylo by to až tak špatné a dalo by se to skousnout, ale že to natočil jako „svébytnou“ verzi klasického románu Karla Maye, tak to už skousnout nejde. Proč proboha si režisér vymyslel takové ptákoviny. Z Old Shatterhanda udělal ňoumu, ze Sama Hawkense téměř pitomce, ústřední postava úvodního dílu Klekí Petra, bílý otec Apačů tam chybí vůbec a tak by se dalo pokračovat. Vrchol všeho byla scéna s kulometem, vlastně ne, vrcholem dehonestace klasického příběhu bylo soužití Old Shatterhanda s Nšo-Či v nějaké boudě uprostřed prérie, včetně „nezbytné“? postelové scény. Z mnoha tisícového kmene Apačů udělá miniaturní kmen, který žije asi v patnácti vigvamech a čítá tak kolem stovky neschopných indiánů, kdy se celý kmen nechá zajmout hrstkou mexických pobudů. Až když jsem to takhle sepsal, tak mi došlo, jaký je ten snímek nesmyslný, pokud se honosí názvem Winnetou. Toto příkré hodnocení vychází jenom z toho, že si tvůrci této minisérie vzali do „huby“ naprosto neoprávněně název Winnetou. O primitivním příběhu a postavě Old Shatterhanda nemluvě. Z nejslavnějšího zálesáka tak udělali nemehlo, skrývající se za sukni Nšo-Či, ze které udělali šamanku (v podstatě v indiánském kmeni téměř nemožné). A ten zatykač na Old Shatterhanda. Ze Santera udělal jednoho z nejbohatších lidí v USA no a ta scéna, kdy Santer chce udělat ze svého syna, vraha a opilce prezidenta USA, tak to snad ani nepotřebuje komentář. To režisér nikdy nečetl Karla Maye? Ptám se, proboha proč? Vždyť za ty peníze se to dalo natočit daleko zajímavěji. Chtěl jsem dát jedinou * za postavu Winnetoua, tedy za herce. Ale nakonec tento paskvil posílám tam, kam patří, a to na smetiště filmových dějin. (21.01.2017)

Nízké hodnocení tady mě mrzí, ale chápu ho. Tvůrci stáli vlastně před situací, kterou nemohli vyhrát, ale postavili se k tomu čelem. Staré adaptace jsou tak zažité, že ačkoliv z nich vlastně lidi znají hlavně ty čtyři filmy (ty špatné se sem nedostaly nebo mnohem později), anebo jsou to fanoušci knih, a ani jedno v této trilogii není. Napadá mě přirovnání k filmu z původních adaptací jménem Old Shatterhand, která tu je skoro neznámá, ale měla podobné znaky. Old Shatterhand je tam zranitelný, dokonce stráví část filmu ve vězení, udělá chybu, a v jedné chvíli mu dokonce dojdou náboje a málem ho zabijí...zkrátka, není tam nezranitelný. Ne náhodou si na tenhle konkrétní film z původní série málokdo vzpomene - málo barevný.... Stejně jako původní filmy, i tyhle si berou z knih jen to základní, ale důležité. Pojali filmy jako takový "origin", kdy se z Old Shatterhanda teprve stává Old Shatterhand, z mladého floutka Vinnetoua teprve ten moudrý náčelník, který nebaží jen po boji, a oba teprve získají své koně, zbraně, a vyvíjí se mezi nimi přátelství. Ta trochu větší syrovost a realističnost je sympatická - hrdinové jsou lidi, vtipkují, chybují, doplňují se, a i ty banditi jsou takoví jiní. A rozhodně se nerozklepou a neodhazují zbraně ve chvíli, kdy slyší jméno Old Shatterhand...a nedělají to ani bílí, protože ti ho mají za toho podivína, co se usídlil mezi indiány a vzal si indiánku. Několikrát zmíněný Tanec s vlky tuhle trilogii docela dobře popisuje, a je vlastně jen škoda, že její rozsah jen v rámci zhruba dvou let, nedává moc prostor pro další příběhy (i když nějaké možnosti tam jsou). Obsazení se také povedlo, hlavně, Wotan Wilke Möhring uměl ten přerod ze skoro nerda do zálesáka a apačského náčelníka skvěle předvést, a ve třetím filmu už po inženýrovi ze Saska není ani památky. I ta Nšo-Či vypadá spíš jako indiánka, včetně oblečení. A je fajn vidět, že ostatní indiáni tam mají jména a nějaké příběhy. Dokonce je tam i někdo, kdo dokáže v případě náčelníkovy nepřítomnosti Apače vést. Nejsou to jen bezejmenní statisté, kteří dělají křoví dvěma hlavním hrdinům. Apači mezi sebou mluví svým jazykem, a druhá půlka posledního filmu je z větší části otitulkovaná, což je taky moc fajn. Hodně se mi líbil i Sam s Belle, protože Sam nebyl jen vtipná figurka, která se neustále hihňá a sundává si vlasy. Vlastně to byla taky postava se svým vlastním příběhem, a rozhodně ne nezajímavým. Jinak to, že "bílí imigranti" téměř vyhladili původní obyvatelstvo a zničili jejich kulturu, je fakt, nikoliv fikce, takže ukázat i tuhle stránku příběhu není vůbec od věci. Jen je možná škoda, že tam nevměstnali ještě jeden díl s nějakým dobrodružstvím Vinnetoua a Old Shatterhanda, protože ty dva spolu sledovat byla paráda. Osobně jsem z nové trilogie nadšená, a odpoutat se od knih a původních adaptací v prvních dvou minutách prvního filmu, bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. (15.01.2017)

Diel 1. Je ťažké odosobniť sa, hlavne, keď sme na to vyrastali. Určité časti príbehu sú novinky, celé to je ale dlhé a bez potrebného tempa. Záporné postavy sú jasne vyprofilované hneď od začiatku. To a pekná scenéria bolo zachované z pôvodných filmov. Vinnetou bol v pohode, na Old Shatterhanda si ale bude treba zvyknúť. Zatiaľ 2 z 5 ... Diel 2. Ani náznak zlepšenia, skor zhoršenie. Na takú minutáž skoro žiadna akcia, gradácia a dramatizácia. Celé je to také rozťahané, zbytočne ukecané a málo "divoké". Ostávam na 2 z 5 ... Diel 3. nepriniesol zlepšenie. Záverečná bitka bola mega trápna a smrť Vinnetou diváka patrične nezasiahne. 2 z 5 (27.12.2016)

Řekněme si to na rovinu, Brice ani Barker mnoho hereckého talentu neměli, vynahrazovali to (zaslouženě) vizáží a směšný, občas až nelogický odklon od knižních mayovek (která začíná naprosto odlišnou vizáží hlavních hrdinů, když už jsme u toho) a celkově filmařské lapsy mnozí odpouštějí proto, že je zachvátila nostalgie. Jenomže ta, pokud k ní není přizván rozum, je cestou do pekel. Skláním se před komentářem uživatele NinadeL a jiných, kteří se nebrání napsat to na rovinu, s hodnocením dvou zbývajících částí ale souhlasit nemohu. Začátek fakt šlape - herečtí představitelé jsou vybráni s citem (mým favoritem je vtipný, přesto ale respektovatelný Sam Hawkens), někdo jako Philipp Stölzl umí i v RTL z obrázků rozhodně vytřískat maximum, vyprávění až na čestné výjimky nejde proti duchu Mayových románů. Po prvním díle se naserete, když Mirka Spáčilová vytahuje nesmysly o socialismu (Mayovy knihy dost často sociální byly, nuzné poměry svého dospívání zmiňoval často, co by asi Mirka řekla na Supy Mexika, kde Vinnetou a Old Shatterhand zachraňují před arcilotry bratry Meltonovými skupinu polských dělníků, kteří jsou nuceni v otřesných podmínkách těžit měď). Dál vás naštve, když Ondřej Neff, údajně čtenář knih, píše něco v tom smyslu, jako že je film propagací současného multikulturalismu, jako kdyby zapomněl, že tento legendární příběh o respektu mezi národy je skoro sto padesát let starý. Nebo neví, že se Kara ben Nemsí bratříčkuje i s muslimy? No co už, mnohem horší je, že díl druhý je hodně hodně očesanou verzí košatého Pokladu ve Stříbrném jezeře (aspoň něco) a kromě potrhlého profesora (typická postava z mayovek) a lehce sadistického mexického bandity (jehož fascinace převtělováním je ovšem dost trapná), nemá moc co nabídnout. Příběhy postav pokračují kontinuálně přes tři Mayovy příběhy dál (což by nevadilo), horší je, že se odkloňují jak od příběhů knih (vztah Old Shatterhanda a Nšo-či), tak logiky (proboha, proč musel mít Santer otce Maria Adorfa, velkopodnikatelského petrolejáře?) Vyjmenovávat jednotlivé je zbytečné, co se týče záverečného filmu, je debilní skoro úplně všechno. Zajímavé je, že do toho šli tvůrci se sloganem "Každá generace má svého Vinnetoua" a snahou se odlišit, ale zároveň si nechtějí znepřátelit úplně všechny (lokace v Chorvatsku, přítomnost ikonických Böttcherových skladeb či účast Marie Versini a Gojko Mitiče). Nevím, zda je vlastně v době quality TV natočit mayovku vůbec možné, ale tvůrci v případě nového Vinnetoua došli ve spojení mezi klasickým a novým na půl cesty. Pokud bude po padesáti letech mayovka pro další generaci, já už u toho nebudu. No nic, je čas vrátit se ke knihám. A rozumné nostalgii taky, přece mě znáte! (30.01.2017)