Lyončania - Príbeh gangu

Dostal jsem chuť na nějakou tu gangsterku,tak jsem se rozhodl opět pro Francouze.Film je podle skutečných událostí,což mě vždy velmi potěší.Nejde už tady o takový střet mezi hlavní kladnou a zápornou postavou,jako tomu bylo v La French,nicméně je zde zachycena velmi dobře myšlenka,že jakmile jsi jednou byl gangsterem,tak jím zůstáváš nehledě na to,kolik ti je let.Hlavní postavy v čele s Lanvinem mi byly velmi sympatické.Chvilkami to bylo dost brutální.Ale to tak bývá ve filmech s mafiánskou tématikou.Hodnocení:80% (17.11.2015)

Gangsterka odkazující kamsi k Melvilleovi ilustruje několika způsoby hlavně to, že se už nikdy nevrátí pohádka [relativního] mládí [francouzské kinematografie]. Retro coby připomínka lepších časů se mi vzhledem k tomu běžně nepříčí. Kdybych ale nebyl vůl, uskutečnil rešerši a došlo by mi, že jméno Olivier Marchal figuruje i v souvislosti s Válkou policajtů, u níž jsem se málem unudil k smrti, asi bych si promítání rozmyslel. Problém s Marchalem je zřejmě osobní. Smrtelně vážný přístup bez špetky nadhledu, oslavování tak dokonale mrtvých hodnot [čest kriminálníků a policajtů], objímající se chlapi v kožených bundách, dokonce i vysokokontrastní kamera laciných béček, servírující masitá sousta opakujících se záběrů drsných tváří ve zpětných zrcatcích úchypně nablýskaných fantomasovských bouráků, mě nebaví a rozesmívá, nikoliv v dobrém. Snímek kromě toho ale trpí i objektivními neduhy. Představitel mladého Vidala Dimitri Storoge působí dojmem mladého ruského šlechtice se zálibou v romantické poezii, nikoliv gangtera [nepomáhá ani podoba Ivanu Trojanovi - kukadla jak zrcadla], zápletka je průhledná jako křišťál. Je jasné, že se na dráhu zločinu vydávají jen málomluvné charaktery, ale pár trochu rozvitějších vět bych ocenil, i když pohled opravdového muže vydá samozřejmě za tisíc slov. Jelikož během filmu nebyl co dělat, soustředil jsem se na nudnou, patetickou hudbu zavánějící v osudových pasážích třetí odmocninou Hanse Zimmera. A tak pár jediných prvků, které mne probudily z letargie, představovaly trefné narážky na vulgární policajtský rasismus [hlavní hrdina se honosí přízviskem gitan]. Doma se mi ještě někde válí Strážce zákona, asi na něj nechám dál padat prach. (25.12.2012)

Chtě nechtě nemůžu nesrovnávat s dvoudílným, velkolepě výpravným, taktéž francouzským gangsterským majstrštykem Veřejný nepřítel č.1 z r.2008. Na druhou stranu nechci být nespravedlivý, protože vedle Veřejného nepřítele by vybledl téměř jakýkoliv jiný gangsterský film. Takže opominu lyoňanskou místy televizní formu a celkově citelně skromnější poměry, trochu kostrbatý scénář (dal bych přednost klasické lineární časové ose před rušivými prostřihy mezi minulostí a současností), opominu i několik na gangsterku téměř melodramatických momentů a naopak vyzdvihnu herecké výkony, syrovost, místy slušnou porci brutality a přiznávám se že pro mě i překvapivé odhalení na konci. Příjemně staromódní filmová podívaná. (27.01.2020)

Když přítel ztratí liberté, přichází čas fraternité. Pozor však, aby se z toho nevytratila égalité.. Ostrá gangsterská historka, která oslavuje i relativizuje sílu kamarádšaftu. Jediný zásadnější problém vidím ve způsobu propojení současnosti a flashbacků ala Mesrine, ale jako jednotlivost oboje funguje dle těch nejlepších žánrových intencí. Nutno vypíchnout výkon Gérarda Lanvina, který se úspěšně drží hereckého motta Michaela Cainea „mluv pomalu, neříkej mnoho“ a na své charisma by si měl vyřídit zbrojní pas. S ohledem na 36 Quai des Orfèvres a MR 73 je obvinění Marchala z pásové výroby poněkud omezené, ale samozřejmě záleží na vkusu.. (11.07.2018)

I spící gangster je pořád gangster, takže když starý kamarád ve zbrani dluží prachy mladším ročníkům, o zářezuchtivém novém policejním komisaři ani nemluvě, je potřeba vytáhnout kvéry zpoza řemene pod koženou bundou a i přes manželčino lamentování vyřídit účty pěkně po francouzsku, tedy bez zbytečných keců, nutnosti efektního tajtrlíkování při přestřelkách, a s parádně kamennými hrdiny, kteří by v klidu mohli suplovat hřebíky do rakve, což v současnosti umí nejlépe právě bývalý nositel policejní placky Olivier Marchal. (31.05.2012)