Anna Kareninová

Wright experimentuje namísto toho, aby se držel konceptu důvtipné a rytmické smršti emocí ala Pokání. Tenhle jeho papundeklově divadelní pokus nemá ty správné grády a díky proměnlivému tempu a i celkovému neslanému nemastnému ladění snímku to ve finále akorát nudí. A to může hrát Keira Knightley jako o život - mimochodem nebýt jí, je to podprůměr. Osudová knižní předloha se dala využít "po staru" asi tak 100x lépe. (28.12.2015)

"Život je divadlo a my všichni jsme herci." Divadelní stylizace, kterou je ukázána povrchnost ruské šlechty roku 1874, dává filmu zajímavý rámec, pro předlohy neznalého diváka vnáší do prvních nejméně dvaceti minut filmu totální zmatek. Jsou tu scény, které z některých adaptací vypadly, nebo byly vzaty dost hákem (na začátku epizoda s mrtvým ajznboňákem, seznámení Anny s matičkou jejího budoucího milence), což se cení. Na druhou stranu jsou vynechány jiné, které by mohly nechat více vyznít druhému milostnému vztahu, tedy Levina a Kitty, což mě upřímně mrzelo, protože Levin je má oblíbená postava. Divadelní stylizace umožnila seberealizaci šíleného choreografa, který až dosud evidentně cvičil hady trpící bolením bříška a proto se zuřivě kroutící. Co to mělo být? Vzpomeňme na krásnou scénu plesu z Vojny a míru a Bondarčukovu tančící kameru, vzpomeňme na plesovou scénu z My Fair Lady nebo Tří oříšků pro Popelku a hlasitě zaplačme, protože si tady opravdu užijeme spíš pocit zmatení než plesání. Velký, opravdu velký problém jsem měla s tím odbarveným sladítkem nablblým, škareďoučkým, nijakým, co hrál Vronského. On mi i v knize byl sympatičtější charismatický, moudrý, laskavý a velkorysý Karenin. Tady, když stáli vedle sebe, měla jsem naprosto jasno, kterého ze dvou Alexejů bych chtěla do života. V rámci divadelní stylizace si měli odpustit, po vydařené milostné scéně, to eklhaftní olizování. Opravdu jsem nechtěla vědět, jak dlouhou slinu vyslintne Aaron Taylor-Johnson. Stejně jako u Vronského a vlastně ještě víc. Když si vzpomenu na ruskou verzi, kde mě malý Serjoža svou líbezností posadil na zadek, ptám se, proč ho tady hraje tak škaredý spratek. Není to taková kláda, aby bylo nutno hledat něco jiného, než prostě hezké dítě. Od něčeho takového, jako co tam bylo, by se Anně zas tak těžko neodcházelo.Protože byla vynechána část cestování Vronského s Annou po Itálii, jeho nevydařený pokus o sebevraždu, Anniny zdravotní problémy byly naznačeny až v samotném závěru, vypadá i v téhle verzi Anna tak trochu jako hysterka závislá na morfiu, i když to není v tomhle ohledu tak přepálené, jako verze se Sophií. Pro nešťastně zamilované mám vzkaz. Ani když skočíte pod vlak, nebudete vypadat jako Keira Knightley, ZEJMÉNA když skočíte pod vlak, nebudete vypadat jako Keira Knightley. A pro tvůrce titulků, kteří jsou jistě celí natěšení si můj komentář přečíst, autor předlohy se jmenoval Lev Nikolajevič Tolstoj, ne Leo Tolstoy, jména se nepřekládají; nějak se s tím vypořádejte. (09.01.2013)

Ugh... tak takhle teda ne. Anna Karenina je v podstatě příběh nešťastné lásky, který by nemělo být problém adaptovat pokud máte ty správné herce a umíte prodat emoce. Ale Wrightovi se to - navzdory krásnému vizuálu - nedaří. Kromě Aarona Taylora-Johnsona v roli Vronského jsem nikomu nevěřila jejich postavy. A celý příběh navíc postrádá jakékoli vydařené romantické, dramatické nebo emocionální momenty a prostě se dokodrcá k nějakému konci, který bohužel nemá silný dopad. A přitom tahle story má takový potenciál - máte tu silnou vášen přerostlou v zapovězenou lásku, máte tu pokryteckou společnost, která Annu trestá za to, že následovala své srdce (přičemž její bratr si bezstarostně může užívat mimomanželských aférek), máte tu drama dvou manželů, kteří se respektují, ale nemohou najít čistou cestu z toho zapletence citů, do kterého se dostali... To všechno je v téhle adaptaci rozbředlé a mělké. Tenhle příběh vám má trhat srdce... Wrightova verze vás ale jen uspí. (14.09.2015)

║Rozpočet $49miliónov║Tržby USA $12,816,367║Tržby Celosvetovo $70,735,540▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $1,480,119 //počet predaných kusov 32,668║ Tržby za predaj DVD v USA $4,389,067 //počet predaných kusov 154,807║ v prvom rade castingový priestrel a bojoval som s týmto prevedeným 30minút a vôbec som sa nedokázal dostať do deja, čudné prevedenie dobré tak na zaspatie /20%/ (07.04.2014)

Môj filmový rok 2013 som odštartoval restom z minulého roka. Restom zámerným, pretože Anne Karenine filmu som sa dlho vyhýbal, tak ako sa (zatiaľ stále úspešne) vyhýbam Anne Karenine knižnej. A keď som napokon zlákaný kamarátkami šiel do kina, šiel som tam správne nabudený maximálnou haterskou energiou, rozhodnutý od začiatku hľadať chyby a neduhy toho filmu, ospravedlniť si svoje doterajšie predpojaté predsudky voči nemu a potvrdiť si správnosť svojho názoru: Anna Karenina NEMÔŽE BYŤ dobrý film. Nuž, hádajte čo - môže! A je! A nie len dobrý, ale priam výborný. Vlastne až taký skvelý, že po prvom zhliadnutí má pre mňa zatiaľ iba jednu chybičku krásy: Annu Kareninu. Kieru Knightley považujem za herečku zlú, čo by som jej vedel odpustiť, ak by bola aspoň pekná. Lenže to úbohé stvorenie nevie nič iné, len vyškierať svoje nie najpodarenejšie zuby a to, že 98% jej filmografie sa preváža po plátne v historických kostýmoch je dôkazom toho, že nie je hlúpa a vie o svojich hereckých limitoch: a tak si vyberá role, ktoré sedia jej jedinej jednej polohe, v ktorej vie byť ocenená a zaujímavá. Odhliadnuc od Keiry-škejry je film napchatý výbornými, bravúrne hrajúcimi hercami, kde u mňa dominuje presný a mrazivý Jude Law a hlavne a predovšetkým životaschopný a života-plný, bujarý Matthew MacFadyen; režijne to je podľa mňa masterpiece a Joe Wright sa stáva týmto kúskom režisérom, na ktorého ďalšie filmy sa bude očakávať podobne, ako sa do tehto polohy dostali Nolan, Tarantino a pod., scénografická bravúra podľa mňa (dúfam) bude ocenená Oscarmi, celý autorský koncept divadelnej štylizácie, ktorý sa výborne vysporiadava s metaproblémom "angličanov hrajúcich ruskú klasiku", celá nadstavba, všetky tie štylizácie (pasáže so stivom sú geniálne - rytmus, tanec, precízne tempo!) mi vyhovovala a aj keď to bol manierizmus, konečne manierizmus FUNKČNÝ a organický; silné scény (umývanie chorého kosťovho brata, DOSTIHY!), emocionálne scény (milovanie, hra s kockami), aj poetické scény (labyrint, záverečný vlak...) sú zrežírované geniálne, určite si to pozriem ešte raz, dokonca možno znova navštívim kino, lebo na tom plátne sa to skvie! (04.01.2013)