Kravaťáci

Je dobré si pro začátek ujasnit, čím tento seriál je a čím naopak není. Předně není právnickým seriálem. Korporátní právničinu „dojde-li na soud, je to prohra pro obě strany" či denní právnickou rutinou hledejte jinde (například zde či zde). Tady je právnický kabát pouze pozlátkem; jakkoli nesporně atraktivním i funkčním. Čím tedy Kravaťáci jsou? Na to není jednoznačná odpověď, jelikož to dlouho nevědí ani sami tvůrci, ale pokud něco, tak je lze popsat jako „Game of Suits/mainstreamoví Mad Meni/kancelářské Beverly Hills". Že to pospolu neštymuje? Ano, to je pravda a v tom je největší problém Kravaťáků. Jsou tak nebývale rozháraní, až je tu na denním pořádku, že podprahovou tenzí tepající dramatickou intrikářskou epizodu s kutím piklů a vypjatým bojem o moc následuje výplňkový odlehčený díl o strastech vztahů na pracovišti. Více než kde jinde platí, že na každý klad, na kterém to lze (zcela oprávněně) vynést do nebes, připadá neméně závažný zápor, na kterém to lze (zcela oprávněně) zašlapat do země. Nebýt to v (nej)lepších momentech TAK dobré, tak by se skoro až jednalo o guilty pleasure záležitost (veledůležité předávání složek, což je tak desetkrát za epizodu, je moment, který je tak blbý, až ho budete milovat, a kvůli stokrát opakovaným frázím v každém díle "in the first place", "you know it", "pennies on the dollar", "my firm" apod. si to skoro říká o napití se při každém jejich zmínění). Jenže ono to TAK dobré většinu času je čili není problém přivřít oči nad všemi těmi „ale“ (postavy do počtu, linky vyznívající do ztracena, výplňkové epizody, soap operové momenty, lacinost produkce, kdy si to vystačí s jednou soudní síní pro celé město, tapetami za okny, třemi kancelářemi postupně suplující kancly asi tisícovky firem či od první série recyklovanými uvozujícími záběry na New York), protože když (a je to velké když) se vám ta pětice hlavních postav dostane pod kůži, tak není co řešit. Zvlášť když je to tak návykové a dynamické, že není problém dosavadních pět sérií nakoukat z jedné vody načisto. Což je problém v pozdějších sériích, kdy některé z těch postav, co to táhnou, odchází. A tvůrci to řeší nejhorším možným způsobem. Nově příchozí typově stylizují jako náhrady za ty postavy, co odešly. Což dle očekávání nefunguje a ztrácí to na kvalitě, protože jde o seriál stojící na postavách. A to až do té míry, že to jeden sleduje čistě ze setrvačnosti. Kvality to stále má, ale již ne "srdíčko". A úplné finále by jako sůl potřebovalo trochu hořkosti do vší té sladkosti. | S1: 4/5 | S2: 5/5 | S3: 4/5 | S4: 4/5 | S5: 5/5 | S6: 4/5 | S7: 3/5 | S8: 3/5 | S9: 3/5 | (07.03.2016)

Cool právníci v drahých sáčkách s drahými autami, luxusními byty a krásnými ženami, to jsou oni. Zabývají se milionovými kauzami a neustále nás ohromují svou vychytralostí, vypočítavostí a taktizováním. Seriál se odehrává v odlehčeném duchu, z práva se toho moc nepřiučíme, ale jak brát život s nadhledem a vylevelovat šarm na maximum, to okoukat můžeme. Chvály na Suits je všude dost, já chci objasnit, proč to tak skvělý seriál dle mě není. Každý díl, či uskupení dílů zabývajících se určitou věcí má své schéma - Mike má až otravně dobré srdce, což mu emo Rachel žere a vševědoucí Dona schvaluje, občas však udělá chybu a musí přistoupit terminátor Harvey. Aby však Mike nepůsobil ztraceně, využije fotografické paměti a pomocí velice malého textu pod čarou na straně 2567 obrátí vše na stranu dobra... Ano, i můj milovaný Dr. House má své pevné schéma, jenže příběhy v Dr.House mají kořeny v realitě a hlavně jsou lidské a opravdu chytré. Zdá se mi, že v Suits se nepostupuje "směrem od postav", tedy od toho, jak by se charaktery měly chovat, ale nejdříve je vymyšleno ono cool schéma a zbytek je uzpůsoben tak, aby vše do sebe ladně zapadlo. Postavy jsou spíše figurky scenáristy, navíc rukopis scenáristy je patrný v dialozích, kdy napříč sériemi vypozorujeme, že různé (!) postavy neustále používají ty samé řečnické obraty a fráze. Existují scény, u kterých prostě víte, jaká slova budou následovat a to není moc kvalitní screenwriting. Ve zkratce epizody tedy působí zajímavě v zevrubném náhledu, ale v detailu jsou fádní. Musím říct, že jediná opravdu zábavná a dobře napsaná postava je Louis. 7/10 (08.10.2016)

Ukecané a zábavné. Ale taky umělé a odrazující. Naleštěný seriál o věcech, za kterými je třeba se hnát. Stačí chytré odpovědi, velké ego, arogance a pořád kopat za sebe a srážet ostatní. Hodní hoši jsou sice geniální, ale bez toho správného ega se nikam neposunou. Ale nemusíme se bát, jejich otřelí kolegové je naučí, jak být cool, tím správným workoholikem, že nic, co udělají není dost dobré a že osobní život bez honby za úspěchem, který přináší luxus, je jen pro loosery. A všechno se to odehrává v kolébce kapitalismu - na Manhattnu. Dialogy jsou vtipné, ale po čase začnou unavovat, protože stejně jde pořád jen o to KDO Z KOHO. (17.04.2014)

Naprosto famózní záležitost, která se s obrovskou noblesou obejde bez jakýchkoli kompromisů. Pro ilustraci a v kontextu toho, že za poslední dva roky jsem viděl poměrně velké množství seriálů, bych rád zmínil, že jsou „pouze“ výborné seriály, které po čase narazí na hranici a jsou z tvůrčího hlediska „přitlačeny ke zdi“ (díky, Jessico). Suits naprosto bezprecedentním způsobem tuto zeď rozboří a dokážou si tak otevřít neskutečný potenciál k budování dalších hranic, které (alespoň v tuto chvíli) rozhodně nepovažuji do budoucna za nepřekročitelné. Postava Harveyho Spectera projde během dvou sezón opravdu až neskutečným vývojem, který je velmi poutavé sledovat a zároveň se nechat unášet na vlně dokonalosti, která skutečně v tomto případě znamená absolutní špičku mezi současnou seriálovou produkcí. Miluju Dextera, Breaking Bad, Six Feet Under, ale tohle je prostě úplně jiné. Je v tom neskutečná energie, celou druhou sezónou se táhne jeden případ, který fascinujícím způsobem „učeše“ všechny důležité postavy a v určitých momentech dojde k naprosté fúzi mezi pracovní a osobní sférou, což jsem v takovém měřítku během sledování úvodních dílů věru nepředpokládal. Možná jsem příliš oslněn tím wow efektem, který se do mě zaryl velmi hluboko, ale téměř všichni herci jsou zde na hranici geniality (Louis Litt je masér jak hovado a je to fakt strašnej borec), jednotlivé případy jsou nesmírně poutavé (nedivil bych se přirovnání „House z právnického prostředí“) a způsob, jakým jsou všechny dějové linie provázány, je impozantní. Slovní přestřelky mezi Mikem a Harveym jsou naprosto nezapomenutelné. (02.04.2013)

Šaty prý dělaj člověka a ten, kdo si po ulici vykračuje v drahocenném obleku, se ve společenském žebříčku nachází na nejvyšších postech. Minimálně to tak chodí ve světě advokáta Harveyho Spectora (Gabriel Macht). Geniální podvodníček Mike Ross (Patrick J. Adams) se musí s životem mezi právnickými predátory sžít, ač nikdy nestudoval příslušné školy. Stále mu samozřejmě hrozí odhalení ze všech stran, což je jediným hnacím motorem pro poněkud stereotypní epizodický seriál, který se svým pojetím trochu blíží k právnickému Dr. Houseovi. (E01-E07) (22.02.2012)