Kravaťáci

Právě jsem dokoukal třetí sérii a musím uznat, že mě tento seriál naprosto uhranul. Dalo by se říci, že jsem ho vykoukal jedním dechem a ani minutu jsem se u něj nenudil. Macht i Adams jsou skvělí a jejich kolegové a spolupracovníci také. Neplatí zde pravidlo, že seriál ztrácí na kvalitě novými řadami a tak rozhodně řadím Suits mezi své nejoblíbenější serály a nemůžu se dočkat další série. (02.11.2013)

Poutavé epizody z advokátního prostředí s vyhrocenými vztahy, elegantního až spíše snobského prostředí, co diváka motivu k tomu, jít vejš. Vtipy vkusné, zápletky parádně promyšlené a rozuzlení většinou překvapivé. Za 4 dávám pouze kvůli tomu, že mám raději seriály s poloviční stopáží a s větší dávkou humoru. Jinak ale vřele doporučuju. Opět jeden z těch návykových. (02.09.2012)

Bomba, bomba, bomba, už po pár okamžicích jsem věděl, že to je seriál přesně pro mě, pro milovníka kravat a obleků xD Vtipný s chytrým humorem a elegantím nábojem, jsem z něj nadšen. Jak by řekl Barney, SUIT UP! Boha jeho, druhá série má jeden z nej rozjezdů druhých sérii seriálů co jsem zatím viděl :) naprostá dokonalost. Druhá série naprosto peckovní :) Třetí a čtvrtou série jsem si nějak zapomněl poznamenat :) Pátá série byla zatím největší vrchol všech sérií, hlavně ty twisty na konci. 3.3.2016 - tak nám to vše skončilo :( bohužel...vše jednou skončí....musím říci naprosto vygradovaný konec, SUITS se řadí mezi mé absolutně nej, nej seriály. To co dokázal Gabriel Macht a Patrick J. Adams ve svým skvěle padnoucích oblecích mě opravdu vzalo. 26.09.2019 poslední díl deváté série. Seriál, který se mi neskutečně dostal pod kůži. Odchodem Mika a Rachel v jedné z posledních řad seriál trošku upadl, už tam nebyl hláškující Mike a Harvey, ta jejich chemie na které to celé stálo, i tak to ale hodnotím naprosto pozitivně, prožil jsem s těmito charaktery krásných 9 let, nelituji ani sekundy. Jen mě dost mrzelo, že nepozvali na poslední díl Jessicu, která byla Harveyho mentorem. Díky za vše! “Winners don’t make excuses.” (03.08.2011)

Další z mnoha televizních show, která neví, kdy to zabalit. Po čtyřech téměř dokonalých sériích se začíná celý koncept a dějové linky opakovat a u sedmé série je to již vyloženě otravné. Je sice milé sledovat všechny tyto sympatické postavy, ale postupem času můj zájem sledovat dokola to samé nenávratně opadnul. V období let 2014 - 2016 se jednalo o jeden z mých zcela nejoblíbenějších seriálů, jehož téměř každou epizodu jsem hltal jedním douškem, ale momentálně si dávám již druhým rokem pauzu a až nebudu mít nic důležitějšího na práci, tak se možná k posledním dvěma (a konci 7.) sériím z nostalgie vrátím. Ale chce to čas a trpělivost... S01 8/10 S02 9/10 S03 10/10 S04 9/10 S05 7/10 S06 7/10 S07 6/10 (26.07.2019)

Je dobré si pro začátek ujasnit, čím tento seriál je a čím naopak není. Předně není právnickým seriálem. Korporátní právničinu „dojde-li na soud, je to prohra pro obě strany" či denní právnickou rutinou hledejte jinde (například zde či zde). Tady je právnický kabát pouze pozlátkem; jakkoli nesporně atraktivním i funkčním. Čím tedy Kravaťáci jsou? Na to není jednoznačná odpověď, jelikož to dlouho nevědí ani sami tvůrci, ale pokud něco, tak je lze popsat jako „Game of Suits/mainstreamoví Mad Meni/kancelářské Beverly Hills". Že to pospolu neštymuje? Ano, to je pravda a v tom je největší problém Kravaťáků. Jsou tak nebývale rozháraní, až je tu na denním pořádku, že podprahovou tenzí tepající dramatickou intrikářskou epizodu s kutím piklů a vypjatým bojem o moc následuje výplňkový odlehčený díl o strastech vztahů na pracovišti. Více než kde jinde platí, že na každý klad, na kterém to lze (zcela oprávněně) vynést do nebes, připadá neméně závažný zápor, na kterém to lze (zcela oprávněně) zašlapat do země. Nebýt to v (nej)lepších momentech TAK dobré, tak by se skoro až jednalo o guilty pleasure záležitost (veledůležité předávání složek, což je tak desetkrát za epizodu, je moment, který je tak blbý, až ho budete milovat, a kvůli stokrát opakovaným frázím v každém díle "in the first place", "you know it", "pennies on the dollar", "my firm" apod. si to skoro říká o napití se při každém jejich zmínění). Jenže ono to TAK dobré většinu času je čili není problém přivřít oči nad všemi těmi „ale“ (postavy do počtu, linky vyznívající do ztracena, výplňkové epizody, soap operové momenty, lacinost produkce, kdy si to vystačí s jednou soudní síní pro celé město, tapetami za okny, třemi kancelářemi postupně suplující kancly asi tisícovky firem či od první série recyklovanými uvozujícími záběry na New York), protože když (a je to velké když) se vám ta pětice hlavních postav dostane pod kůži, tak není co řešit. Zvlášť když je to tak návykové a dynamické, že není problém dosavadních pět sérií nakoukat z jedné vody načisto. Což je problém v pozdějších sériích, kdy některé z těch postav, co to táhnou, odchází. A tvůrci to řeší nejhorším možným způsobem. Nově příchozí typově stylizují jako náhrady za ty postavy, co odešly. Což dle očekávání nefunguje a ztrácí to na kvalitě, protože jde o seriál stojící na postavách. A to až do té míry, že to jeden sleduje čistě ze setrvačnosti. Kvality to stále má, ale již ne "srdíčko". A úplné finále by jako sůl potřebovalo trochu hořkosti do vší té sladkosti. | S1: 4/5 | S2: 5/5 | S3: 4/5 | S4: 4/5 | S5: 5/5 | S6: 4/5 | S7: 3/5 | S8: 3/5 | S9: 3/5 | (07.03.2016)