All That Jazz

„Bye-bye life, bye-bye happiness, hello loneliness, I think I´m gonna die...“ Fosseho studie sebedestrukce za doprovodu kvarteta Vivaldi, Visine, Dexedrine a Antacid je nevstřícná a deprimující, ale čím víc se blíží k mlhavé náruči smrti, tím víc vás k sobě poutá svou životní energií. Zákulisí showbusinessu je podáno jako pokrytecké, marnivé místo, kde se pojí děsivost s přitažlivostí. Místo, na kterém je těžké setrvat, ale ještě těžší je ho opustit.. I když se podíváte na nabitou oscarovou nominaci na nejlepšího herce v daném roce, musíte uznat, že prázdné ruce Roye Scheidera byly krádeží. Neskutečný výkon, famózní položení se do role. Ze všech jeho okamžiků mám nejraději pohled dojetí, když ho překvapí dcera s přítelkyní nachystaným číslem na „Everything old is new again“ a jeho nezvratný životní status „práce je všechno, rodina všechno špatně“ se alespoň na malou chvíli otřese. „It´s showtime, folks!“ (14.12.2018)

Unikátne pretavenie hlbokej sebakritickej (seba)reflexie do zrozumiteľnej umeleckej expresie. Fosse rúca bariéry, prekračuje pravidlá a rozvracia zažité konvencie s kruto povznášajúcou ľahkosťou. Otvorený prístup a konfrontácia s beznádejnou realitou ostro kontrastuje so snovými výjavmi a sprostredkováva horkosladký zážitok, aký sa len tak nevidí. Tvorivý autorský proces v behu, ťaživá nadživotná dramatickosť a absolútne atypický muzikál v ohromujúcich kulisách. Energický sukničkár Roy Schneider a zvodná múza/smrtka (?) Jessica Lange sú neprekonateľní. Úvodná zhruba hodina a štvrť má trochu slabší rozbeh v očakávaní čohosi veľkolepého, a to v posledných, absolútne a absurdne bezchybných, groteskne depresívnych a majstrovsky nepríjemných záverečných 40 minútach skutočne príde. Strhujúce, úchvatné predstavenie na doskách života. 100% (04.10.2014)

Čekal jsem leccos, ale koncentrovanou celuloidovou depresi ne. Kromě toho to není muzikál, jak se všude píše. Hudba hraje ve filmu důležitou roli, ale opravdu jen jako součást profese Roye Scheidera, který si zatlouká jeden hřebíček do rakve za druhým a čím dál víc připomíná zmačkanou krabičku od cigaret. Narůstající stopáž filmu odtikává současně jako odpočet hrdinova života, opravdu depresivní, připravte se na to. Mou hitparádu ikonoklastických filmů o šoubyznysu nadále povede Sunset Blvd., ale All That Jazz je v závěsu. 80% (22.06.2006)

Režisér Bob Fosse natočil velmi zajímavý muzikál – nemuzikál, který vypráví o posedlosti svým uměním a performancí, a to i za cenu neustálého přísunu povzbuzovacích chemikálií do těla. Je naprosto zřejmé, že Bob Fosse se zde inspiroval svým životem a že předpověděl i svou smrt. I když jde o mrazivou a depresivní výpověď, je snímek natočen – snad i díky osobní zkušenosti – tak, že vás vtáhne, choreografie je navzdory skoro studiové výpravě na té nejdokonalejší úrovni. (31.03.2012)

Obzvláště vybraná stylová lahůdka, která vedle příběhu na úrovni 8 a 1/2 nebo Vzpomínek na hvězdný prach přináší ve všech ohledech přesvědčivé zpracování s invenčním překvapením v každém doušku. Velký scénář (zajímavá spojka i k Ježíšovi z Montrealu), neexhibující a pestrá hudební aranžmá nenápadných hitovek, úcta k filmově taneční tradici, svižný střih, moderně působící taneční čísla, velký Roy, typově krásné ženy a velkolepá dívka, lehkonohý humor, velký vklad výpravy obecně. A vše protkáno rovinou nepokorného smlouvání s osudem, který je nápadně důvěryhodnější než ošetřující lékař. Film s kroužícími holubicemi nad hlavou. (31.03.2015)