All That Jazz

*SPOILER*. Celý sujet tohto filmu spočíva v tom , že sa premieta život umelca až do momentu jeho smrti. Hedonistický život umelca sladký ako cukrík zabalený v muzikálovom obale, mi vôbec nesadol, ba musím povedať , že sa mi priečil. Jediné pozitívum bol Roy Scheider, a Epilóg spočivajúci v pointe, že hl.hrdina zomiera akoby v muzikálovom prostredí, kde sa slávnostne lúči zo svojimi blízkymi. Zomrel ako žil pompézne, s veľkým krikom, s úsmevom na tváry ale predsa...sám. Myslím si , že myšlienka tohoto rozsahu si zaslúži priestor maximálne krátkometrážneho filmu. Forma jednoznačne zvíťazila nad obsahom. (19.05.2009)

Unikátne pretavenie hlbokej sebakritickej (seba)reflexie do zrozumiteľnej umeleckej expresie. Fosse rúca bariéry, prekračuje pravidlá a rozvracia zažité konvencie s kruto povznášajúcou ľahkosťou. Otvorený prístup a konfrontácia s beznádejnou realitou ostro kontrastuje so snovými výjavmi a sprostredkováva horkosladký zážitok, aký sa len tak nevidí. Tvorivý autorský proces v behu, ťaživá nadživotná dramatickosť a absolútne atypický muzikál v ohromujúcich kulisách. Energický sukničkár Roy Schneider a zvodná múza/smrtka (?) Jessica Lange sú neprekonateľní. Úvodná zhruba hodina a štvrť má trochu slabší rozbeh v očakávaní čohosi veľkolepého, a to v posledných, absolútne a absurdne bezchybných, groteskne depresívnych a majstrovsky nepríjemných záverečných 40 minútach skutočne príde. Strhujúce, úchvatné predstavenie na doskách života. 100% (04.10.2014)

Velmi provokativní a vyzývavý muzikál o užívání si života plnými doušky v kontrastu s možnou smrtí. O osobitém tvůrčím procesu i bezbřehé marnivosti. Bob Fosse režíruje poměrně ponurý děj s nadhledem a vtipem. Páteří snímku je herecký výkon Roye Scheidera, jehož donjuanovský režisér se pod tíhou svého bouřlivého životního stylu a pracovní vytíženosti žene do záhuby. Závěr byl na můj vkus možná až zbytečně natahovaný, i když to byl jistě tvůrčí záměr. U tohoto snímku jsem velmi rád, že se mi ho podařilo vidět na velkém plátně. To zážitek umocnilo. [KVIFF 2018] (02.07.2018)

Ironicky nemilosrdný pohled na tolik oslavovaný život na prknech, která znamenají svět. Muzikálová čísla se odehrávají většinou během tvrdého zkoušení - bez pozlátka, bez kostýmů, bez publika... Fosse bortí mnoho žánrových konvencí - mizí muzikálová oddychovost a bezproblémovost. Jediné, co filmu vytýkám, je absence chytlavých písní, opravdových "pecek", což považuji za základní kámen muzikálu. Navíc se mi moc nelíbí kostýmy a líčení, které napovídají, že film vznikl na konci sedmdesátých let, což pro mě není zrovna doba vkusu. Strhl mě až hořký konec. Shakespeare měl pravdu: "Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci." (24.05.2006)

Kdybych měl nadevše rád souměrné údy, štíhlá těla, a jejich trhavé pohyby v hudebním rytmu, extravagantní obleky, převleky a návleky. Prostě skotačení mladých žen a mužů, byl bych z toho zřejmě na větvi. Myslím ale, že ani Everly Brothers by ze zmuzikálování své písničky v extatickém tanci smrti příliš nadšení také nebyli. A myslím, že se mýlí i Gudaulin: tenhle žánr mě, jako diváka, kterému moderní balet mnoho neříká, nedokázal dost-statečně upoutat. (07.02.2022)