Výheň

Překvapivě působivý německý nízkorozpočtový postkatastrofický film, který se námětem a realistickou syrovostí podobá americkému filmu The Road podle knihy Cormaca McCarthyho. Není sice tak epický a výpravný jako on, ale atmosféru má srovnatelnou - to myslím samozřejmě jako jeho plus. Leckomu asi nebude vonět jeho evropská pomalost a neakčnost, zkrátka klidné dějové tempo, a bude se při jeho sledování nudit, mně však sedl perfektně, poprvé i podruhé. Byla to velice příjemná změna stylu v mém zahlcení hollywoodskou produkcí. (27.09.2013)

Jo tohle já můžu! Úžasný Horor!! Špinavá, temná, dusná Atmosféra! Všude Slunce a Prach.. Dochází voda.. Pomalu žádní Lidi..Chodí se a hledají zásoby.. Pak se natrefí na Bandu Hajzlů, kteří dokáží znepříjemnit Život i v takovém Hnusu! Němci se opět Předvedli!.. Žádná amatéřština.. Dávám + za výrobu Molotowu..! A Tomáš byl fakt Frajer.. Měl odvahu né jak její Zbabělý Manžel! (05.07.2012)

Vyprahlou mrtvou krajinou jede jen jediné vozidlo, ve kterém se, na poslední kapky benzínu, snaží Marie, Phillip a Leonie dojet aspoň k další benzínce, kde možná najdou palivo na další cestu. Nebo vody. Nebo trochu jídla. Naleznou zde ale také dalšího přeživšího, Toma - a společně se rozhodnou dojet do hor, kde by mohli najít útočiště před všespalujícím sluncem. Zde ale padnou do pečlivě připravené léčky... Postapokalyptické filmy mám hodně moc rád, a filmy jako Postman, Book of Eli či Cesta patří k mým nejoblíbenějším. Hell si z předchozích bere to nejlepší, a pokud překousnete jeho lacinost, kdy se většina filmu odehrává v oslepujícím slunci či naopak temnotě, budete se bavit. Sice mne první polovina filmu (hledání v troskách něčeho k snědku či vypití) bavila o několik řádů více než polovina druhá (boj o přežití), ale i přesto jsem se ani na vteřinu nenudil, ba naopak. Hodně kvalitní příspěvek z germánských filmových vod ... (14.05.2012)

Druhý film režiséra, německá produkce, velké ambice a postapokalypsa? Pro předsudečně přechytračené diváky zdánlivě nekompatibilní hodnoty, ale v konkrétním případě snímku "Hell" vše do sebe dobře zapadá. Zdejší svět je (v rámci fikce) vnitřně kauzální a tedy ne jen snůška volně poskládaných nesouvztažných, či přímo si protiřečících motivů jako v pseudo-komiksových slátaninách "The Book of Eli" či ke své smůle nedotažených titulech jako "Stake Land". Navíc nápad se světem, který se ve dne mění ve výheň utváří osobitou atmosféru i zavdává k působivé vizuální stylizaci. Na jednu stranu se lze do snímku obouvat kvůli evidentní inspiraci McCormacovou "Cestou", ale nutno ocenit důsledně naplňené odlišení vůči předobrazu. Ono odlišení spočívá v důrazu na ženskou a mateřskou stránku oproti maskulinní a otcovské. Vedle péče o dítě, přesněji řečeno mladší sestru tak do vyprávění vstupují také genderové motivy. V tomto ohledu je pak pozoruhodné, jak vyprávění prostřednictvím hrdinky ohledává maskulinitu i feminitu. Muži tak jsou vyobrazení jako pudově jednající grobiáni, v krizových situacích nepoužitelní slaboši, maminkovští mazánci bez vlastní osobnosti nebo v poslední řadě ti vzácní, kteří jsou maskulinní v tom správném a ideálním světle, tedy coby opory v případě nouze a rovnocenní partneři v ostatních okamžicích. Podobně jsou i ženy prezentované jako "dívky v nesnázích", fanaticky panovačné matky, ale také v ideální podobě jako aktivní hrdinky, které se dokáží o sebe postarat. (28.10.2012)

Ačkoliv byl Ronald Emmerich jedním z producentů snímku, Výheň svou prezentací naší budoucnosti připomíná spíše Cestu než Den poté. A to nejen proto, že v Emmerichově filmu přichází doba ledová, kdežto Výheň, jak už název napovídá, představuje spíše rozpálené peklo; tím hlavním rozdílem je fakt, že v Fehlbaumově díle se jedná o budoucnost postapokalyptickou, která notně připomíná Hobbesův přirozený stav popsaný v Leviathanu. (Tedy systém lidského života bez existence státu, kde funguje boj všech proti všem.) Inspirace Cestou je zjevná především v pasáži, kde se jedna starší žena zmíní o dobytku (kdo viděl, pochopí), paralely se ale dají najít i s jinými filmy. I proto budou možná ti, kteří od Výhně budou čekat něco originálního a překvapivého, zklamáni. Jako relativně nízkorozpočtovému (3 miliony euro) zástupci žánru se mu ale kvůli působivé, byť pro někoho možná přesvětlené, vizuální stránce, kvůli realisticky vypadajícímu prostředí a kvůli snaze nepojmout snímek jako prostou vyvražďovačku nedá moc co vytknout. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (03.07.2012)