Valmont

Asi poprvé v kariéře co Miloš Forman tvrdě narazil. Valmont není špatný film, ale byl natočen rok po Nebezpečných známostech Stephena Frearse, kde hrála Glenn Close, John Malkovich, Michelle Pfeiffer, Keanu Reeves a Uma Thurman. To je bohužel nesrovnatelně hvězdněji obsazený identický film, což je v Hollywoodu smrtící. Kostýmy Theodora Pištěka jsou úchvatné a oscara si rozhodně zasloužili. Hvězdami se Valmont nevyrovná Nebezpečným známostem, i když ... Pro mě osobně jsou Colin Firth a Annette Bening v postavách Valmonta a markýz de Merteuil lepší než dvojice Malkovich-Glenn Close. Možná je to jejich věkem, protože jsou mladší minimálně o 10 let než oba druzí jmenovaní a do filmu se to lépe hodí. I přes kvality těchto dvou a hromadu známých vedlejších herců je Formanův Valmont horší. Možná je to tím, že jsem ho viděl jako posledního z celé trojice právoplatných adaptací (ano jako nejlepší adaptaci Nebezpečných známostí je pro mě úplně ta nejnovější verze Velmi nebezpečné známosti). Třeba se to časem změní, ale i tak Forman dokázal, že zvládá i velké historické kostýmové drama. (18.02.2007)

Hned z názvu je patrné, že Forman chytil svou knižní inspiraci za správný konec. Už někdy v raném dětství jsem se prostřednictvím tohoto filmu seznámila s jednou ze svých nejdražších literárních postav a zároveň jednou z nejživějších a nejvíce provokativních, tedy s vikomtem de Valmont. Na dlouhá léta mě poznamenala scéna laskání Ceciliiny zadnice. Dnes si konečně dokážu všímat i jiných věcí a především jsem si všimla, že je toto adaptace jen velmi volná, poněkud shovívavá a hravá. Nechybí formanovský humor a trapné momenty. Jsem zvyklá, že Forman, respektive jeho scénáristé, nakládají s předlohami po svém a opět mě to velmi bavilo. Jediné, co vážně nemohu skousnout je v tomto zpracování postava paní de Tourvel. Meg Tilly se k ní typově vůbec nehodí, je příliš povolná a scénář je k ní moc laskavý. Naopak překvapivě dost nemilosrdně zachází s markýzou de Merteuil, což mě skoro rozplakalo. (20.11.2008)

Celý problém je v tom, že Frears točil Laclosovy Nebezpečné známosti, zatímco Forman Formanova Valmonta. Podobnost příběhu tu sice je, ale oba filmy jsou vlastně úplně o něčem jiném. Valmont z původních Nebezpečných známostí je cynicky svůdník, který je za zpáchané zlo potréztán, pravda skrze to, že nedokáže být ani ve zlu dokonalý a tudíž citově nezranitelný. Oproti tomu Formonův Valmont je hrdina, který se svojí otevřenou morálkou staví proti společenským zvyklostem a je za to společností zavržen a zničen. Pokud jde o mě - mám radši Laclose, ale je vlastně nefér oba snímky srovnávat. (13.06.2004)

Formanovy - Nebezpečné známosti, mám raději než pozdější - Velmi nebezpečné známosti - hozené do moderního hávu. Paradoxně ten klasicismus je mé divácké duši bližší než moderní zpracování ze soudobé univerzity. A v tom je asi ten rozdíl. Zatímco je málo slečen co na škole nepřišly o panenství a bere se to dnes jaksi samosebou.. Vždyť studia to jsou dnes volnost, chlastačky a sex...jo a učení. V osmnáctém století však přijít o panenství a být z urozeného rodu se mohlo rovnat naprosté pohromě. Snad proto mne Formanova verze bavila víc. Ještě se musím poohlédnout po verzi Frearse, kterou jsem nikdy neviděl a od které mne stále odrazuje přítomnost Glenn Close, kterou zkrátka nemusím... * * * * (13.12.2013)

Tak, dilema bychom měli vyřešené, teď se pojďme najíst! Není pravda, že je Valmont chladný film bez humoru, jen nenechává pauzy na smích. A zbývá i dost místa pro hořkost. Čtvrt století po premiéře nemá smysl řešit, že film byl uveden téměř souběžně s jinou, úspěšnější (podle mého horší) adaptací téhož románu - to jsou už jen prázdná slova. Nyní má smysl řešit ten film sám o sobě. A jako takový je velmi dobrý. Forman zvolil uvolněnější tón, takže na pohled působí měkčeji než Frears, ve skutečnosti ale právě ta uvolněnost vypráví o zkaženosti doby víc než nekonečná nepříjemná křeč, kdy nevěřím, že by ti lidé takto chtěli žít - mnohem víc jsem chápal zahálku a požitkářství Formanových postav. (13.12.2012)