Michael

Film inspirovaný životy J. Fritzla, W. Priklopila a dalších slavných Rakušanů posledního desetiletí, kteří udělali pro zviditelnění své země víc než všichni politici. Markus Schleinzer sice kopíruje Hanekeho styl, a dokonce po něm pojmenoval i svého hrdinu, ale to vůbec nevadí, proč měnit něco, co tak skvěle funguje. Brilantní snímek, který krásně cynicky a bez emocí ukazuje, co se děje za zdmi zdánlivě obyčejného domu. Film, z kterého mrazí, a končí přesně v tu nejvhodnější vteřinu. (10.07.2011)

Dobre všetci vieme o čom film bude, už keď si ho púšťame. A celý čas "vieme" a sledujeme Michaelovu každodennosť. Ale za akým účelom bol tento film natočený? Pre koho? Nesúdi, nehodnotí, nie je to dokument, tak čo je to teda? V Rakúsku (a vlastne aj inde) sa odohrali tieto svinstvá. Načo točiť o tom filmy? A keď už, tak nech sa s tým vo filme snažíme vysporiadať a riešiť to! (07.04.2013)

Celou dobu jsem si říkal, že je to velice dobrý hanekeovský art, doplněný o estetiku ošklivosti (prostředí, hlavní postava), ale pořád tomu do Hanekeho hodně schází. Navíc jsem pořád tak nějak tápal, jak by se to mohlo dále vyvíjet. Avšak posledních patnáct "zauzlovacích" minut naplněných hodně černou ironií mě přesvědčilo, že Schleinzer to měl sakra dobře promyšlené a je velmi nadaným žákem. (13.06.2012)

Prolixní děj, rigidní kamera, místy splín. Režisérovi zřejmě šlo o to, aby si divák dokreslil pokračování neřestných situací, nicméně ve mně to vyvolávalo spíše opak. Film se veze v mírném duchu a o nějakém mrazení nemůže být ani řeč. Téma je sice znepokojující, avšak můj pocit z něj je takový, že kluk je jen nedobrovolným hostem v domě osamělého muže. Zpočátku si divák může myslet, že desetiletý Wolfgang je synem Michaela, až poté zjistí, že to je jinak. Je ušlechtilé nechat na divákovi, aby si domyslel, zda kluk přežil či nikoliv, jenže ho staví do role rodičů, kteří nevědí, zda jejich unesené dítě žije nebo je mrtvé. (03.12.2016)

Hodně komentovaný autorský film Markuse Schleinzera, který se měl skutečně o co opřít. Kromě známých reálií poslední doby a estetiky Michaela Hanekeho, to může být i román Johna Fowlese "Sběratel" (1963), který vychází z podobné akční situace (použití někoho jako katalyzátoru pro své temné cíle). Dalším momentem je fenomén nacismu, který v Rakousku propukl nečekanou měrou, a po válce zase (ne)čekaně zmizel - kam zmizel? co čeho se převtělil? Schleinzer se tedy postaral nejen o vysoce efektivní režii, ale i jeden nejlepších scénářů posledních let. Na Michaelovu smrt jsme připraveni, ale stejně tak i na možnou smrt jeho "chráněnce" (viz Fowles). Ostatně nemůže to jít tak dál věčně! Nebo může? Nebo tomu tak někdy je? Nebo tomu je tak právě teď?... Kdo dává pět hvězd, nemůže se mýlit. (26.02.2015)