Lásky jednej plavovlásky

Menšík v nové vlně? Kdybych neviděl, neuvěřím. A kupodivu to funguje. Scénka s objednáváním vína mě úplně odbourala. Pokud jde o vše ostatní, naprostá dokonalost. A (ne)herecké orgie s guru Šebánkem, bábou Ježovou, jejich synátorem Pucholtem, ke slovu se dostanou i pánové Vostrčil a Kolb. Chudák holka, tohle je na.jednu plavovlásku s briliantovým prstenem za pět korun opravdu příliš. (02.07.2011)

Typická Formanova tragikomédia, na ktoré sa snažia v súčasnosti nadviazať všetci českí režiséri (tu viac, tu menej úspešne). Úvod na zábave patrí k najkomickejším scénam v českej kinematografii. V skutočnosti ale ide skôr o dosť smutný príbeh, keď mi na konci bolo hlavnej hrdinky dosť lúto. Tento film si treba časom pripomínať, podľa toho, koľko sa medzičasom dozviete o komunizme, Formanovi a atmosfére vtedajšej spoločnosti. (15.02.2007)

Geniální Formanova hořká komedie. Jedinečné, komediální a mrazivé zároveň odkrývání lidských povah a charakterů. Celý film se jakoby rozpadá na dvě větší epizody, tj. Na bále a U Mildy. Za doprovodu známé zlidovělé, ale skvělé odrhovačky (znám ještě pár slok, ale ty by se mohly zpívat až po určité hodině) se odbydou úvodní titulky a pomalu se dostáváme do duší tehdejších puberťaček, které snějí o svých prvních láskách. Osamělé, odkázané na čtyři šedé zdi a soudružku vychovatelku hledají alespoň trochu něhy a teplé lidské lásky. Scéna na bále je výtečná a nabytá legrací. Neodolatelně rozkřípaný orchestr, nesmělé dívky a nejistí záložáci. Fenomenální Vladimír Menšík, který jednoho z nich stvárnil, mezi ty dva neherce, které nikdy předtím neviděl, dokonale zapadl a byl jedním z nich. Postupně se dostaneme k legendární erotické scéně, která v tehdejší době určitě vzbudila určitý rozruch a v posledních pětadvaceti minutách se přemístíme k Mildovým rodičům domů, kde exceluje Josef Šebánek. "Lásky jedné plavovlásky" jsou stále aktuálním filmem, protože lidské povahy se nemění. Nadčasový skvost pro všechny, které něco takového prožili a nejen pro ně. Miloš Forman byl vždycky umělec se vším všudy, scéna otevírání kufru s hymnou v pozadí vlastně shrnuje myšlenku celého filmu do jediné půlminutové scénky. (02.08.2007)

V poradí druhý, z celkovo - troch celovečerných československých filmov, ktoré Forman nakrútil, sa vyznačuje, najprv t-r-a-d-e-m-a-r-k-o-m spočívajúcim so scénou s tancovačkou v davových scénach, kde sa len menia postavy a lokácia, ešte k tým postavám, opäť stretávam - Vladimíra Pucholta, ALIAS ČENDU z Černého Petra, t.j - predchádzajúci film. Tentokrát poplietol hlavu, krásnej blondíne, Hane Brejchovej, ktorá sa neskôr odhodlá navštíviť rodičov sukničkára / pianistu, čiže Milda ( Pucholt ), s ktorým sa zoznámila na akcii, kde ju zvádzal, tesne pred tým bola Andula ( Brejchová ) s dvomi kamarátkami v spoločnosti troch vojakov na čele s p. Menšíkom, ktorí sa dvorili týmto naivným slečnám. Charakterizoval by som to jednoducho, Brejchová - predstavuje plavovlásku a jej lásky, t.j - napočítal som, okrem Mildu, ešte jedného motorkára, ktorého poslala k vode, vojakov, nie, lebo aj tak k ničomu nedošlo. Opäť som sa kochal vynikajúcou, autentickou brilantnosťou v scéne po príchode k Mildovým rodičom, ktorí absolútne nechápu, čo sa deje. Najprv sa z nej, jeho matka snaží vypáčiť, čo je zač, že otec, je o niečo zhovievavejší. Najlepšie vidieť, keď ráno príde Milda domov, a uvidí cudziu ženu vo svojej posteli, tak začne na vôkol seba trúsiť uštipačné hlášky a poznámky... Excelentná domáca scéna. Vidím mierny posun vpred v zobrazení svojej témy. Príliš veľa žien na meter štvorcový... Taktiež všetká česť spracovaniu pomocou obrazu, cez dvorného kameramana, p. Ondříčeka, či a najmä, trefný scenár, najsvätejšej trojice - Forman, Papoušek a Passer. Krása ! (27.06.2016)

Andula je jako vyplašené zvířátko s velkýma očima. Naivní slečna, která stále tápe a hledá, která prostě jen touží po tom, aby ji měl někdo rád. Jenže to je těžké… Sny jsou jedna věc a skutečnost druhá. Milda není žádný princ na bílém koni, ale prostě obyčejný kluk („ucho“), který sám neví, co chce. A ona? Schoulená na posteli, s úsměvem na rtech vypráví. Její slova možná říkají pravdu, ale poněkud upravenou. Všichni jí mohou závidět… Můžu se celou dobu smát, ale přesto tu bude přítomná hořkost. Jedna ztracená světlovláska a omezenost jistých lidí… To bylo před čtyřiceti lety. A teď? Doba se změnila, naše rozhovory se změnily, jen ty citové zmatky pořád zůstávají stejné. Láska (nejen) pro plavovlásky. (11.01.2008)