Štyri muchy na šedom zamate

Existuje už jen pár filmů od Argenta které jsem neviděl a toto byl jedním z nich. A je to sakra škoda protože tohle možná považuju za jedno z nejlepších Giallo vůbec. Je tu sice pár klišé a divné obsazení v podobě Spencera. Ale film je dostatečně napínavej, má dobrou atmosféru a dobrý scénář. Do konce filmu jsem nevěděl kdo je vrah. Finální scéna je vrchol filmu a je natočená parádně. Méně známe giallo ale o to zábavnější. (28.07.2018)

5/10 Priemerné giallo od majstra. Má to svoje momenty, i keď vizuálnych hier je tu pomenej (hlavne záverečná scéna), pointa je tiež ok, no to množstvo wtf a akože "vtipných" momentov je tu aj na Argenta priveľa. Neviem, či sa mi niekedy tento kultúrny šok podarí prekonať, ale aj po rokoch pozerania Argentoviek tomu nerozumiem. Čerešničkou na torte je Bud Spencer. (07.06.2015)

V roce 1971 sice Argento teprve nabíral formu, ale to neznamená nic horšího, než že jeho tehdejší filmy byly pouze nadprůměrné a nikoli mistrovské. Čtyři mouchy na šedém sametu lze směle hodnotit jako povedené giallo, které se ovšem nejspíš nebude líbit a.) lidem, kteří na detektivkách / kriminálních thrillerech oceňují hlavně důmyslný postup při odhalování vraha a tudíž nemají rádi náhody, absurdní dějové twisty a vyšetřovatelské metody z říše sci-fi b.) elektrikářům a vůbec všem, co chápou, co je to střídavý proud. (08.04.2013)

Mám sice raději trilogii o Matkách či krvavější Tenebre, Phenomenu nebo Děs v opeře, ale první Argentovy filmy mají neodolatelné kouzlo. Byť se dvoukřídlý hmyz objeví ve filmu několikrát, až při klíčové scéně divák pochopí, proč název filmu obsahuje čtyři mouchy. Jsem asi hodně špatný detektiv, ale mně se vraha odhalit nedařilo až do doby, kdy už bylo pro hlavní postavu pozdě. Argento šetří gore efekty, o to více klade důraz na atmosféru a kameru. Ta se zaměřuje jak na detail - oči, kočka, větve, jejichž rozhýbání větrem věstí příchod hrozivých událostí (jak později Argento několikrát zopakoval), tak, jak je pro režiséra prvních filmů typické, rozbíjí klasickou kompizici obrazu (což bylo dotaženo v Temně červené) - padají pravidla zlatého řezu a výsledné zobrazení vzbuzuje podivný neklid. Některé scény mají neuvěřitelné napětí, na příklad služebná čekající v parku na vraha, jehož se rozhodla vydírat. Připomene scénu z ptáků, kdy hlavní hrdinka čeká na lavičce před školou, kouří cigaretu a za jejími zády se postupně usazují ptáci. Zde najednou zmizí lidé, ochladí se, zvedne se vítr, přichází večer, zamčená brána a kroky smrti. Jedinou výhradu mám k hudbě jinak výborného E.Morriconeho. Nebyla špatná, ale občas příliš připomněla mistrovy fláky pro westerny. Goblin by mně tu sedl lépe... (24.03.2012)

Občas nuda, trošku mi vadil výkon Brandona, protože byl jedinou osobou, o kterou jsem nebyla schopna se ani náhodou bát. A to je poněkud na pováženou, když se kolem hlavního hrdiny dějí prapodivné věci, hynou jeho známí, ale já mu prostě ani vteřinu nevěřím, že by mohl mít strach. Snad kdyby v hlavní roli byl nějaký alespoň průměrný herec, byla by situace jiná. Ale naštěstí kolem Brandona bylo spousta dobrých herců, kteří pozdvihli toto místy značně nelogické dílko na průměrný film. Trapně vyzněla postava pošťáka, ale Mariellův homosexuální detektiv byl skvělý, včetně drobné inspirace v poručíkovi Columbovi a jeho vozidle. (20.02.2012)