Ernest a Celestína

I kdyby by místní uživatelé napsali dalších tisíc komentářů opěvující antirasismus, antixenofóbii a co já vím ještě, stejně nezakryjí, že vztah myšky a medvěda je nenormální a nezdravý. Však si povíme něco o předsudcích, až komentátorům jejich ratolesti představí nějakého vola, krávu, nebo přinesou slepici a řeknou: tatínku a maminko, tohle je můj životní partner, jen on a nikdo jiný! (28.12.2013)

Film o předsudcích, o strachu z neznámého a o zdánlivé nemožnosti soužití dvou skupin je silný ve své jednoduchosti a přitom je aktuálnější než kdy předtím. [==] Asi by bylo na místě zdejší (trochu zmatené) informace uvést na pravou míru. Film měl premiéru v roce 2012 v původním francouzském znění (Wilson, Brunner ad.), po úspěších na zahraničních festivalech byl zakoupen i do americké distribuce. Na začátku roku 2014 vznikla anglicky mluvená verze (Whitaker, Foy ad.), a přestože film s rozpočtem téměř 10 milionů eur komerčně příliš úspěšný nebyl (informace o výdělcích se různí - mezi 5 a 9 miliony dolarů), vysloužil si v témže roce, tedy 2014 oscarovou nominaci za nejlepší animovaný film. (22.06.2015)

Žily byly dvě sociální skupiny, které se nejen nenáviděly, ale vrozenou animozitu ještě cíleně pěstovaly u svých dětí. Medvědi jsou známí zejména tím, že systematicky vyvražďují myši, myši potom šíří nemoci a dělají vše pro to, aby vyhladily rod medvědů. Tak to je, tak to bylo, tak to bude a běda každému, kdo to chce nejen zpochybnit, ale i nad tím jen uvažovat. Dávné uspořádání světa funguje u myší i u medvědů tak dlouho, dokud se nevyskytnou pochybovači tam i onde. Když se potkali dva, svou uměleckou podstatou mezi pragmatiky, vyděděnci obou druhů, pradávná rovnováha byla narušena tím nejhorším, co se upřímné nenávistí může stát, upřímným přátelstvím. Od setkání Ernesta a Celestine myši a medvědi začali mít společného víc, než jen počáteční písmeno druhového označení. Viděno během Challenge tour 2015 Speciál: Filmový lov (06.06.2015)

Kouzelný animovaný příběh o myšce Célestine a medvědovi Ernestovi, natočený ve francouzsko-belgické koprodukci podle populární knižní série Ernest et Célestine od Gabrielle Vincent z roku 1982, mají na svědomí již kdekomu známí autoři bláznivé Paniky v městečku. ~/menší spoilery!/ Jejich zatím poslední počin konfrontuje svět medvědů s podzemním světem obývaný myšmi, přičemž obyvatelé obou pohádkových světů se vzájemně nesnášejí. Protagonisty jsou malá Célestine, která nevěří, že VŠICHNI medvědi jsou zlí, jak jim od malička vtloukávají do hlavy. Naopak věří na kamarádství mezi medvědem a myší. Neobyčejný příběh o síle přátelství začne v momentě, kdy hladový Ernest objeví v popelnici spící Célestine a rozhodne se ji nesežrat. Je to starý dobrák, trochu bručoun, neúspěšný muzikant, žije na okraji společnosti v chaloupce v lese. Také Célestine, která chce být malířkou a ne zubařkou, jak se od ní očekává, se stane souhrou okolností psancem a spolu se svým o chlup větším zvířecím kamarádem je na útěku před policejními orgány. Sledujeme příběh plný dobrodružství a akce, ale zároveň i komiky a úsměvných a dojemných situací. ~ Další rozměr, byť se jedná o pohádkový příběh (nejen) pro děti (pozor, ne pro ty nejmenší!), lze spatřit v akcentování škodlivosti xenofobie. Na tomto snímku je příjemné, že autoři svého (malého) diváka nepodceňují. Ač ostentativně nepoučují, mnohá "poučení" divák stejně podprahově vnímá. Vyhrocené finále, v němž sledujeme dva paralelně se odehrávající děje, už jen jaksepatří uzavře příběh nejen o síle přátelství, ale i o škodlivosti předsudků a o cestě za svým pocitem a názorem i přes většinový odpor komunity. ~ Pokorný, ručně (a především s láskou) animovaný nezávislý počin Ernest et Célestine je protipólem americkým počítačově vyráběným trhákům, navíc do pastelových barev laděná animace, inspirující se ilustracemi z dětských knížek, je skutečně povedená a spolu se zvolenou hudbou a příběhem pohladí na duši. (07.08.2014)

Medvědi a myši nejsou znepřátelení tolik jako Montekové a Kapuleti, spíš se vzájemně ignorují a do svých dětí vtloukají nedůvěru k těm druhým, protože hladový medvěd sežere na co přijde a nejradši má syrové malé myšky, zatímco myš je vlezlá a když člověk (pardon, medvěd) přijme jednu, přijde jich tisíc. Stejně tak vztah Ernesta a Célestine v sobě nemá erotický náboj jako u Romea a Julie. Ale podobně jako u Shakespeara spočívá i zde hlavní téma v odsouzení předsudků. Druhým tématem je pak právo zvolit si vlastní životní cestu, protože každá myš přece nemusí být zubařkou a každý medvěd právníkem. To všechno je dětským divákům (a snad nejen jim) podáno nenásilnou a poetickou formou, ke které přispívá i výtvarné řešení založené na jednoduché kresbě jakoby někde mezi Jiránkem a Renčínem. A scéna, kdy malířka Célestine a houslista Ernest spolupracují na vytváření zimní krajiny pomocí barev a tónů - to už se blíží čisté poezii. (15.11.2012)