Filosofové

....raději o tři hodiny dříve, než o minutu pozdě....... Je to plné citátů, ale těžkých citátů a rčení. Teorie rozjeté tramvaje a možné výhybky mě dostala. CITÁT - Nenechte se oklamat počty, tak jako tak, je to vražda......... Otázka je jasná - jaká profese je důležitá pro přežití lidstva. Ale není to tak jednoduché. Máte dvacet jedna lidí a do bunkru se jich vejde jen deset. Musí jeden rok přežít. A hlavně někdo musí vybrat těch deset, určených k přežití. Jaké profese jsou důležité? Jaderný fyzik, senátorka, zmrzlinář, elektrikář, harfeník, biofarmář, operní zpěvačka, realitní makléř, astronautka, domovník, vojanda nebo třeba....básník? CITÁT - Do bunkru bychom ho nevzali........... Čekal jsem, že těch 365 dní bude delších, ale nic není tak, jak to vypadá a výběr je prostě sázka do loterie. Mýliti se je lidské.Pak to konečně vše skončilo a to je teprve začátek. CITÁT - Jsem divoká karta........ Jde o úhel pohledu a ten má každý člověk jiný. Důležité je přežít a rozmnožit se. CITÁT - Kdo hlasuje pro mě?....... Příběh je rozložen do několika lokalit a skupin. Divák se nestačí divit, jaké nové skutečnosti vyplouvají pod tíhou atomového výbuchu. CITÁT - Ta logika smrdí sračkami........ Vybrat deset lidí z dvacetijedna podle oboru a zkušeností je velké terno. Až tento film uvidí básníci, asi budou nasraní. Co mi na příběhu vadí, je příšerný hudební doprovod. Tady chtělo něco svižnějšího a v některých scénách smutnějšího. Tahle jednotvárná hudba je nevýrazná. Filosofie není morálka a i logika má své hranice. Čím hlouběji pronikáme do vztahů (sex) příběhu, ničemu se nedaří (rozmnožování). Každý má své hranice. Dá se to na počátku poznat, CITÁT - Lidé mají konstrukční vady........ Tak hurá do dalšího kola a bez kašlání. A to nejste jen květinář. Víte, mám svou úvahu - tolik lidí a takový výběr si žádá klidně pětihodinový příběh a nikdy se nic nedořeší a tak je velká škoda toho podivného konce. Tady tvůrcům nějak došel dech a nebo nejsem filosof a nepochopil jsem, co tím básník chtěl říci. Ale i na tu hudbu a konec je to nadprůměrný a zábavný a poučný příběh. CITÁT - Podle svého vědomí a svědomí......... (20.11.2014)

Ach, filozofie, ty proradná, v životě tolik užitečná vědo. Skupinka náctiletých pseudointelektuálů v čele s panem učitelem, který je asi tak trochu blázen a sociopat, nám předvádí, jak se dá báječně zabít poslední středoškolské dopoledne na tropickém ráji pro privilegované smrady. Což takhle střihnout si pár nesmyslných experimentů a rozjímat nad nejhlubšíma hlubinama lidské duše a nad chladnou logikou, která nás všechny neovladatelně zachvátí na pokraji záhuby? A což takhle protkat to celé jen těžko uvěřitelným, iracionálním chováním celé skupinky ať už vevnitř či vně oněch experimentů? Že Vám ani tohle nestačí? A co kdybychom to celé posypali skupinkou mladých, krásných a dokonale vysportovaných lidí, z nichž, pana učitele nevyjímaje, nikdo nemá na těle ani gram tuku? Vše a ještě mnohem víc Vám totiž tento skvost americké kinematografie nabízí! A pokud by se mezi Vámi přece jen stále našlo nějaké zatoulané štěnátko, které by si cestu k tomuhle kousku nedokázalo najít, tak vězte, že nechybí ani ona pomyslná třešnička na dortu v podobě grandiózně retardovaného finále. Skoro si až člověk po shlédnutí říká, jestli on náhodou pan rejža nebyl filozof. (07.03.2014)

Filozofická koverzačka bez jasného cíle. Průběh filmu je docela stravitelný, chvílemi je to skoro skoro až dobré. Bohužel závěr je úplně o ničem a tak film působí jako takové letní rozptýlení, které vyšumí, jen co se objeví závěrečné titulky. Koukatelné to je, ale prostě v rámci žádného žánru mě to ani zdaleka nestačí. (25.06.2014)

S nápadem bych problém neměl ten mě udržel v postřehu a u filmu jsem se tak vůbec nenudil. Bohužel film naprosto podkopává poslední třetina a to opravdu hodně a a ten závěr to pohnojil úplně nejvíce. Mohlo to být tedy lepší a trochu více vygradované, z nápadu se dalo vytěžit víc. Takto průměr hodně slabé tři hvězdy. (31.12.2014)

Moc hezký vizuál s povedenou hudbou stejně nedokázaly zastřít nefungující dramatizaci celého konceptu. Samotné filosofování o výběru poloviny lidí ze skupiny (z hlediska logiky, morálky, etiky či prostých sympatií), kteří by se ukryli v bunkru před atomovou apokalypsou a obnovili pak lidskou rasu / civilizaci, bylo přinejmenším zajímavé a už z principu stálo na umělém vykonstruování, ovšem i tak se překroutilo do podivného, protáhlého "romantického" patvaru. A tu závěrečnou "pointu" vztahu mezi učitelem a žákyní jsem si v klidu nechal uniknout. (27.10.2015)