Why Do We Need All The Brass Bands?
Obsahy(1)
Tato povídka patří k filmu Konkurs. Hudební fejeton KDYBY TY MUZIKY NEBYLY vypráví o dvou dechových kapelách, Kmochově hudbě Kolín a Dechové hudbě ZK Veřejného požárního útvaru Kolín, které se připravují na II. Kmochův Kolín... Formanovi se podařilo najít vynikající představitele muzikantů ze staré školy a ukázat kontrast jejich vztahu k dechovce a toho, jak k této hudbě přistupuje nejmladší generace. Snímek je součástí první samostatná režijní práce Miloše Formana, filmu KONKURS, který je složen ze dvou hudebních fejetonů. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (49)
Nebudu si na nic hrát. Tohle mě prostě moc neoslovilo, i když alespoň na ten průměr si to podle mě sáhne. Jsou zde dobré momenty, především v celém tom herecky nehereckém podání, kdy Jan Vostrčil je prostě skvělý a musím uznat, že hudebně skutečně budete mít pocit, že to je dobré a že to není jen nahrané. ()
Vážně rozmlouvající Jan Vostrčil jako dirigent k mladému hudebníkovi Vladimíru Pucholtovi to byla asi nejlepší scéna tohoto filmu, který se však všude uvádí pod názvem Konkurs, rozdělen do dvou povídek-fejetónů, kde si myslím že o stupínek výš je přeci jenom ten samotný Konkurs-výpověď mladých o jejich vztahu k hudbě jako takové z divadla Semafor. Stále pěkný takový malý ironický film, dechovku sice moc nemusím ale v tomto filmu mi vůbec nevadila a dokonce jsem si ji rád poslechl. Jedna hvězda samozřejmě patří po právu triu autorů Forman-Ondříček a Passer. Druhá za dva skvělé herecké výkony Vladimír Pucholt a Jan Vostrčil které táhli celým filmem. A ta třetí třeba za Kmochův orchestr a za písně "Kolíne Kolíne" a za titulní nesoucí název filmu. Skvělý spíše než na film bych to viděl na takovou malou reportáž z takového hraného dokumentu. Za 3,5/5*. ()
Dechovku považuju za zlo, ale tady je použita skvěle - jako něco, co rozděluje ale i spojuje generace. Jan Vostrčil je opravdu fascinující. ()
Jan Vostrčil v roli dirigenta se svejma hláškama pobaví, ale to je tak všechno. Vzhledem k tomu, že tento snímek trvá pouze půl hodiny, tak se tam našlo tolik nudnejch míst, že je to hanba. Je z toho znát ten Formanův styl, kterej se později víc projevil ve filmech Hoří, má panenko nebo Lásky jedné plavovlásky, ale tohle jeprostě jenom takovej pokus... 40% ()
Formanovské základy jsou zde již patrné, i když (stejně jako v případě "Konkursu") se pan režisér a stejně tak i parta okolo něj teprve rozehřívali a brousili si nástroje na "Černého Petra". Jan Vostrčil a příjemná atmosféra zaručují příjemnou podívanou i po letech. 70%. ()
Ivan Martin Jirous: "Dechovka je základ undergroundu" Bodka ()
75% - Tento film je oslavou dechové hudby a muzikantů, kteří ji provozují. Líbí se mi, že se v něm střetávají dvě pravdy mezigeneračního konfliktu, a divák má prostor zapřemýšlet si o nich. Naznačuje se zde pomalý úbytek muzikantů-nadšenců. Těch, kteří, berou muzicírování jako ideál krásy a hrají z lásky. No a na druhé straně tu máme dva mladé, co kromě hudby mají jiné životní cíle a zájmy, a amatérské hraní berou jako finančně lukrativní hobby. Pokud bych měl připojit svůj názor, jako názor profesionálního muzikanta, má pravda je uprostřed. Zbytečně hrdý a autoritativní postoj zasloužilých nadšenců (Vostrčil hraje jaxepatří) spíše odrazuje mladé lidi od sdílení jejich vášně pro hudbu. Ale jako pro každou lásku, i pro lásku k hudbě by člověk měl umět něco obětovat, jinak pro něj ona vášeň po čase ztratí cenu… A obětovat ideálu část svého pohodlí, to mezi mladými není „in“ ;o) ()
Formanovu rannou tvorbu zbožňuju (a vlastně i tu ostatní), ale zde to ještě není úplně ono. Respektive je to ono jen místy. Neherci jsou zde naprosto úžasní, zejména oba hlavní dirigenti, ale na můj vkus mohli dostat víc prosotu, na úkor dechovky. Té je zde totiž až přespříliš. Na druhou stranu se mi líbí, že to co zpočátku působí jako sled záběrů, jež spojujjí jen hlavní postavy, se postupně nakonec ohne do solidní pointy, přičemž zejména závěr snímku zdobí to co je na Fromanových českých filmech tak skvělé. Závěrečná tancovačka je pro Formanovu tehdejší tvorbu typická, kombinace nejrozmanitějších neherců převážně důchodového věku se scénářem funguje natolik dobře, že stírá hranici mezi dokumentem a inscenovaným filmem. ()
ať jsem koukal, jak jsem koukal, prostě jsem na tomhle "hraném dokumentu" neshledal nic zajímavého... zdlouhavé, nudné. přimhouřím očko a jednu hvězdu přidám z nostalgie jakožto člen Městské hudby Fr. Kmocha... :-) 40% ()
Tradiční začátky Formanovy kariéry spojené s prací s neherci a pohledem do obyčejné společnosti. Prvky, které režiséra provází po celé české období. KDYBY TY MUZIKY NEBYLY je příjemnou návštěvou maloměstské lidové hudby. Škoda jen, že dnes už se podobné zábavy moc nevidí. Nadšené muzikanty, hrající od srdce, všude nahradilo disco z reprobeden. Hlavní oporou filmu je silně expresivní kamera Miroslava Ondříčka a lidová postavička Jana Vostrčila. 60% ()
Dechovka patří k věcem, které opravdu nemusím, ale tady ji rozhodně můžu. Jakto, že je tento film takřka o ničem a při tom tak skvostný? Odpověď je zakleta ve slovech nová vlna, dokument, Forman, Vostrčil. A smysl pro vidění toho, co odchází. A odkud to odchází. Druhým rozměrem tohoto dílka je, že slouží jako generačně konfrontační předehra ke Konkursu. Bezprostřední přechod mezi oběma díly je stejně geniální jako pověstná pauza v úvodu Beethovenovy Osudové. ()
Objevení nehereckého fenoménu jménem Jan Vostrčil, aneb naprosto přirozený pohled na přirozenou lásku k hudbě. Pucholtova jednoslovná role, je přímo skvostná. Nový, filmový pohled do reality nejen dechové hudby startuje tady a teď. ()
Dechovečka mým uším vyloženě nevadí, ale celý tento film je prostě úplně trapný. Díky krátké stopáži diváky sice během sledování neprovázejí sebepoškozovací sklony, ale stejně se ve většině případů určitě nudí jako prase. 30 minut člověk sleduje kecy dirigentů, které jsou provázeny sotva průměrnou hudbou. Sem tam vybafne vtípek. Většina stopáže je ovšem totálně o hovně. Ani moc nechápu smysl celého snímku. V mých očích se jedná o zcela zbytečnou sračku. Děj je o nakouknutí do života muzikantů. Vostrčil je fajn, ale hvězdičku za něj nedám. Vůbec mě to jako celek neoslovilo. Pěknější odpádek. ()
Vzhledem k tomu, že z duše nenávidím dechovku, měl jsem sto chutí dát první polovině Konkursu odpad. Nicméně blekotající Vostrčil byl celkem zábavný... ale i tak byl tenhle film o ničem. ()
Dirigující hysterik Vostrčil je sice príma, ale víc vtipného a zajímavého na tom nevidím. Korunu tomu nasadila závěrečná venkovská tancovačka. Fuj! ()
Měl to být jen doplněk Konkursu, aby to dohromady mělo celovečerní stopáž, ale Ivan Passer náhodou objevil Jana Vostrčila, který celý film (jakož i zbytek Formanovy české filmografie) posunul o úroveň výš. Právě dirigent Jan Vostrčil tvoří základní pilíř celého snímku, ve kterém bizarní scény typu motocyklových závodů se soundtrackem dechové hudby tvoří jen takové úsměvné body velmi jednoduchého příběhu. Byl to malý film, ale pro českou novou vlnu měl nedozírný význam. ()
Jsem přesvědčen, že Kdyby ty muziky nebyly , tak bychom byli v ****** ()
Krásný film a zároveň už zcela hotový Forman. To, jak naprosto mizí hranice mezi reportáží a hraným filmem doslova bere dech. Geniální a přitom prostá pointa... Nesmírně silná atmosféra...Jedním slovem, krása... ()
Brrr dechovka...a jeste k tomu nuda. ()
Taková příprava na Černého Petra. Kromě dechovky a motorek je zde onen rodičovský dialog a rodičovské kázání, ale ještě to nemá tu přesnou soudružnost jako Černý Petr. ()