Hoří, má panenko

On je to vlastně smutný film o tom, jací jsou lidé hlupáci a pokrytci. Musím říct, že až na pár scén jsem se nebavila, spíš mi bylo do pláče, když jsem to viděla. To, že jsou tam neherci, dialogy skoro jak ze života a režisér je Miloš Forman, mě naprosto nechalo chladnou. Pokud po shlédnutí budete chvíli lidi nenávidět, snad se vám ani divit nebudu. (01.02.2010)

Čím víckrát ho vidím, tím se mi líbí více. Kultovní komedie o nevydařeném hasičském bálu, hledání královny krásy a rozkradené tombole. Z daleka to není jen a pouze komedie, ke konci je to dost smutné a chvílemi i zamrazí. Při sledování herecké exhibice neherců a životních dialogů si kolikrát řeknete: "Kde jsem to jen slyšel?". No přece v úplně normálním životě, někde v hospodě, možná že se vám něco podobného také přihodilo. "Hoří, má panenko" je sice posledním domácím filmem Miloše Formana, ale právě zde předvedl svůj režisérský potenciál a upozornil na to, že v Hollywoodu udělá díru do světa. (08.10.2005)

Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš hubu křivou, praví výrok připisovaný Gogolovi, ale současně plně vztažitelný na dobovou odezvu přijetí této nemilosrdné Formanovy komedie současníky její premiéry. Forman nás nenápadně, jakoby mimochodem, uvádí do obvyklého vesnického prostředí lidí a lidiček, jichž je všude dvanáct do tuctu. Pocit všední všednodennosti však začíná velmi rychle oprýskávat. To bodré češství najednou krok za krokem odhaluje své hltavé abyseneřeklo plebejství, svou hlemtavou chamtivost v mezích zákona. Korunou díla je ples a tombola, jež jsou plně a právem vyložitelné jako alegorie tehdejší československé společnosti vstupující váhavě do bazénu konzumismu a nevrlé sebestředně spokojené průměrnosti nesnášející nic, co by ji rušilo. Neherci, ten velký prostředek velkých šedesátých let, propůjčují jinotaji až domáckou důvěryhodnost. O to grotesknější je Formanův výsměšný škleb. Škleb nadčasový podávající nám ruku přes dnes již takřka půlstoletou propast letu let, která uplynula od jeho uvedení. (12.09.2007)

Jeden ze tří filmů, kvůli nimž si Miloš Forman zaslouží jít do nebe. Legendární opus plný situací, dialogů, hlášek a unikátních (ne)hereckých výkonů (stojím si za tím, že i sebelepší profesionální herci by to nezahráli lépe!), u něhož se člověk prostě musí válet smíchy po zemi. A přitom je to tak hluboké, pravdivé a hořké... Jen málo filmů se tváří tak prostě a nenápadně (absolutně banální zápletky, v podstatě žádný děj, výprava, či jakékoliv formální laskominy), přestože jsou uvnitř i navenek neskonale geniální (satirické zrcadlení české malosti a hlouposti je zde dokonalé; postavy a jednotlivé scény jsou k zbláznění vtipné). Je zkrátka znatelný rozdíl, když film o buranech točí intelektuál(ové), a když sami burani (Troška a spol.)... 100 % (05.07.2010)

Pozor, pozor! Vážení filmoví gurmáni, Miloš Forman Vás všetkých pozíva na reprezentačný ples požiarnikov, ktorý sa koná v sobotu, 8. februára 1967. Vstup 8,- Kčs. Hudba, tanec, tombola. Zahrá miestná dychovka. Bude voľba kráľovny krásy a vyznamenanie zalúžilého člena hasičského zboru. Napohľad jednoduchý, banálny príbeh, aj prostredie. Avšak vo Formanovej réžii sa z toho stáva hlboká sonda do duše vlastného národa, podaná naoko humorne, ale s trpkým podtónom. Režisérske schopnosti, nadanie a talent tohto Čechoameričana sú nespochybniteľné. Je, a vždy aj bol, majster svojho remesla. **** (13.07.2010)