Černý Petr

První film Miloše Formana. Dalo by se sice říct, že je to dějově strohé ale přesto to nenudí. Děj v podstatě ukazuje pár dní ze života učedníka samoobsluhy Petra(Ladislav Jakim). Černý Petr je spíš o mezigeneračním nepochopení a to se Formanovi podařilo vystihnout trefně a místy i vtipně. Film hodně povyšují výkony herců nebo chcete-li neherců. Zejména pak musím vyzdvihnout Ladislava Jakima v roli Petra a samozřejmě Vladimíra Pucholta. V. Pucholt se mi líbil už ve filmu První den mého syna(1964) v roli Žluťáska kde v podstatě ten film táhl. Tady v roli zednickýho učně s tím svým Ahóóój je taktéž nezapomenutelnej. Původně jsem chtěl dát silný 4 hvězdy ale z odstupem jednoho dne navyšuju na 5hvězd. Spoustu scének mi utkvělo v paměti a jen tak je z hlavy nedostanu. A už teď vím, že jde o film ke kterýmu se budu rád vracet. Za tip patří díky uživateli HorrFi. (01.03.2023)

-Smím prosit? -Dyť nehrajou. Nestárnoucí portrét mladého člověka na rozcestí i výpověď o zacykleném světě mezigeneračního neporozumění. První Formanova spolupráce s Papouškem (a třetí s Passerem) přináší řadu nádherně nenucených poloimprovizovaných dialogů (resp. monologů otce, vzorového patriarchy ze staré školy). Mohli bychom filmu vyčítat nevyrovnaný rytmus (o jehož kontrolu se třeba v Láskách staral Menšík), jenže agonie trapnosti a rozpačitého ticha, která nemá konce, zapadá do snahy ukázat mládež bez idealizování, takovou, jaká skutečně byla (a nejspíš stále je) - váhavá, nesamostatná, bez ambicí. Mladí hrdinové nemají vzory, které by následovali a sami se k činnosti motivovat nedokážou a vlastně ani nemají prostor k tomu, aby se rozhodli nezávisle. Petr nechce či nedokáže být ani fízlem bdícím nad zákazníky, ani tvrdě makajícím dělníkem. Zajímá ho jen Aša, kterou ale zase moc nezajímá Petr (pokud zrovna nepotřebuje nakládané okurky ze samoobsluhy). Svou dramaturgickou rozvolněností (několik volně provázaných epizod bez výraznějšího vývoje zápletky nebo hrdiny) zachází film podobně daleko jako některé experimenty francouzské nové vlny (např. U konce s dechem). Výsledný efekt je ovšem diametrálně odlišný - přiblížení se skutečnosti, nikoliv její rozbití. Zakončení nikam nevedoucího cyklu Petrových drobných trapasů a otcových velkých moralizujících výstupů mrtvolkou (přerušenou jedním příznačně apatickým pohledem) pak podobně jako „zatuhnutí“ postav v Intimním osvětlení vydává za tisíc slov. 90% Zajímavé komentáře: genetique, Radko, Kimon, jahol, slunicko2 (14.06.2012)

Jiná doba, jiný mrav. Stejné děti, stejní rodiče. Hravý Formanův film bych rozhodně neoznačil za "pronikavou psychologickou a sociologickou generační studii" a ony "zdánlivě bezvýznamné události" v životě šestnáctiletého chlapce se mi nejevily zdánlivými. Černý Petr je laskavým pohledem do hlubin študákovy duše. Možná máme dnes jiné mravy a priority, přesto budou ti naši caparti s pomalu usychajícím mlékem na bradě, čti pubescenti, stále stejní. Nejistí, zbrklí a přeplnění hormony. Takhle nějak si představuju lidskou komedii. Vivat mistře Formane! Čtyřka, za věčný rauš (úsměv) Petrovy mámy Viděno během Challenge tour 2015 Speciál: Filmový lov (13.06.2015)

Film o strastech dospívání očima nejlepšího českého režiséra je i přes téměř padesátileté stáří stejně aktuální a působivý jako v den premiéry. Komediální scény a dnes u kultovní hlášky jsou velice zábavné, ale skutečná síla filmu leží úplně jinde - ve snaze hrdiny najít si místo ve společnosti a zároveň v jeho strachu z dospělosti která s tím přímo souvisí. (26.07.2007)

Pro mě osobně je "Černý Petr" srovnatelný s pozdějším Formanovým filmem "Hoří, má panenko" (nikoli tematicky, ale spíše atmosférou). Ve snímku se zrcadlí jak problémy dospívajícího chlapce, tak jeho vztah s otcem, který není vždy tak růžový. Film je na mnoha místech velice humorný a úsměvný - viz scény s Vladimírem Pucholtem, nebo scény z obchodu - což vyvažuje dramatickou linii. Místy mě trochu rušily až příliš reálné (možná i improvizované) scény, které sice k filmu neodmyslitelně patří, jsou charakteristické pro Formanovy české filmy, ale já osobně jsem zvyklý na jiný herecký projev, čímž ale nechci říct, že by to dělalo škodu. Zkrátka typický a názorný příklad fimu české nové vlny, který stojí na scénkách z obyčejného života a "herectví" Jana Vostrčila, Vladimíra Pucholta a Ladislava Jakima. (25.04.2013)