Černý Petr

Nádherně politicky nekorektní doba, kdy se dívkám pracujícím v samoobsluze říkalo prodavačky a chlapcům kriplové. Ta léta, kdy jsme střídavě připomínali mládě skotu a orgán sluchu, byla jako geologie. Vzájemně působil tlak (rodičů, okolí) a čas (který jsme měli před sebou).. V principu neškodná generační třenice, za kterou jsem slyšel cvrlikat Papouška.. (13.03.2017)

"Ahój!" __________ Bravurní celovečerní debut Miloše Formana, v kterém jako tehdy jedenatřicetiletý vycházející režisér pomalu ale jistě buduje svůj specifický tvůrčí rukopis, díky němuž je považován za jednu z nejtalentovanějších osobností české nové vlny. Do svého debutu totiž kvůli nedostatku finančních prostředků Forman obsadil neherce, čímž však definoval svou jedinečnou autorskou poetiku. Forman dal nehercům relativně volnou ruku v jejich hereckém projevu, tudíž většina dialogů je čistě improvizovaných, aniž by si toho divák byť povšiml, díky čemuž snímek bezprostředně získává velice realistický a civilní rozměr.... Tyto prvky dělají z Černého Petra nejen autentickou sondu do života šestnáctiletého Petra (Ladislav Jakim), učedníka pracujícího v samoobsluze, ale zároveň skoro až dokumentární studii mezigeneračního (otcovského) neporozumění a maloměštácké povahy, která žánrově osciluje mezi čistokrevnou komedií a konverzačním dramatem. A jelikož jde o snímek o strastech a radostech mládí, vyznačuje se jistou lehkomyslností, jednoduchostí a pomyslnou pubertální nostalgií. Forman přesto jednotlivé nuance mládí nevykresluje čistě idealisticky či bez příkras, a nezveličuje je. Jednotlivý příhody z Petrova života tak mohou zdánlivě působit jako relativně bezvýznamné, přesto jde o formativní okamžiky a životní situace, v nichž se najde snad každej. A to se vyplatí, Horste. (02.02.2023)

Nerad bych, aby na mě Černý Petr zbyl. Nestalo se a to jsem s Milošem Formanem známou karetní hru hrál jen pomyslně. Zkrátka tyhle filmy nevyhledávám, kdy se mládež v totální totalitě bavila po svém, a všechno neslo punc autentičnosti. To je sice fajn, ale mě film musí bavit, v tomhle případě se to nestalo. Pro mě film, na který se podívám, a při vysokém hodnocení čekám přidanou hodnotu. Byl jsem znuděn nijakým dějem, podivně vyschlými dialogy a hercem v hlavní roli, který za celý film nezměnil výraz. Jeho poker face nebyl na místě, hráli jsme jinou karetní hru, ale evidentně soupeři nenesla karta. A soupeř si nezasloužil, abych ho nechal vyhrát. Návrat do šedesátých let nebyl pro mě. Černý Petr zbyl na Miloše Formana a spol. 40% (11.07.2012)

-Smím prosit? -Dyť nehrajou. Nestárnoucí portrét mladého člověka na rozcestí i výpověď o zacykleném světě mezigeneračního neporozumění. První Formanova spolupráce s Papouškem (a třetí s Passerem) přináší řadu nádherně nenucených poloimprovizovaných dialogů (resp. monologů otce, vzorového patriarchy ze staré školy). Mohli bychom filmu vyčítat nevyrovnaný rytmus (o jehož kontrolu se třeba v Láskách staral Menšík), jenže agonie trapnosti a rozpačitého ticha, která nemá konce, zapadá do snahy ukázat mládež bez idealizování, takovou, jaká skutečně byla (a nejspíš stále je) - váhavá, nesamostatná, bez ambicí. Mladí hrdinové nemají vzory, které by následovali a sami se k činnosti motivovat nedokážou a vlastně ani nemají prostor k tomu, aby se rozhodli nezávisle. Petr nechce či nedokáže být ani fízlem bdícím nad zákazníky, ani tvrdě makajícím dělníkem. Zajímá ho jen Aša, kterou ale zase moc nezajímá Petr (pokud zrovna nepotřebuje nakládané okurky ze samoobsluhy). Svou dramaturgickou rozvolněností (několik volně provázaných epizod bez výraznějšího vývoje zápletky nebo hrdiny) zachází film podobně daleko jako některé experimenty francouzské nové vlny (např. U konce s dechem). Výsledný efekt je ovšem diametrálně odlišný - přiblížení se skutečnosti, nikoliv její rozbití. Zakončení nikam nevedoucího cyklu Petrových drobných trapasů a otcových velkých moralizujících výstupů mrtvolkou (přerušenou jedním příznačně apatickým pohledem) pak podobně jako „zatuhnutí“ postav v Intimním osvětlení vydává za tisíc slov. 90% Zajímavé komentáře: genetique, Radko, Kimon, jahol, slunicko2 (14.06.2012)

Mam takovej dojem, že ty ranný Formanovy filmy zachraňoval pouze Šebánek. Tohle nezachránil nikdo. Člověk 1,5 hod kouká na to, jak hlavní postavy spolu vedou nějaký absurdní dialogy, občas se tam teda najde i něco vtipnýho, ale je to celkově o ničem. Dneska bych si řek, že je to dobrý tak maximálně na youtube. Čekal jsem teda mnohem víc. (22.09.2011)