Láska v hrobě

No teda-žádný romantický Tanec s Duchy..... Honza sice občas nějákou tu idealistickou hlášku o svobodě nadhodí ale tím celý pohádkový motiv o dobrovolném bezdomovci taky končí..O tom Láska v hrobě není-je o charakterech a jejich přístupu ke své životní situaci. Sympaťák Honza, který bere vše tak něják s nadhledem, optimismem a(falešnou)nadějí si ve své "jezevčí noře"na hřbitově-daleko od lidí-vytvořil svou osobitou variaci na pojem domov, a kupodivu mu to víceméně funguje(člověk si skoro říká, jestli se dá v téhle fázi mluvit o bezdomovci), i přes nonstop najebanost...Do toho se ale zamíchá Jana, která je díky své slabé,depresivní, líné a zakomplexované povaze spouštěčem autodestruktivního řetězce. Honza se jí ujme, obstarává jídlo, vynáší jí kýble se sračkama, myje jí a i přes svou samotářskou povahu si na ní zvykne. Ona ale jen sedí najebaná a pochcaná v temné kobce a brblá a brblá a když má dobrý den povede se jí Honzu něják kousavě shodit. Ten to celé bere s úsměvem omámen pohádkou o lásce-jde ale spíše o zvyk a potřebu dodat životu smysl. Nucené vystěhování z bezpečí a klidu hřbitova do víru dravé betonové divočiny, je pak jen poslední zásadnější epizodkou na cestě k nevyhnutelnému.................Syrové-Syrové a pravdivé jako Charles(kanadský trenér)Bukowski v nejlepších letech. (06.03.2013)

O tenhle dokument jsem zakopl v karlovarském programu díky tomu, že se odehrává ve Strašnicích, kde se též už nějaký pátek pohybuju. Možná jsem hlavní hrdiny zahlédl, možná ne, ale je dobrý si udělat takovýhle obrázek o komunitě jejíž členy potkávám dnes a denně. Nepostrádá to ani silný momenty. Pan režisér působil sympaticky a zvláště proto, že se do toho pustil s kolegy bez jakékoli grantové podpory má můj obdiv. Snad se dočkají nějaké sladké odměny... ( 46. KVIFF ) (13.07.2011)

Historky z před záhrobí. Na téma bezdomovectví lze určitě natočit spoustu dokumentů mnoha způsoby, lze polemizovat o tom, jestli bylo dostatečně sděleno, proč se pozorovaný subjekt do takové životní situace dostal atp. To podstatné z mého pohledu ale je, aby divák fenomén bezdomovectví z filmu dostatečně pochopil, pocítil atmosféru té (zdánlivé) bezvýchodnosti. A je celkem jedno, jestli je dokument ve snaze posílit autentičnost nasnímán kamerou za pár korun, jaká hudba doplňuje obraz a jestli vůbec. Lásce v hrobě se to nejen dle mého názoru dostatečně dobře podařilo. Vondráček svým pasivním přístupem (bezdomovcům nepomáhá, respektive oni pomoc ze zásady odmítají) rozehrává několikaleté sledování party hic na jednom opuštěném pražském hřbitově, kde se postupně vyprofilují dva hlavní aktéři (Jana a Jan). !SPOILER! Exponenciální průběh jejich života, který je plný sebeklamu a zdánlivé svobody, se obtiskává i do filmové formy - hřbitovní část, kde oba dva přežívají v relativním klidu, zaujímá největší část. Po vyhnání na ulici nemají události dlouhého trvání, dvojice se rozděli - láska je ta tam, Jana žebrá, krátce nato umírá. Z Honzy se stává totální troska. Režisér finální části nevěnuje příliš prostoru a účelnou zkratkovitostí dává vyniknout především předešlé hřbitovní "idylce". [==] Dramatická Valdobrevova hudba mi do filmu sice vůbec neseděla - dělat z toho strašně osudovou lovestory, která se navíc lusknutím prstu vypaří jako pára nad hrncem, je trochu přitažené za vlasy, ale jinak je Láska v hrobě jako časosběrný dokument poměrně působivý a donutí člověka přemýšlet o životních cílech a hodnotách. (14.10.2014)

Jediná filmová produkce, jíž jsem viděl na Colours of Ostrava 2013, je trochu v rozporu s barvitým a vesměs život oslavujícím festivalem. Je to hřbitovní láv story, je to důkaz odtržení od reality, je to svědectví konce, jemuž se aktéři vyhýbají pouze pomocí chatrných a nefunkčních alibi o svobodě. Film nebagatelizuje život bezdomovců, ani se nesnaží obviňovat systém či jakkoliv poetizovat nejnižší vrstvu. V první řadě sleduje příběh jedinců, kteří se v zajetí závislostí nedokázali znovu postavit na nohy, natož aby povylezli po sociálním žebříčku vejš. Dvojsečně depresivní záležitost. (25.07.2013)

Truchlivá balada o mrtvém životě. Bludná pouť dvou neobvyklých milenců, kteří si tak trochu zbyli je neobyčejně silnou výpovědí o lidech, kteří chtějí zůstat za všech okolností svobodní, nevázaní, odkázaní jen sami na sebe. Cena za tuto absolutní svobodu je ovšem příliš vysoká, jak stvrzuje právě tento Vondráčkův oceňovaný dokumentární film. (29.04.2023)