Amadeus

95% - Amadeus je nádherný film s jedinečnou atmosférou, a dokonalou prací s tématem střetu "průměrnosti" s géniem. Průměrnost jsem dal proto do uvozovek, protože Salieri nikdy neplatil, a dodnes neplatí za nějakého průměrného skladatele. Zde mu film hodně uškodil. Mozartův sok rovněž učil mnoho jiných pozdějších světovýh géniů (Beethoven, Schubert...). Vůbec, film je po faktografické stánce dost nepřesný. Co na plat, Amadeus je tak přesvědčivý, že při jeho sledování věřím Formanovi úplně VŠECHNO. (15.12.2005)

"Kladete příliš velké nároky na královské ucho." Jako zasloužilý kulturní barbar, který se při pouhém vyslovení slova OPERA mění v psychopata, jsem se tomuto snímku dlouho vyhýbal. Po několika přípravných terapeutických sezeních a mobilizaci svých psychických sil, jsem ty tři hodiny přežil snad jen silou vůle. Při operním vřeštění jsem totiž pociťoval potřebu užít nějaké uklidňující pilulky, ale skvělé střety génia se snaživcem mi leccos vynahradily. (23.07.2011)

Snaživý rutinér a geniální hejsek, to jsou charaktery, jež se spolu utkají v tomto mimořádném filmu. Forman vytvořil nezapomenutelné dílo, v němž jsou naprosto perfektně skloubeny režie, herecké výkony (Hulce a Abraham asi už nikdy nepřekročí tenhle stín), hudba, výprava a samozřejmě Shafferův scénář (odborným poradcem byl Zdeněk Mahler). Velmi dobře je tu zachyceno, jak dokáží skladatelé vnímat hudbu z notového zápisu, jak jim zní v hlavě jejich nápady. Samozřejmě je nutno si uvědomit, že jde o naprostou fikci. Nejde o životopis, ale o Salieriho fiktivní soukromou válku s bohem, který mu podle jeho názoru upřel skutečný talent. Ve skutečnosti je příběh k historickému Salierimu hrubě nespravedlivý (toto jeho vnímání založila Puškinova hra Mozart a Salieri, kterou se Shaffer velmi inspiroval), sama Constanze mu později svěřila hudební výchovu jednoho ze svých synů. Jeho žáky byli také Liszt, Schubert nebo Beethoven. A konečně, taková L'Europa Riconosciuta je podle mě prostě grangiózní opera. No, co se dá dělat, podobných filmových křivd už vzniklo mnoho. (04.09.2006)

Dobré, ale kam se to hrabe na Wen die Götter lieben! Aneb zrození vídeňské opery očima jedné náročné noci. Je dobré mít na paměti, že se jedná o adaptaci divadelní hry, nikoli o seriózní životopis. Dramatický oblouk byl Shafferovi (a koneckonců i Formanovi) milejší, než cokoli jiného. Zážitek je to skvělý i po letech, jen ten dopad na mozartovskou renesanci je takový poněkud sporný. (27.02.2009)

Síla od prvních minut, kdy se Salierim v nosítkách běží sluhové do špitálu, sněží a do toho řve hudba. Formanovi se podařilo natočit životopisný film o hudebním skladateli tak, že se lidi, kterým vážná hudba nic neříká, sebrali a šli si koupit aspoň Malou noční hudbu a vůbec se najednou byli schopni podívat na kult kolem historické postavy nikoliv jako na sochu, která stojí někde v hale LŠU, ale jako na skutečný život skutečného člověka z masa a kostí i s odvrácenou stranou slávy. Kostýmy, které vytvořil Theodor Pištěk, jsou úchvatné a propracované do posledního detailu. Hudební kousky jsou skvěle vybrané a perfektně načasované, zvlášť povedená je scéna, kdy Mozartův diktát Requiem Salierimu je podmalován hotovou hudbou a prostříhán ujíždějícím kočárem. (23.10.2004)