Špina

Vítejte na Edinburghské horské dráze zhýralého machiavellismu! Usaďte se pohodlně do vozíku hned za prasáka Robba, a i když on připoutaný nebude, vy to raději udělejte. Zaposlouchejte se do songů, co se linou z amplionů, cucejte z kelímku brčkem whisky, dejte si koksovou vatu - čeká vás pekelně střemhlavá jízda po kolejnici neodvratné sebedestrukce. Co na tom, že konec jízdy je už jen po rovině, aspoň nevjedete do té ďáblovy prdele tak rychle.. Nevím, jak to McAvoy dokázal, ale jeho postava uměla vzbudit odpor i lítost v těch nejextrémnějších podobách.. (11.02.2014)

James McAvoy for Oscar! Temperamentní, malý Skotík dokazuje, že dávno jsou ty časy, kdy byl roztomilým rošťákem v dobových milostných dramatech. Jeho herecký rejstřík nezná zábrany:) Ve Filth si sáhne až na dno. Bruce Robertson je totiž mnohem komplexnější postava, než by se zprvu mohlo zdát. Ze začátku je nám představen jako chlap, co furt jenom fetuje, s někým píchá, nevyhýbá se ani BDSM, je to křivák, manipulátor a pojmy jako "čest", "pravda" či "morálka" jsou mu zcela neznámé. Jak však snímek postupuje, příběh nám začíná odkrývat jednotlivé vrstvy jeho charakteru a zjišťujeme, co vlastně všechno stojí za jeho sebedestruktivním chováním. Jednotlivé vrstvy se začínají odloupávat a to, co zůstane na samotném konci z jeho postavy, její samotné jádro, je devastating. Nešťastný, zničený, zlomený člověk, který už se vyválel ve všech možných sračkách tak, že už se mu nejspíš nepodaří znovu se ze všeho toho bordelu vyhrabat. Stejně jako ze začátku film působí jako komedie, postupem času začne komediální stránky ubývat a film se téměř nepozorovaně přesune do syrového, drsného dramatu. James je jeden z těch herců, který dokáže své vnitřní utrpení a veškerý emoční rozsah dokonale vyjádřit jen pomocí očí. A že tady v nich byla opravdu vidět ta největší "Špína." Kromě fenomenálního Jamese, který tu předvádí jeden z nejsilnějších výkonů své kariéry, snímek rozhodně zaujme nabušeným soundtrackem, který valí jednu pecku za druhou. A škoda, že Jamie Bell nedostal více prostoru. (13.03.2016)

Obrovské překvapení, byla jsem na film zvědavá hlavně kvůli mé slabosti jménem James McAvoy, trochu jsem se bála, že film nebude úplně můj šálek čaje, ale opak je pravdou. Sviňák jede od začátku od konce na plné obrátky, na 100% funguje jak v komediální rovině, tak i v té dramatické. O Johna S. Bairda teď bude bez pochyby velký zájem, protože pravděpodobně natočil jeden z nejoriginálnějších filmů roku. Výborný scénář, velmi originální režie a pochvalu si zaslouží i hudba, která sedla přesně do každé scény. James McAvoy podává svůj nejlepší dosavadní výkon, který by si zasloužil i nějaké to ocenění, protože to s jakým přesvědčením zahrál jednu z nejodpornějších filmových postav, bralo dech. Škoda, že konzervativní akademici si tohoto filmu ani Jamesova hereckého výkonu vůbec nevšimnou. Výborný film, který doporučuji. (06.12.2013)

Hrdý skotský národ může oslavovat dalšího hrdinu. W. Wallace, prohánějícího se po skotské vysočině a mobilizující hrdé Skoty proti anglické šlechtě, střídá naspídované, neukojitelné, egocentrické, rasistické, šovinistické prase-detektiv B. Robertson, prohánějící každou živou frndu v dohledu a mobilizující resp. manipulující svým okolím, s vidinou jediného. Povýšení a s tím (v jeho krví podlitých očích) spojené, navrácení se k rodině. Leč od detektiva-kapitána k pochůzkáři, je asi stejně tak daleko, jako z Nuseláku do Nuslí. Zvlášť, když stavy příčetnosti klesají úměrně s rostoucím počtem „životodárných lentilek“ a hladoví supi se nemilosrdně slétají. S podrobným komentářem si počkám na reprízu (přecejenom pochytat v tom zběsilém tempu všechny odkazy, je jako absolvovat holandský trip, pardon cyklovýlet, s Brucem a zůstat střízlivej) popř. předlohu, ale jedno vím jistě už teď. Svůj „povinný“ vánoční trojlístek Die Hard – Love actually- S čerty nejsou žerty, rozšiřuji o další (list). Snad bude platit, že čtyřlístek nosí štěstí. Že je to pouze pověra?! Srát na to. Je to jenom další hra a pravidla se přeci nemění, že Bruci. A jako v každé hře jde o to, dobře se (po)bavit. To se Ti, Jone, bezezbytku povedlo. Navíc, díky psychiatrovi Rossim a jeho psycho-ponorům do Bruceovi minulosti, se divák dozvídá, co hlavního hrdinu v dětství potkalo za ztrátu a tak se snímek vymaňuje ze škatulky samoúčelné prvoplánové povrchní kravinky. Ostatně, kdo by zrovna z tohohle, I. Welshe podezíral. Stejně tak je nezpochybnitelné, že J. McAvoy si hodně hlasitě říká (chlastá, fetuje, souloží, uráží, manipuluje a i ty stavy úzkosti mu sluší resp. k tomu patří ) o plešouna. Že ho zřejmě nezíská, je věc jiná. To C. Mansell by se po pódiu klidně projít mohl. Nejnašlapanější soundtrack od Trainspottingu. Jediný dílčí nedostatek spatřuji v určité nekonzistentnosti snímku, kdy více než ucelený příběh, sledujeme sérii (byť dobře natočených) jednotlivých klipovitých scének, kopírujících však stav resp. sled myšlenek hlavního hrdiny. Otázkou tedy zůstává, zda-li to považovat za nedostatek, či přednost. Prozatímních 88%. [A co na to Jan Tleskač? Těžko říct. Spíš by mě ale zajímalo, co na to G. Orwell]. (20.12.2013)

Bezprostředně po skončení filmu se dostavil pocit, jaký jsem před pár lety měla z Trainspottingu. Odporný a zvrácený svinstvo, tak jak to umí ve svých knížkách podat jen Irvine Welsh. Láska na první pohled. Filth si nebere servítky a nekompromisně útočí už od samého začátku. Diváka nechává vcucnout do světa šíleností, zvráceností, hnusu, vulgarit, špíny, manipulace, drog, rasismu, homofóbie, sexu, halucinací, sadismu, zoufalství a pak ho vyplivne stejně psychicky zničeného jako hlavního hrdinu. Bruce je úžasně komplikovaná postava, a co víc, ještě lépe zahraná Jamesem McAvoyem, který více a více podléhá svým démonům. Je úžasný, jak příběh postupem času mění své tempo a vy si najednou uvědomíte, že za tou vtipnou stránkou se skrývá jedna velká tragédie. Filth není pro všechny, ale když přistoupíte na jeho pravidla (Same Rules Apply!), odnesete si nezapomenutelný zážitek. No a kdo na jeho pravidla nepřistoupí.... (16.05.2014)